(12.30 hodin)
(pokračuje Špidla)
Důchodový systém musí tedy zabezpečit životní úroveň důchodce ve vztahu k jeho předdůchodové úrovni. Je vhodné zvyšovat osobní odpovědnost občanů, ale i státu, například správců systému. Musí jít o odpovědnost za přípravu na stáří, za bezpečnost systému a za informovanost občanů. Bohužel musím říci, že občané jsou velmi neinformovaní, a proto snadno mají dojem, že malá účast v důchodovém systému je výhodou, a jsou velmi nepříjemně překvapeni v okamžiku, kdy se důchody vypočítávají a oni zjišťují, jak jsou nízké, vzhledem k tomu, že i odvody, které do důchodového systému poskytli, byly na hranici minima.
Je třeba prohlubovat důvěru občanů v systém, a to zásadním zvýšením transparentnosti systému, a k tomu má právě směřovat transformace státního nositele pojištění na veřejnoprávní Sociální pojišťovnu, která bude schopna plnit úkoly spojené s budoucími změnami v oblasti příjmů a dávek a stane se klientsky orientovanou institucí poskytující finanční služby a informace s využitím nejmodernějších technologií, tak aby každý občan mohl být obeznámen s tím, jak je s jeho prostředky nakládáno. Je třeba podporovat zaměstnanost oslabováním motivace odchodu do předčasného důchodu, bariér vstupu na trh práce a především podporou co nejdelšího setrvávání občanů v ekonomické aktivitě. To znamená i přiměřené podporování občanů ve starším věku před nepřiměřeným tlakem na trhu práce, zvýšení jejich právního zajištění. Dále je třeba naplňovat požadavky vyplývající z našeho vztahu k Evropské unii, a to nejen ve smyslu souladu právních předpisů, ale především kvalitou provádění důchodového systému.
Hlavní zásady reformy jsou: důchodový systém bude i nadále založen na povinném průběžně financovaném a státem garantovaném důchodovém pojištění a na dobrovolném soukromém kapitálově financovaném doplňkovém připojištění, jehož podíl na příjmech starší generace se bude postupně zvyšovat až na jednu čtvrtinu. Systém bude zabezpečovat přiměřenou náhradu pro nízké, střední a vyšší střední příjmové skupiny. Skupiny, které budou mít příjmy nejvyšší, se budou zabezpečovat z jiných systémů a bude jim ponechána možnost, aby si to zařídily tak, jak považují za důležité. Náhradový poměr bude odpovídající v koridoru, který jsem vymezil. Ze základního povinného důchodového systému bude poskytován starobní důchod v průměru na úrovni 55 až 65 % čisté mzdy. Považujeme za zásadní, že životní úroveň důchodců bude zachována a že základní systém bude poskytovat trvale 45 % hrubé mzdy, a to nejméně po dobu dalších 20 let.
Je samozřejmé, že tak jak se bude systém rozvíjet, bude se měnit váha jednotlivých dílčích parametrů. Výše uvedené příjmy důchodců ze základního systému budou rozvojem dalších doplňkových forem po roce 2010 doplňovány o další příjmy z penzijního připojištění se státním příspěvkem o 7 až 10 % čistých předdůchodových příjmů a ze zaměstnaneckého pojištění o 7 až 10 % čistých předdůchodových příjmů. Systém základního povinného důchodového pojištění bude garantován právně, ekonomicky i administrativně.
V průběžném systému budou provedeny korekce zajišťující stabilitu systému. Jako možná alternativa, kterou předkládám k diskusi a kterou považuji za správnou, je přechod od současného dávkově definovaného průběžného systému k příspěvkově definovanému průběžnému systému, tzv. NDC. Zavedení tohoto systému umožňuje provedení zásadní reformy důchodového systému postupně a bez dodatečných nákladů s touto reformou spojených, a přitom bude tak v nejvyšší možné míře zajištěna plynulá transformace bez vytváření výrazných rozdílů mezi důchody přiznanými v různých obdobích.
Chci také jasně říci, že tato transformace bude trvat řadu let, a dovedu si představit, že bude trvat i celou jednu generaci, tj. 30 až 40 let. Přechod na tento systém klade velké nároky na správce pojištění, neboť nový systém se vyznačuje vysokou informační náročností, která je spojena mimo jiné s nutností detailního zpracování individuálních administrativních účtů pojištěnců s tím, že po určitou dobu budou vedle sebe existovat dva odlišné důchodové systémy. Prvním státem, který se úspěšně vydal touto cestou, je Švédsko. Druhým státem, který se úspěšně vydal touto cestou, je Itálie.
Současný nositel pojištění - Česká správa - bude transformován na veřejnou sociálně-právní pojišťovnu oddělenou od státního rozpočtu, která vytvoří předpoklady pro zásadní zvýšení úrovně administrativního systému. Dojde k dalšímu rozvoji doplňkového systému založením druhého pilíře, tj. zaměstnaneckého systému, v souladu s nejlepšími zkušenostmi vyspělých zemí, posilováním bezpečnosti a transparentnosti třetího pilíře - individuálních systémů penzijního připojištění.
Dámy a pánové, chtěl bych zdůraznit, že americký prezident Bush zahájil práci na důchodové reformě, která počítá s velkým rozvojem zaměstnaneckého pojištění a nepočítá se zavedením povinných důchodových systémů tak, jak to bylo módní po určitou dobu v České republice.
Dámy a pánové, toto je přibližně náčrt rámce, ve kterém se pohybujeme a jehož velkým krokem, podstatným krokem, je vytvoření důchodové pojišťovny. Návrh důchodové pojišťovny lze charakterizovat ve třech hlavních bodech. Za prvé se od státního rozpočtu odděluje financování sociálního pojištění, za druhé se zřizuje Sociální pojišťovna jako veřejnoprávní subjekt, který bude provádět s výjimkou osob ve služebním poměru sociální pojištění všech pojištěnců a hospodařit s prostředky sociálního pojištění. Dochází tedy též k oddělení organizace sociálního pojištění od státní správy, samozřejmě se zachováním dozoru státu v nezbytném rozsahu. Za třetí se modernizuje způsob provádění sociálního pojištění.
Musím říci, že myšlenka odděleného důchodového pojištění byla uplatněna všemi polistopadovými vládami a byla uplatněna většinou politických stran. Mimo jiné byla uplatněna také stranou lidovou i ODA.
Návrh zákona, jak již jsem naznačil, obsahuje dva základní věcné okruhy. Prvním okruhem je zřízení pojišťovny a druhým okruhem je samostatný způsob provádění sociálního pojištění. Sociální pojišťovna se zřizuje jako veřejnoprávní instituce, na jejímž řízení se budou jako rovnocenní partneři podílet stát, zaměstnavatelé a pojištěnci. Vzhledem k tomu, že vrcholné orgány Sociální pojišťovny budou tvořeny zástupci státu, pojištěnců a zaměstnavatelů, lze předpokládat daleko větší zájem zúčastněných subjektů o ekonomickou stránku věci, neboť většinu těchto orgánů budou tvořit zástupci těch subjektů, které pojistné břemeno přímo nesou, tzn. zaměstnavatelů a zaměstnanců.
***