(12.00 hodin)
(pokračuje Papež)
Tím moudřejším a spravedlivějším má být rada fondu, kterou jmenuje ministr zemědělství. Chtěl bych ujistit všechny vinaře, že nejsem jejich nepřítel, ba naopak, a proto jim nepřeji, aby jim systém samofinancování pískal v roli rozhodčího stát. Myslím, že skutečné samofinancování by mělo být založeno na bázi dobrovolnosti, na dohodě profesních sdružení pěstitelů a výrobců, a k tomu stát přeci nepotřebují. Navíc jsem přesvědčen o tom, že nedostatek finančních prostředků není jediným důvodem nízké výsadby plochy vinic, ale podobně vážným problémem je nemožnost koupě státní půdy z důvodu nevyjasněnosti majetkových vztahů a nedokončených pozemkových úprav především v jihomoravském pohraničí a také malá vůle vlastníků pozemků k pronájmu půdy pro pěstování trvalých kultur.
Protože považuji tento návrh zákona za krutý zásah do svobody podnikání a navržený princip za neopravitelný, připojují se k návrhu na zamítnutí předlohy v prvém čtení. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Papežovi. Jako další se hlásí pan poslanec Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Paní kolegyně, páni kolegové, já jen velmi krátce bych chtěl poznamenat k tomu, co se tady pro mě dost těžko pochopitelně odvíjí v rozpravě, že odborníci v odvětví vinařství tvrdí, že je jen málo, co se tak povedlo po uplynulých letech, jako je vinařská legislativa, s tím, že do té mozaiky dobrých věcí, které se z hlediska spotřebitele, z hlediska výrobce, z hlediska obchodníka v této sněmovně podařilo jako rámec vytvořit, chybí právě otázka vinařského fondu. Dost těžce se rodil, a když došlo k dohodě o tom, jak by to mělo fungovat, tak jsou tady opět návrhy na pozdržení, na zamítnutí. Jsem přesvědčen, že bychom měli na tyto návrhy reagovat negativně.
Domnívám se, že problém, který třeba já v tom vidím, tzn. určitá nevyváženost šancí domácích či tuzemských výrobců, dodavatelů a obchodníků s obchodníky a výrobci zahraničními, se dá velmi snadno ve druhém čtení ošetřit jednoduchým pozměňovacím návrhem, kterým bychom vztáhli onen odvod do vinařského fondu na všechny výrobce a dodavatele, tzn. tuzemské i zahraniční, s tím, že koneckonců jde skutečně o to, aby naše vinařství vstupovalo do EU jako konkurenčně schopné, aby vstupovalo do EU jako konsolidované, aby tam vstupovalo s rovnými šancemi.
Proto bych chtěl požádat všechny, kdo by snad uvažovali o podpoře návrhu na zamítnutí, aby si velmi rozmysleli, jak budou na tento návrh reagovat. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. Pan poslanec Grůza.
Poslanec Jan Grůza: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, je to skutečně dlouhá řada měsíců, kdy tento zákon leží ve sněmovně a kdy probíhá diskuse o vinařském fondu nejen uprostřed poslaneckých klubů, ale také ve vinařské veřejnosti. Účastnil jsme se řady diskusí s různými vinaři, protože jsem poslanec za Jihomoravský kraj, kde tento problém je cítěn velmi ožehavě. Musím říci, že kdybych měl posuzovat vznik tohoto fondu podle přání jednotlivých vinařů, byl bych dnes velmi rozpačitý, protože ani sami vinaři či zpracovatelé vína nejsou v otázce zřízení vinařského fondu jednoznačně přesvědčeni o tom, že má nebo nemá vzniknout. Je potřeba popravdě přiznat, že když se rušila daň ze spotřebních vín, tak jedněmi ústy bylo řečeno, že okamžitě vznikne vinařský fond a prostředky, které družstva, zpracovatelé a výrobci vín ušetří na spotřební dani, budou vkládány do tohoto fondu.
