(14.00 hodin)
(pokračuje Langer)
Jako prevenci případných sporů... Čili počkám, zda nezazní námitka zpochybňující hlasování - ne. Námitka nezazněla. Konstatuji, že návrh tohoto zákona byl zamítnut.
Dalším bodem je bod
10.
Návrh poslanců Cyrila Svobody, Stanislava Křečka, Miloslava Výborného a dalších
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 804/ - druhé čtení
Prosím, aby tento návrh uvedl za navrhovatele kolega Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, doufám, že tato část novely občanského zákoníku bude mít lepší osud, než měla novela problematiky bytové, tedy myslím, že vydáme velmi dobrý signál především do středního podnikatelského stavu.
Problém, který řeší tato novela, se týká registru movitých zástav. Dnes je problém získat peníze především pro malé a střední podnikatele, protože ten, kdo jim půjčuje peníze, žádá záruku vrácení peněz mimo jiné formou zástavy a stávající právní úprava nabízí řešení, které není vyhovující, protože buď věc, která je dána do zástavy, je v ruce věřitele, nebo může být v rukou třetí osoby, v každém případě je mimo nakládání toho, kdo peníze si půjčuje. Je samozřejmě sice možné, aby věc zůstala v rukou toho, kdo si peníze půjčuje, nicméně potom má být označena viditelně, že je předmětem zástavy, a to není dostatečná záruka pro banky a především pro třetí osoby, že tato věc, která je v zástavě, bude jako zástava sloužit po celou dobu vztahu mezi tím, kdo peníze půjčil, a tím, kdo si je půjčil.
Z tohoto důvodu, především s ohledem na ochranu práv třetích osob, předkládáme tuto novelu a tato novela má za cíl vznik veřejného registru zástav a bude existovat veřejný registr, do kterého bude možné nahlédnout, a tudíž bude všem jasné, jakou věcí se ručí za jaký závazek. Z tohoto důvodu je tento registr samozřejmě vítaným nástrojem.
Aby měl tento registr smysl, musí platit povinnost vložit každou tuto movitou zástavu do tohoto registru, protože tento nástroj má být především namířen pro ty, kteří nemají dobré úmysly nebo nejsou připraveni plnit své závazky, protože - jak znovu opakuji - jde o ochranu práv, a to především práv třetí osoby.
Nechci tady dlouho mluvit o podstatě tohoto zákona, protože jsme tuto debatu vedli nejenom na plénu Poslanecké sněmovny, ale především v ústavně právním výboru. Celá problematika se týká ještě velmi citlivé otázky, totiž že podle této novely smlouva o vložení movitosti do registru veřejných zástav musí být učiněna formou notářského zápisu. Zaznívaly argumenty, že opět tato novela posiluje notářský stav, že opět se vytváří monopol pro notáře, kteří tímto získají výsadní postavení nebo si posílí své výstavní postavení, nebo dokonce že budou na této aktivitě bohatnout. Dovolím si říci argumenty, proč je potřeba, aby forma notářského zápisu byla v tomto návrhu zákona.
Prvním důvodem je, že notářským zápisem se zajišťuje zákonnost této smlouvy, to znamená, že notář jakožto kvalifikovaný člověk posuzuje, že smlouva, kterou sepisuje, je od samého počátku zákonná. Za druhé notář, který sepisuje notářský zápis, mimo jiné osvědčuje a prověřuje vlastnický titul, to znamená, že z notářského zápisu je nepochybné, že skutečně do zástavy se dává věc, která je ve vlastnictví toho, kdo tu věc dává do zástavy. Za třetí se zabrání možnosti antidatování, protože notářský zápis je sepisován v pevné formě a je podle přesných pravidel evidován, takže není možné antidatovat takovou smlouvu. A konečně je možné v notářském zápisu uzavřít dohodu a vykonatelnosti, to znamená, že je možné zajistit přímou vykonatelnost notářského zápisu.
To je část argumentů, proč jsme pro notářský zápis. Jsme si vědomi, že samozřejmě i soukromí exekutoři mají možnost sepisovat podobné listiny, jako jsou notářské zápisy, ale nastává tu problém vkladu do veřejného rejstříku zástav, protože podle naší novely má notář za povinnost okamžitě, tedy bezodkladně po sepsání notářského zápisu, tuto zástavu vložit do veřejného registru zástav. To znamená, že probíhá toto řešení velmi rychle a notář ručí za to, že okamžitě se ta věc dostane do veřejného záznamu. Kdybychom připustili, že by smlouvy o vzniku zástavy sepisovaly jiné osoby než notáři, tak potom samozřejmě musíme přiznat někomu, a v tomto případě zřejmě notářům, aby měli právo přezkoumat zákonnost smlouvy, kterou vkládají do veřejného registru zástav. Neboť každý, kdo vkládá do veřejného registru zástav, musí ručit za to, že vkládá smlouvu, která je v souladu se zákonem. V tomto případě, kdybychom umožnili, aby tyto smlouvy sepisoval někdo jiný, musíme do zákona dát vkladové řízení. Musíme tam napsat proces, jak se budou tyto smlouvy přezkoumávat, aby byla jistota, že v registru movitých zástav budou pouze smlouvy, které jsou zcela zákonné a splňují všechna kritéria. A tomu se chceme vyhnout, aby tady byl jakýsi nový procesní předpis, který by znovu zakládal nové řízení, a to řízení vkladové. Nejen že by to věc komplikovalo, ale samozřejmě by to zvýšilo i náklady.
Takže tady existuje velmi mnoho důvodů, proč má být forma notářského zápisu zachována.
Rozumím ještě tomu, že ještě mnoho odpůrců argumentuje, že notáři na této aktivitě zbohatnou. V tomto případě chci i tuto námitku vyvrátit, neboť po projednání v ústavně právním výboru v pozměňovacím návrhu je jasně zakomponováno, že odměna notářské komory notářů a náhrada výdajů, které jsou spojeny s touto aktivitou, bude stanovena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti.
***