(12.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Musím ale říci, že pod vlivem toho, co se předvádí - přesněji co předvádí současná exekutiva - se ano z mých a chcete-li i z postojů naší politické strany postupně, ale znatelně vytrácí.
K tomuto příkrému postoji mě vede i dnes předkládaný materiál, jeho vnitřní vazby a velmi problematické náznaky možných řešení. Jako málo rozpracovaná se mi jeví problematika etap komunikační strategie, přístupy k využití strukturálních fondů, reformy veřejné správy, narovnání vztahů cen a mezd, provedení daňové reformy, legislativních procesů a kvality tvorby zákonů. Nedostatečně je objasněna tzv. nutnost dalších liberalizačních kroků např. v dopravě a energetice. Charakteristika ekonomických procesů je vyjádřena převážně propagandistickým způsobem, např. při posuzování vnější nerovnováhy ekonomiky, cizího kapitálu a snižování rozdílu v hospodářské úrovni a vztahů mezi Českou republikou a Evropskou unií. Chybějí východiska nebo tendence koncepčních směrů, případně oborů, jež by definovaly prioritní zájmy České republiky ve vztahu k Evropské unii.
Tento dokument postrádá specifikaci aktivnějšího využití výhod procesu integrace a předvstupních možností ve prospěch České republiky i jednotlivých regionů.
Vládní zpráva nepřináší nic nového, a proto nemůže mít zásadnější vliv na poznání kvality probíhajících procesů v České republice i v Evropské unii, a tím i na objasňování a provádění objektivní politiky státu ve vztahu k Evropské unii. Osobně se domnívám, že není vůle ani ochota vlády v současné době detailně a hlavně srozumitelně ukazovat složitosti integračních procesů spojených s případným vstupem České republiky do Evropské unie, zejména tam, kde dopady na obyvatelstvo České republiky budou nejcitlivější.
Proto musí být proces jednání o připravenosti České republiky na vstup do Evropské unie zaměřen na kritické, objektivní, ale i komplexní posuzování všech aspektů, a to tak, aby občan měl v referendu naprosto jasno, co mu může členství České republiky v Evropské unii přinést pozitivního či negativního a co může znamenat, bude-li výsledek referenda pro vstup do Evropské unie záporný. Tato varianta se téměř nepřipouští, a když, tak je bagatelizována. Strana, kterou zde reprezentuji, nehodlá v tomto procesu podléhat negativismu, ale jednoznačně si zachová svůj dlouhodobý strategický přístup. Jsme zastánci celoevropské integrace, ve které bude Česká republika plnohodnotným členem. Se současnou podobou Evropské unie však nesouhlasíme, protože podmínky, za kterých je dnes vyjednáváno, neskýtají záruky důstojného či rovnoprávného partnerství.
V tomto smyslu máme vážné výhrady k postupu vlády České republiky, která přehodnotila žádosti České republiky o výjimky a přechodná období při vstupu České republiky do Evropské unie. Unie prokazatelně stupňuje tlak na kandidátské země a čeští zástupci reagují s nepřijatelnou vstřícností. Snaha vlády uzavřít jednání s Bruselem ještě před volbami v roce 2002 je evidentní. Pochopitelně, že pak rezignuje na věcné souvislosti integračního procesu včetně sociálně ekonomických důsledků. Proto také negociační strategie zůstává v kuloárech diplomacie a český občan je prakticky vyřazen. Přitom by dříve formulované výjimky a přechodná období mohly pomoci eliminovat negativní dopady případného vstupu naší republiky do Evropské unie.
Jestliže Česká republika již netrvá na odkladu liberalizace trhu s elektřinou, nejenže předbíhá praxi Evropské unie, ale přímo předpokládá další růst cen energií. Sporný je i souhlas se zvýšením některých daní, jako je DPH na telekomunikační služby, stavební práce i spotřební daně na pohonné hmoty. Tento krok se pochopitelně promítne do cen. Je tedy samozřejmé, že neexistuje úvaha o komplexních souvislostech změn nastavení daňového systému na ekonomiku.
Dalším příkladem je zemědělství. Problematiku výrobních kvót, zejména mléka, přímých plateb za produkci obilí a intervenčních cen výkupu by měli vládní vyjednávači v Evropské unii prosazovat tak, aby to bylo co nejvýhodnější pro české zemědělce.
Zvláštní režim si vyžádá vztah ke Slovensku. Pokud by nevstupovalo do unie společně s Českou republikou, dojde k ohrožení celní unie a dalších nadstandardních vztahů.
Zvláštní kapitolou je i čerpání strukturálních fondů v rámci přípravy na vstup. Tato možnost není využívána v potřebné míře, přestože zahrnuje důležitá odvětví, kterými jsou životní prostředí a doprava. Jakákoliv uspěchanost, nemístná skromnost, možná neschopnost nebo podbízivá servilnost vedoucí k nevyužití těchto možností znamená zejména v ekologii nárůst dalších nákladů, bez ohledu na to, zda budeme či nebudeme členy Evropské unie.
Z citlivých otázek je nutno znovu a s vyšším důrazem připomenout možnost nabývání majetku občany Evropské unie, protože za podmínek další liberalizace v této oblasti nastane nepříznivá situace pro naše občany. Podobnou otázkou je volný pohyb osob, a to jak v souvislosti s pohybem pracovních sil, tak za účelem podnikání nebo výkupu volné půdy.
V této souvislosti by měl být pevný postoj České republiky vůči výjimce navrhující omezit pohyb osob či pracovních sil z České republiky v Evropské unii na sedm let. Tento přístup potvrzuje dlouhé období nerovnoprávného postavení České republiky i po přijetí do Evropské unie. Jde o tendenci vyjadřující vůli nadřadit současné členy Evropské unie nad nově příchozí státy do Evropské unie, ale i obavu, že levná pracovní síla nových zemí může vytlačit do nezaměstnanosti domácí pracovní síly.
Důležitou otázkou se jeví komunikační strategie vlády v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Deklarované tři fáze provokují některé otázky: Co podstatného přinesla komunikace pro informování české veřejnosti o skutečných problémech, které pro občany České republiky ze vstupu do Evropské unie vyplývají? Proč bude veřejnost informována o těchto skutečnostech až dnem případného referenda a průběžně i po vstupu do Evropské unie? Není to pozdě? Povinností vlády by mělo být informovat o skutečných problémech od samého počátku. Občany mnohem více než informace o různých orgánech Evropské unie zajímají objektivní a pravdivé informace o skutečnostech, jež zejména pro české hospodářství, pro životní úroveň občanů a jejich sociální situaci vyplynou ze vstupu do Evropské unie.
Dnes jsme v situaci, kdy 26. února t. r. Evropská unie schválila závěry ze summitu v Nice a umožnila procedurální, již páté rozšíření Evropské unie. Časový rámec pro první vlnu rozšíření ze současných 12 kandidátů je stanoven na období 2003 - 2004 a automaticky se předpokládá, že Česká republika bude zahrnuta do této první vlny přes kritické výhrady obsažené ve zprávě Evropské komise za rok 2000.
***