(Jednání pokračovalo ve 14.06 hodin.)
Předseda PSP Václav Klaus: Dovolte, abych zahájil odpolední jednání a dal slovo zpravodajce pro první čtení poslankyni Ludmile Müllerové.
Poslankyně Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, mým úkolem jako zpravodaje bylo provést vás sněmovním tiskem č. 776, kterým je vládní návrh zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění. Pan ministr Špidla ve svém úvodním vystoupení zhodnotil velmi podrobně nejen předkládaný vládní návrh zákona, ale také seznámil přítomné poslance, kteří zde byli, s představou důchodové reformy. Vzhledem k tomu, že osobně považuji za zcela zbytečné vás znovu detailně provázet navrženým zákonem, omezím se pouze na dovětek, o kterém se domnívám, že zde nezazněl nebo že ho pan ministr ještě neřekl.
V návrhu zákona se uvažuje se zřízením Sociální pojišťovny jako nositele sociálního pojištění pouze pro osoby, které pracují na civilním úseku. Pro sociální pojištění příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů se navrhuje vlastně zachovat soustavu orgánů sociálního zabezpečení jednak při Ministerstvu obrany, dále při Ministerstvu vnitra, Ministerstvu spravedlnosti a také při Ministerstvu financí. Ministerstvo financí by v tomto případě mělo nově provádět důchodové pojištění pro celníky.
Potud moje zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost a potom vystoupím v obecné rozpravě. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji pěkně. Čekal jsem nějaký zásadní projev od paní poslankyně, kde by nám to trochu vysvětlila. Děkuji.
V každém případě otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Hanuš, který nevím, kde je. Jako druhá se přihlásila paní poslankyně Alena Páralová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, v první řadě musím konstatovat, že předložený návrh zákona o Sociální pojišťovně je z hlediska načasování a postupu legislativních prací na reformě důchodového systému nevhodný a neúčelný. V době, kdy se v dočasné komisi Poslanecké sněmovny hledá konečné konsensuální řešení, znamená předložení vládního návrhu popření smyslu činnosti této komise, která byla vytvořena na základě velkého tlaku pana ministra Špidly. Vláda zamlžuje podstatu problému našeho důchodového systému, když vydává transformaci nositele pojištění ze správního orgánu na veřejnoprávní instituci za důchodovou reformu. Staví důchodovou reformu na hlavu tím, že jako první krok činí ten, který by měl být krokem posledním, jakousi třešničkou na dortu. Prvním krokem by měla být stabilizace důchodového systému tím, že se vyrovnají příjmy a výdaje důchodového účtu.
Druhým argumentem proti navržené právní normě je nepřipravenost právního a legislativního prostředí, především z pohledu významných nedostatků systémového charakteru. Právní úprava důchodového pojištění dosud obsahuje celou řadu zastaralých institutů, které jsou pozůstatkem dřívějšího důchodového zabezpečení. Důsledkem je její roztříštěnost.
Připomínám skutečnost, že zákon o důchodovém pojištění není jediným předpisem, který by měl být Sociální pojišťovnou aplikován, neboť v sytému ještě stále figuruje dávka zvýšení důchodu pro bezmocnost, která je upravena v zákoně o sociálním zabezpečení. Tato skutečnost se projevila již v úvodním ustanovení vládního návrhu, neboť se vůbec nepodařilo nalézt jednotný termín, jehož prostřednictvím by byl definován věcný rozsah zákona. Nadále tak musí procesní úprava užívat jednak pojmu "sociální pojištění", který se vztahuje k nemocenskému a důchodovému pojištění, jednak k pojmu "sociální zabezpečení", který se vztahuje k zákonu o sociálním zabezpečení. Vláda tedy předkládá Poslanecké sněmovně ke schválení procesní předpis v době, kdy nejsou dokonce vyjasněny ani základní instituty hmotné úpravy, zejména pokud jde o samotný dávkový systém.
Konečně třetí problém návrhu spočívá v nepřijatelnosti navrhovaného řešení financování sociálního pojištění, především však důchodového pojištění. Jedná se o míru uplatnění pojistného principu. Smyslem tohoto principu je úprava právních vztahů financování systému aplikací metod pojistné matematiky směřujících k rovnováze mezi příjmy a výdaji. Finanční prostředky vybraného pojistného by měly plně pokrýt výdaje potřebné na dávkové plnění. Vládní návrh ani důvodová zpráva však nemohly zastřít skutečnost, že současná úprava obsahuje řadu zastaralých institutů, takže zákon o důchodovém pojištění není dost dobře možné charakterizovat jako normu založenou na pojistném principu. V důvodové zprávě je dokonce použit pojem "rezidua sociálního zabezpečení".
***