(11.00 hodin)
(pokračuje Bureš)
Nejde o to, zda otázka stojí tak, že s vaničkou vyléváme dítě. Jestliže základní filozofické směřování reformy trestního řízení směřuje k tomu, aby dokazování probíhalo před soudem v tom slova smyslu, že soud za účasti účastníků řízení si činí vlastní přímý důsledek z důkazů prováděných před soudem, pak náměty, které přednesla paní poslankyně Machatá, jsou vlastně návratem k původní podobně trestního řízení, a celá předložená novela není o ničem jiném než o všeobecně přijatelné snaze toto trestní řízení reformovat.
Pan místopředseda Langer má pochybnosti o institutu dovolání. Zdůraznil bych, že nejde jenom o otázku přibližování civilního a trestního procesu, ale jde o to, že i trestní proces musí nutně směřovat k rovnosti stran. Za současné situace jsem to toliko já, ministr spravedlnosti, který může - odmyslíme-li si obnovu řízení - dosáhnout stížností pro porušení zákona zrušení pravomocného rozhodnutí soudu anebo jiného orgánu činného v trestním řízení. To není stav dobrý. Jednu ze stran trestního procesu - tedy v daném případě odsouzeného - odkazuje do role procesně nerovné. Dovolání - a myslím, že v restriktivní podobě, neboť není přípustné tam, kde by směřovalo do skutkových otázek, na kterých spočívá rozhodnutí soudu - je výrazem snahy o rovné procesní postavení. V tomto slova smyslu jsem přesvědčen, že institut dovolání patří do reformy trestního řízení a že správným způsobem směřuje celkovou tendenci trestního procesu.
Další dva pozměňovací návrhy pana místopředsedy Langera se týkaly kompetence Nejvyššího státního zastupitelství - § 174A - která s touto otázkou nutně věcně souvisí a je vlastně výrazem toho, že do usnesení, jimiž se končí trestní stíhání v přípravném řízení, dost dobře - a to je jedna z koncepčních vad trestního řádu - by neměl soud vstupovat jako reprezentant moci soudní, neboť tím vlastně předurčuje odpověď na otázku, zda vůbec mělo být trestní stíhání zahájeno.
Téma třetí - řekněme práce policie ve prospěch Bezpečnostní informační služby - je téma věcně velmi závažné. Jeho závažnost nezpochybňuji, ovšem zdá se mi, že v souvislosti s materií trestního řádu by mohlo být vnímáno poněkud nekoncepčně. Myslím, že vyžaduje větší diskusi.
Pozměňovací návrhy pana poslance Doležala nemění smysl předložené novely, spíše upřesňují zejména ty pasáže, které se týkají trestního stíhání příslušníků policie. Je to otázka legislativně technická.
Poslední - mám-li vyhovět všem požadavkům - je naléhavá výzva pana zpravodaje, abych ujistil sněmovnu o připravenosti resortu Ministerstva spravedlnosti na uvedení reformy trestního řízení v život. Snažil jsem se, neboť tuto otázku považuji za zásadní a zcela legitimní, základní teze zmínit ve svém úvodním slově. Dovolte mi ho doplnit několika větami.
Nejde o to, v jakém rozsahu se zvýší nároky zejména na okresní soudce tím, že nebudou mít k dispozici připravený vyšetřovací spis a že hlavní líčení nebude probíhat tak, že se čtou důkazy připravené a provedené již ve stadiu přípravného řízení. Jde o to, do jaké míry všechny změny trestního řádu na jedné straně práci soudů zrychlí a soudce odbřemení a jak v tomto směřování vypadá zátěž spočívající v tom, že v některých druzích trestního řízení - a to je pravda - bude hlavní líčení náročnější. A na tu otázku je nutno odpovědět při sledování všech zásadních změn.
Dovolte mi, abych zmínil čtyři základní souvislosti.
