Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(11.00 hodin)

(pokračuje Buzková)

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 314, které zahajuji a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 314 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 174 vyslovilo 98 a 53 bylo proti.

Pan poslanec Sobotka navrhl, aby lhůta pro projednání tohoto vládního návrhu ve výborech byla zkrácena o 25 dnů. V dnešní znovuotevřené rozpravě svůj návrh modifikoval na zkrácení o 35 dnů.

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 315, které zahajuji a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 315 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 174 vyslovilo 141 a 15 bylo proti.

Konstatuji, že jsme tento návrh přikázali k projednání rozpočtovému výboru a hospodářskému výboru a lhůta pro jeho projednání byla zkrácena o 35 dnů. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem dle schváleného pořadu schůze jsou body

K těmto bodům byla sloučena obecná rozprava a tato sloučená rozprava byla přerušena.

Já v tuto chvíli prosím všechny poslankyně a poslance, aby mně věnovali pozornost, abychom zkontrolovali, zda mám přihlášky všech přihlášených poslanců. V tuto chvíli prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kavan a zpravodaj výboru pro evropskou integraci pan poslanec Jaroslav Zvěřina, který se při projednávání bodu 88 stal zpravodajem i k tomuto bodu.

Paní poslankyně, páni poslanci, mám zde přihlášky následujících poslankyň a poslanců: Maštálka, Holáň, Zahradil, Zvěřina, Payne, Ransdorf a Jičínský.

Budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Slovo má pan poslanec Jiří Maštálka, připraví se pan poslanec Vilém Holáň. Prosím o klid.

Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji. Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, máme před sebou dokument, jehož posláním je zpětný pohled na kroky provedené Českou republikou v procesu integrace do Evropské unie. Z dokumentu, z jeho jazyka, je patrné, že se tato zpráva psala vládě o poznání lehčeji než v minulých letech. Domnívám se však, že při vší úctě k odvedené práci tento dokument nepřekračuje hranici administrativně technické informace, která z drtivé většiny jen reaguje na zprávu Evropské komise. Mám však za to, že proces přidružení do Evropské unie je natolik závažným tématem, že stojí za to zabývat se jím podrobněji, nad rámec zprávy.

Dovolte mi proto několik poznámek a otázek. Zpráva správně odráží proběhnuvší intenzivní harmonizaci legislativy v uplynulém období. Chybí mi však vyhodnocení nových přístupů, jakými byly předběžné konzultace zákonů s výborem pro evropskou integraci. Toto hodnocení je podle mého názoru nutné. Jestliže jde o pozitivní zkušenost, pak je třeba přemýšlet o způsobu jejího prohlubování. Mám za to, že jistě není cílem jen množství harmonizovaných norem, ale hlavně kvalita přijímaných zákonů. Zpráva vlády toto sice konstatuje, ale nevidím návrhy na zkvalitnění legislativního procesu. U návrhů zákonů jde jistě i o předběžné konzultace. Při schvalování chybí podle mého soudu prostor pro posouzení vazeb přijímaných zákonů, což v důsledku vede k nepříjemným situacím s aplikací zákonů v praxi. Jako příklad bych mohl uvést problematiku zubních techniků či novelu živnostenského zákona a jeho vazbu na zákon o účetnictví.

Usnesení našeho výboru pro evropskou integraci reaguje na problematiku předběžných konzultací a v tomto smyslu je velmi vítá.

Myslím, že ve zprávě poněkud zastřenou zůstává otázka využití strukturálních fondů. Jsou mi známy různé dokumenty, usnesení patřičných ministerstev, avšak praktický hmatatelný efekt není, což není jen názor můj, ale mnoha odborníků z praxe, kteří se problematikou zabývají. I z těchto důvodů zařadil podvýbor pro regionální spolupráci téma strukturálních fondů na své zasedání 1. března a očekáváme i nadále vstřícnost a průběžné podrobné informace z jednotlivých ministerstev.

Řekl jsem, že zpráva má administrativně technický charakter. Osobně bych očekával, že se bude podrobněji zabývat řešením takových problémů, jakými jsou problematika vyrovnávání cen a mezd s úrovní Evropské unie, tendencemi strategických, chcete-li koncepčních záměrů, příp. oborů, které by definovaly prioritní zájmy České republiky ve vztahu k Evropské unii. Když jsme u ceny, tak ve zprávě chybí konkrétnější vyčíslení nákladů či příjmů spojených s integrací, ať se to týká strukturálních fondů, realizace reformy např. soudnictví a dalších nezbytných kroků. Takové vyčíslení za období uplynulé i předpokladatelné do budoucnosti by mělo být součástí zprávy. V tomto smyslu podám návrh usnesení.

Stejně tak v dokumentu nenacházím specifikace aktivnějšího využití výhod procesu integrace a předvstupních možností ve prospěch České republiky jako celku i jednotlivých regionů. Vím, že tyto informace jsou obsaženy v některých dílčích zprávách ministerstev. Domnívám se ale, že souhrnná zpráva vlády by měla takové informace obsahovat.

Když jsme u informací, dovolím si u této otázky se pozastavit. Součástí procesu integrace je i včasná objektivní informovanost občanů. Přes úsilí vlády, zejména Ministerstva zahraničních věcí, při naplňování koncepce komunikační strategie nelze mluvit o tom, že občané mají dostatek všestranných informací o tom, co je čeká po eventuálním vstupu do Evropské unie. Aby mohl každý ze svého hlediska zvažovat, jak se v referendu o vstupu rozhodne, musí být ty informace různým hlediskům přizpůsobeny.

Vzhledem k tomu, že pan premiér v odpovědi na interpelaci kolegy Franka zodpověděl i některé moje otázky, omezím se jen na námět, zda by parlamentní komise pro sdělovací prostředky neměla posoudit, jak se veřejnoprávní média zapojují do diskuse o integraci České republiky do Evropské unie. Podle mého názoru by to měla být právě tato média, která se soustředí na širokou diskusi na toto téma, nikoliv jen na povrchní komentáře.

Koncem minulého roku probíhaly pracovní schůzky ministra zahraničí s představiteli jednotlivých politických klubů. Považovali jsme to za dobrý start k diskusi k evropské problematice. Bohužel, tento krok neměl a nemá pokračování. Naopak, zcela neočekávaně se dozvídáme o tak závažných věcech, jako je změna přístupu k přechodným obdobím. Naprosto v tomto ohledu souhlasím se stanoviskem kolegy Zahradila.

Vzhledem k tomu, že proces přidružování České republiky jde do závěrečné fáze, jsem hluboce přesvědčen, že vláda by měla podstatně zvýšit intenzitu komunikace s parlamentem - jak prostřednictví výborů, tak i jednotlivých klubů. Komunikace se sněmovnou nemůže být směřována jen do oblasti legislativní, ale i do oblasti přípravy a průběhu vyjednávacího procesu.

***