(18.00 hodin)
Poslanec Jiří Hofman: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si před vás předstoupit s novelou zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, která se týká toho, aby byly umožněny výhody, které se týkají zaměstnávání zdravotně postižených, i nestátním organizacím, zejména církvím, náboženským společnostem a občanským sdružením, které provozují chráněné dílny a chráněná pracoviště a zaměstnávají zdravotně postižené občany.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Prosím o klid.
Poslanec Jiří Hofman: Protože tyto společnosti se nezabývají jen tím, že zaměstnávají zdravotně postižené, ale mají i jiný druh činnosti, těžce dosáhnou na možnost zaměstnávat více než 55 % zaměstnanců se změněnou pracovní schopností. Tento návrh zákona vlastně mění číslovku 55 % zaměstnanců se změněnou pracovní schopností na číslovku 50 % zaměstnanců se změněnou pracovní schopností.
Zároveň tento návrh zákona je předkládán z důvodu sjednocení se zákonem 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, § 35 - Sleva na dani.
Dále je to z důvodu sjednocení s připravovanými zásadami poskytování dotací ze státního rozpočtu v roce 2001 podnikatelským subjektům zaměstnávajícím občany se změněnou pracovní schopností a také v souladu s národním plánem vyrovnávání příležitostí občanů se změněnou pracovní schopností. Tento byl schválen usnesením vlády č. 256/1998 Sb. Zároveň se tímto omlouvám za chybu, která se mi vloudila do důvodové zprávy, kde bylo toto číslo nesprávně uvedeno.
Toto předložení návrhu zákona nevyžaduje žádné nároky na státní rozpočet. Změna je čistě administrativní a podle Parlamentního institutu není v rozporu s Ústavou ČR ani s právem EU.
Tím pádem bych prozatím skončil. Navrhuji propuštění tohoto zákona do druhého čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Alena Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, poslanecká novela zákona navrhuje změnu § 24, který byl do zákona o zaměstnanosti nově instalován v roce 1999 a vstoupil v platnost k 1. lednu 2000. Tímto paragrafem byla zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 20 zaměstnanců, stanovena povinnost zaměstnávat občany se změněnou pracovní schopností.
Zaměstnavatel může stanovenou povinnost plnit třemi způsoby: za prvé přímým zaměstnáváním minimálně 5 % zaměstnanců se změněnou pracovní schopností; za druhé odběrem výrobků od podnikatelských subjektů zaměstnávajících 55 % občanů se změněnou pracovní schopností; za třetí odvodem do státního rozpočtu ve výši poloviny průměrné mzdy.
Pokud tedy zaměstnavatel nezaměstnává občany se změněnou pracovní schopností ani neodebírá výrobky od firem, které jich zaměstnávají nejméně 55 %, zaplatí odvod do státního rozpočtu asi 6,5 tisíce korun na každých 20 zaměstnanců.
Ze statistiky způsobu plnění výše uvedené povinnosti je zřejmé, že její plnění odběrem výrobků je na velmi nízké úrovni. Podle jedné z dílčích tabulek, které mám k dispozici, je rozdělení povinného plnění přibližně následující: 40 % zaměstnavatelů plní povinnost zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností, 58 % zaměstnavatelů místo toho platí odvody do státního rozpočtu a pouze necelá 2 % plnění jsou prováděna odběrem výrobků.
Novela navrhuje dvě změny. Za prvé snižuje povinné procento zaměstnanců se změněnou pracovní schopností na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele, od něhož je odebírání výrobků započitatelné do povinného podílu, z 55 % na 50 %. Zde dochází ke sjednocení procent s jinými právními normami, a proto s touto změnou lze souhlasit. Navíc jsem se nesetkala ani jednou s opačným názorem, přestože jsem hovořila s řadou lidí, kteří mají se zaměstnáváním občanů se změněnou pracovní schopností co do činění.
Za druhé novela chce umožnit zahrnutí chráněných dílen občanských sdružení a církevních společností mezi subjekty, od nichž bude možno povinné podíly rovněž odebírat. Zde bych v zásadě souhlasila, avšak s vážnými připomínkami.
Na novelizovaný paragraf 24 se totiž váže nařízení vlády č. 228/2000 Sb., které bylo koncipováno pouze pro podnikatelské subjekty pohybující se na volném trhu a otevřeném trhu práce. Dále toto nařízení vycházelo z průměrné míry samofinancování těchto subjektů v rozsahu 80 - 90 %. Naopak toto nařízení vlády nebylo koncipováno pro chráněné dílny občanských sdružení a církevních organizací, u nichž je míra samofinancování zpravidla výrazně nižší než 30 % a u nichž tržby za prodej jejich produkce nejsou jediným a rozhodujícím zdrojem fungování. Základna pro výpočet tzv. náhradního plnění povinnosti dle § 24 ve výši roční produktivity z tržeb je tedy nesrovnatelná a nesouměřitelná u obou různých typů subjektů.
Novela nařízení vlády č. 228/2000 Sb., která by stanovila univerzálně platnou hodnotu produktivity práce, by proto měla vstoupit v účinnost současně s právě projednávanou novelou. Jinak dojde k diskriminaci některých subjektů.
Vláda tento návrh projednala na své schůzi dne 25. dubna 2001 a vyslovuje s ním souhlas. Vláda však upozorňuje na fakt, že návrh zákona vyžaduje dopracování.
S připomínkami vlády lze s malými výhradami souhlasit. Snad s větší výhradou k bodu 3, kde se praví, že není stanoven minimální podíl zaměstnanců se změněnou pracovní schopností.
***