(9.30 hodin)
(pokračuje Exner)
Tady je třeba poznamenat, že např. v jedné střele Tomahawk jsou přibližně 3 kg tohoto ochuzeného uranu. Byla potom použita při bombardování Jugoslávie v roce 1999, ale je také používána od roku 1996 při nepřetržitém bombardování Iráku, které trvá až do dnešní doby.
Mohu doplnit informaci předsedy vlády Zemana, že tuto munici v současné době používá ve své výzbroji asi 20 zemí. Problém použití na vyjmenovaných místech je v tom, že její použití bylo vlastně legitimizováno tím, že tyto zbraně byly použity ve válečném konfliktu a jsou pokládány za zbraně nezakázané, alespoň těmi, kdo je do současné doby použili.
Pokud jde o to, že tyto zbraně jsou také součástí výzbroje ruské armády, pak jen připomenu, že najednou se Rusko hodí jako referenční země. Ale ať tuto nebezpečnou munici používají jakékoliv země, je to záležitost problémová.
K tomu se nevyjadřují někteří jen v poslední době. Připomenu, že komise OSN pro předcházení diskriminace a ochranu menšin už v roce 1996 vydala výzvu k zastavení výroby a rozšiřování všech zbraní hromadného ničení nebo neomezeného působení, a to zvláště ve vztahu ke zbraním s ochuzeným uranem. Bylo to po prvních veřejných zprávách o jejich použití nejdříve v Zálivu, potom v Iráku a předtím v Bosně a Hercegovině. Jak už bylo zmíněno, komise OSN pro lidská práva v roce 1997 vydala rezoluci odmítající užití takzvaných "konvenčních zbraní hromadného ničení, neomezeného působení, nebo působících nadměrné obtíže nebo zbytečné utrpení", a v této rezoluci se také výslovně zmiňuje o zbraních s ochuzeným uranem.
Program OSN pro životní prostředí v říjnu 1999 vydal předběžnou průzkumnou zprávu o užití ochuzeného uranu v Kosovu. Byl tam proveden další výzkum polního průzkumného týmu o ochuzeném uranu v listopadu loňského roku.
Evropský parlament 17. ledna letošního roku vydal výzvu státům NATO, moratorium na užití zbraní s vyhořelým uranem. Doporučil nezávislý výzkum zdraví vojáků a přetrvávajících důsledků pro zasažená místa, vlivu na civilní obyvatelstvo, a vyslovil se za pomoc obětem, za ochranu prostředí a obnovu území bývalé Jugoslávie.
Rada Evropy 24. ledna letošního roku vydala výzvu k zákazu zbraní s ochuzeným uranem, vyslovila se za spolupráci OSN a NATO pro zlepšení zdraví obyvatel Balkánu a obnovu životního prostředí a zničené infrastruktury, mezi jiným s výslovnou zmínkou o dopadech použití ochuzeného uranu.
Světová zdravotnická organizace ve spolupráci s programem OSN pro životní prostředí a mezinárodní atomovou agenturou ve Vídni 25. ledna letošního roku vydala údaje o zpracování údajů polních misí do Iráku, Bosny a Hercegoviny, Srbska a Černé Hory.
16. února letošního roku agentura OSN informovala o zjištění stop plutonia ve zbytcích munice s vyhořelým uranem. Konkrétně šlo o plutonium 239 a 240, objevil se také uran 236.
Z analýz 340 vzorků půdy, vody a dalších věcí za účasti Mezinárodní agentury pro atomovou energii, které byly prováděny ve švýcarské AC laboratoři a ve švédském Ústavu pro radioaktivní ochranu, byly zjištěny tyto stopy ve čtyřech vzorcích. Je potřeba popravdě říci, že tyto organizace konstatovaly, že dlouhodobé důsledky s odstupem určité doby z hlediska radioaktivity jsou v normách, které se vyskytují v rámci rozdílů, které jsou v konkrétním prostředí.
Domnívám se, že je třeba brát v úvahu i pouhé nebezpečí, že dochází k dlouhodobému ovlivnění. Zatím jde naštěstí o používání, které není příliš masové, i když např. v Jugoslávii řecká armáda informuje o tom, že bylo vystřeleno v průběhu konfliktu, kterého se zúčastnila jen velmi okrajově, 40 tisíc střel.
Domnívám se, že na základě všech těchto skutečností je oprávněné, abychom žádali na vládě České republiky, aby se připojila k návrhům na zákaz radioaktivních zbraní obecně. Jde o to, aby užití uranu, plutonia a dalších radioaktivních materiálů, které působí trvalé genetické škody a škody na životním prostředí, bylo prohlášeno za věc trestnou a bylo také sankcionováno.
Z mnoha míst je v současné době OSN vyzývána, aby zavedla kontrolu současných skladů s touto municí, aby požadovala jejich zničení a kontrolovala toto zničení a aby byl zaveden další zákaz výroby.
Pokud jde o odpověď pana premiéra Zemana, já vítám některé prvky, které se v této odpovědi vyskytují, např. to, že neprotestoval proti napadení civilních cílů v Jugoslávii, ke kterým bohužel došlo a které rovněž nejsou v souladu s příslušnými zákony a mezinárodními normami, které se týkají vedení války. Ostatně, ačkoliv pan poslanec Grebeníček v označení své interpelace označil děje v Jugoslávii jako válku, pan předseda vlády se tomuto označení brání a označuje to jen jako "vzdušné operace".
Hovoří o tom, že Česká republika se již před svým členstvím v alianci de iure zúčastnila převážné většiny jednání politických orgánů NATO bez možnosti ovlivňovat jejich rozhodnutí. Rád bych si nechal vysvětlit, co v této souvislosti znamená ono "de iure". Když nemohla ovlivnit rozhodování, dělala tam Česká republika stafáž, nebo zajišťovala alibi pro některé další země, že prostě jsme věděli o tom, co se celkově chystá?
Myslím si také, že v té části odpovědi, kde se hovoří o tom, že nikde není specifikováno ustanovení, které by omezilo použití některého z typů konvenční munice, by bylo potřeba určit, co znamená ono "nikde". Znamená to v materiálech NATO? Znamená to tajné materiály NATO, o kterých se hovoří v odpovědi?
Suma sumárum můžeme shrnout, že vláda byla informována, že podle uvážení lze použít vše, co uzná ta která strana za potřebné, a pasivně se tedy zúčastnila přípravy akce. Zároveň přiznává, že v průběhu přípravy se k tomu nemohla vyjádřit, nemohla rozhodnout, a také pravděpodobně o ničem nerozhodla. Čeští vojáci - a pan Grebeníček se ptal, jestli byli informováni před vstupem do zasaženého prostoru o užití radioaktivní munice - zřejmě nebyli informováni, nebo tato část zůstává bez odpovědi.
***