Co já ovšem považuji za velký nedostatek tohoto zákona, je to, že dnes neobsahuje v příjmech částku z dovážených vín. Je to záležitost, která mě velmi mrzí, a je to také podmínka, se kterou spojuji podporu našeho klubu tomuto zákonu. Podaří-li se Ministerstvu zemědělství dosáhnout toho, že i z dovážených vín bude do tohoto fondu přispíváno stejnou částkou, je možno diskutovat o propuštění a přijetí tohoto zákona. V opačném případě se domnívám, že nelze zákon podpořit.
Domnívám se, že jestliže hledáme formy, jak navázat na pravidla, která jsou v Evropě obvyklá, musíme se také bavit o změně struktury podpory státu na jednotlivé typy podnikání, do jednotlivých oblastí zemědělské výroby, a skutečně vinařské fondy jako takové v Evropě existují v obdobách těchto fondů, nicméně stát do nich přispívá. Jestliže najdeme formu, jakou místo celních poplatků přispívat z dovážených vín do tohoto fondu, vidím to jako jednu z mála možností, jak této myšlence pomoci.
Dámy a pánové, domnívám se, že je potřeba tento zákon propustit do druhého čtení a v rámci druhého a třetího čtení přijmout návrhy, která nám budou předloženy do zemědělského výboru. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Grůzovi. Táži se, kdo další se hlásí do rozpravy. Nehlásí-li se nikdo, dám závěrečné slovo panu ministrovi, bojujícímu za vinařskou daň. Prosím, pane ministře.
Ministr zemědělství ČR Jan Fencl: Vážený pane předsedo, když bojovat, tak pouze za produkci dobrých vín. To je myslím zajímavý boj. Domnívám se, že žádný obor českého zemědělství za uplynulé období transformace neprokázal takovou schopnost změny v pozitivním slova smyslu jako právě vinařství a vinohradnictví. Nicméně pokud by někdo z vás o tom nebyl přesvědčen, pak je to důkaz toho, že k němu produkce českých vinohradníků a českých vinařů prostě zatím nedorazila, a to je mi líto a nabízím mu zdokladovat svá tvrzení jen jeho osobním poznáním.
Především bych chtěl sdělit jednu základní informaci. Shoduji se se stanoviskem předřečníka, že je potřeba zatížit touto nepřímou daní, tímto způsobem, každý litr vína uvedený na trh v České republice. Myslím, že to je záležitost, na které bychom se měli shodnout při přípravě druhého čtení a samozřejmě odhlasovat taková řešení ve třetím čtení.
Chtěl bych jen věcně zopakovat - vinařské fondy řízené zákonnými nebo podzákonnými normami existují ve všech zemích EU, přestože tam vinařství je svým způsobem stabilizováno a udržuje si pouze svůj rozměr a svoji pozici. V České republice představuje v tuto chvíli vinařství a vinohradnictví zaměstnání pro řekněme 10 až 12 tisíc obyvatel, a pokud bychom rozšířili vinice k rozměru, kde byly na počátku transformace, tzn. k 15 tisícům ha, a to je reálná ambice, pak nabídneme zaměstnání dalším dvěma až třem tisícům našich spoluobčanů.
Obnova vinic, příp. návrat k tomu rozměru, který je účelný a k němuž máme k dispozici vinařské oblasti a vynikající vinařské tratě, je možná pouze do okamžiku vstupu do EU. Pak už existuje pouze cesta snižování v intencích pokynů Evropské komise. Není pochyb, že tento návrh se pokouší o zajištění samofinancování obnovy vinic, protože v logice věci k tomuto žádoucímu stavu samo od sebe prostě nedojde. Zdroje, které bude mít stát k dispozici, nebudou, obávám se, v období před naším vstupem do EU stačit ani k přirozené obnově, neřkuli k návratu k tomu stavu, který tady byl a byl žádoucí, je žádoucí a je pro nás všechny zajímavý.
***