Za prvé. Vládní návrh předpokládá, že stávající jednotný typ přípravného řízení bude nahrazen vlastně třemi formami řízení: zkráceným přípravným řízením o méně závažných deliktech, které by mělo být rychlé jak ve stadiu přípravného řízení, tak řízení před soudem, neb pravidla jsou jednoduchá - typicky krádeže v supermarketech, při kterých byl pachatel dopaden. Za druhé - přípravné řízení o trestných činech patřících do působnosti okresních soudů v modelu, který jsem zmínil před chvílí. A za třetí - přípravné řízení o trestných činech, které v prvním stupni projednávají krajské soudy.
Pro prvé dvě uvedené formy platí, že na rozdíl od stávajícího stavu budou důkazy v procesní podobě pořizovány jen výjimečně za přesně zákonem stanovených podmínek. To by mělo přispět především k tomu, že věc se před soud dostane rychleji - na rozdíl od současného stavu. A to znamená, že skutkový obraz věci bude ve vědomí svědků a účastníků čerstvější a přispěje to k lepšímu objasnění skutkového základu věci. A také k tomu, že i svědci budou ochotni a s to roli splnit a poskytnout potřebnou součinnost. Pro poslední formu, která zůstává vyhrazena pro trestní věci, které budou v prvním stupni projednávat krajské soudy, naopak platí, že dokazování bude prováděno v přibližně stejném rozsahu jako dosud, resp. v takovém rozsahu, jaký bude státní zástupce při zastupování obžaloby považovat za nutný.
Za druhé. Připoutal bych vaši pozornost k již zřízené Probační a mediační službě. Právě novela trestního řádu tuto instituci výrazně zapracovává do trestního řízení. A to jednak tím, že se vytvářejí podmínky pro tzv. odklony, to znamená, že věc nebude předložena soudu pro hlavní líčení a jsou zde podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání, resp. pro narovnání, což velmi úzce souvisí s daleko větším důrazem na postavení poškozené osoby. Zde stát dává najevo, že především mu jde o reparaci následků v poměrech poškozené osoby a až na druhém místě mu jde o jakýsi abstraktní zájem pachatele trestného činu potrestat. A konečně - Probační a mediační služba výrazně přispěje ke kontrole chování pachatele ve zkušební době. Pro kontrolu prozatím nebyly odpovídající podmínky a to také může výrazně přispět - a myslím, že přispěje - k rozšíření podmínek pro podmíněné zastavení trestního stíhání.
Za třetí. Novela nutně mění obraz hlavního líčení. Soud nebude číst výpovědi svědků z přípravného řízení, ale bude tyto svědky vyslýchat. Ovšem za zcela jiného obrazu věci z hlediska pozice státního zástupce. Ten nebude nadále odkázán do role takřka nezúčastněného pozorovatele, ale jeho odpovědnost za důkaz viny v hlavním líčení z něj učiní aktivní stránku procesu, což ve svých důsledcích povede ve srovnání se současným stavem k důraznému posílení role státního zástupce a řekněme k odbřemenění té zcela zásadní role soudu v hlavním líčení.
Za čtvrté - a to bych také zdůraznil - ke zrychlení a snížení pracnosti soudního řízení by měla přispět i nová úprava odvolacího řízení, která má zásadně bránit tomu, aby jenom z důvodů nepodstatných nedostatků ve zjištění skutkového stavu byla věc vracena soudu prvního stupně a hlavní líčení probíhalo znovu.
Jsem si jist tím, že porovnáme-li v komplexu změny, které mají přispět k větší rychlosti řízení, usnadnění práce soudce a k tomu, že podstatná část věcí se vůbec do stadia hlavního líčení před soudem nedostane, ve srovnání se zátěží spočívající v řízení před okresním soudem, v důkladnějším - promiňte mi ten výraz - hlavním líčení, nepovedou ve svých důsledcích ke konečnému efektu k většímu zatížení soudců okresních soudů.
***