Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(11.00 hodin)

(pokračuje Klaus)

Přistoupíme k bodu

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 849/1.

Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů poslanec Václav Grüner. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Václav Grüner: Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi jménem předkladatelů uvést návrh novely zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu - zákon o střelných zbraních - ve znění zákona č. 13/1998 Sb. a zákona č. 156/2000 Sb., sněmovní tisk 849.

Tato malá novela zákona má za cíl doplnit tento zákon o tři potřebná řešení.

Za prvé. Oproti původnímu znění § 44 zmírňuje posuzování bezúhonnosti u žadatelů o zbrojní průkaz, kteří byli pravomocně odsouzeni za úmyslný trestný čin trestem odnětí svobody do jednoho roku, a to zkracuje dobu ztráty bezúhonnosti z 10 na 5 let od ukončení výkonu trestu. Současné znění § 44 odst. 1 písm. d) mimo taxativně vymezené trestné činy nepovažuje za bezúhonného podle zákona o střelných zbraních a střelivu každého pachatele úmyslného trestného činu bez ohledu na stupeň společenské nebezpečnosti daného trestného činu. Jediným rozhodujícím je zde pouze forma jednání pachatele, tedy úmyslné jednání. V případě ztráty bezúhonnosti ztrácí občan možnost získat zbrojní průkaz na dobu celých deseti let od pravomocného odsouzení nebo ukončení výkonu trestu odnětí svobody.

Zákon o střelných zbraních a střelivu pak v nynějším znění působí jako následný trest zákazu činnosti opět bez ohledu na stupeň nebezpečnosti jednání. Jako příklad je možno uvést trestný čin rvačky podle § 255 trestního zákona, kde zákon předpokládá jednoznačně úmyslné jednání, ale toto jednání může mít jen ohrožující charakter a ze zákona zde lze uložit trest odnětí svobody až na 6 měsíců, na rozdíl od situace, kdy pachatel může způsobit těžkou újmu na zdraví, případně smrt, a zákon zde předpokládá uložení trestu odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let. Pro posouzení bezúhonnosti ve smyslu zákona o zbraních a střelivu však oba tito pachatelé mají naprosto stejné postavení.

Právě pro takovéto a podobné případy navrhovaná novela rozlišuje nejen úmyslnost jednání, ale i nebezpečnost takovéhoto jednání, s délkou ztráty bezúhonnosti, a tím i možnosti získání zbrojního průkazu.

Za druhé. V novele se v § 40 zavádí povinnost předložit platný lovecký lístek při žádosti o vydání zbrojního průkazu skupiny C. Zákon č. 288/1995 Sb. tuto povinnost nestanovuje, a byla proto možnost získat zbrojní průkaz skupiny C, a tím i držet, nosit a paradoxně i užívat lovecké zbraně, aniž by vlastník zbrojního průkazu měl platný lovecký lístek a mohl tak právo myslivosti a lovu uplatňovat. Na straně druhé pak dle tohoto zákona majitelům loveckých zbraní, kteří vlastní zbrojní průkaz skupiny C, při odebrání loveckého lístku, ať už jim byl odebrán z jakéhokoliv důvodu, zůstávaly lovecké zbraně dále v držení.

Za třetí. V novele se také navrhuje provádět kontrolu pojištění žadatelů o vydání zbrojního průkazu skupiny C při vydání nebo prodloužení platnosti zbrojního průkazu. Pojištění držitelů zbrojních průkazů skupiny C je dáno v § 32 zákona č. 23/1992 Sb., o myslivosti, a je navrhováno i v obou předkládaných návrzích zákonů o myslivosti, které jsme na této schůzi sněmovny v prvém čtení již projednávali. Nutnost pojištění držitelů zbrojních průkazů skupiny C proti následkům zákonné odpovědnosti za škody způsobné při výkonu činnosti spojené se zbraní je dána zejména specifičností používání loveckých zbraní, účastí na společných i osamělých honech a lovech se zvýšenou pravděpodobností neúmyslného nebo náhodného ublížení na zdraví či usmrcení jiných osob. Novela v tomto zákoně neřeší povinnost ani rozsah pojištění, ale zavádí pouze kontrolu uzavření tohoto pojištění u žadatelů o vydání či prodloužení zbrojního průkazu skupiny C.

Novela neklade žádné nároky na státní rozpočet a návrh není v rozporu s předpisy Evropské unie.

Vláda vydala k návrhu novely záporné stanovisko, které dle mého názoru odůvodňuje značně nepřesvědčivě. Ve svém prvním stanovisku vláda nesouhlasí s koncepcí institutu bezúhonnosti, jak je navrhován v novele zákona. Institut stanovení bezúhonnosti vychází v námi předkládané novele jednoznačně z koncepce původního zákona č. 288/1995 Sb. Shodná koncepce institutu bezúhonnosti byla navrhována ve vládou předkládaném návrhu zákona v roce 2000 a shodná je i koncepce v připravovaném návrhu zákona o střelných zbraních a střelivu, který vláda připravuje pro rok 2001. Z uvedených důvodů argumentaci ve stanovisku vlády plně nerozumím.

Vláda rovněž konstatuje, že pojištění odpovědnosti osob vykonávajících právo myslivosti je duplicitní ve dvou zákonech, a to v zákonu o myslivosti a v zákonu o střelných zbraních a střelivu, s tím, že by se tak dávalo na úvahu žadatele o zbrojní průkaz, jaký rozsah pojištění uzná za vhodné sjednat. V zákonu č. 23/1992 Sb., o myslivosti, je však v § 30 odst. 1 jasně vymezena povinnost uzavření pojištění proti následkům zákonné odpovědnosti za škody způsobené při výkonu práva myslivosti ublížením na zdraví nebo usmrcením jiných osob a je zde stanoven i rozsah pojištění ve výši nejméně 50 tis. korun za jednu pojistnou událost. Jak jsem již sdělil, i v obou sněmovně předložených návrzích zákonů o myslivosti jsou povinnost i rozsah pojištění dány.

Navrhovaná novela zákona neřeší pojištění jako takové, ale snaží se řešit pouze kontrolu jeho uzavření. Výhradu vlády, která upozorňuje v souvislosti s požadovanou kontrolou uzavření pojištění pro žadatele o vydání či prodloužení zbrojního průkazu skupiny C na nedůvodné zakládání povinnosti pojištění již při předložení žádosti o vydání zbrojního průkazu, protože žádosti nemusí být vyhověno, lze odmítnout argumentací, že dle návrhu novely musí žadatel o vydání zbrojního průkazu skupiny C rovněž předložit platný lovecký lístek.

***