(15.20 hodin)
(pokračuje Mareš)
Toto vše platí i pro zákonem zaváděný pojem školského rejstříku jako dalšího veřejného seznamu vedle existujícího obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, katastru nemovitostí atd. Navíc školská právnická osoba neplní důsledně ani tu základní funkci, pro kterou byla vytvořena, totiž zajištění rovného postavení všech institucí poskytujících vzdělávání. Při bližším pohledu do textu zákona totiž rychle zjistíme, že některé právnické osoby jsou si rovnější nežli ty ostatní.
V oddílu 3. Financování školské právnické osoby - a tento příklad je důležitý nejen pro posouzení školské právnické osoby, ale ukazuje celkový přístup návrhu zákona - se nejprve hovoří o financování vzdělávacích programů a školských služeb, což je jistě správně, ale obratem jsou školy nabízející tyto programy a poskytující tyto služby rozděleny podle zřizovatele a zavádí se pro ně rozdílný způsob financování.
Jde tedy, pokud jde o školskou právnickou osobu, o instituci velmi pochybnou, pro jejíž existenci může hovořit pouze přání uchovat pro ministerstvo maximum kontrolních pravomocí. Opět v zásadním rozporu s ustanoveními Bílé knihy.
Ani se nechce v této souvislosti připomínat, že takovéto instituce, tedy právní osoby sui generis, masově zaváděla do právního systému sovětská právní nauka od přelomu 20. a 30. let pod patronací pana Vyšinského, z téhož důvodu - zachování speciálních kompetencí vůči speciálním institucím.
Zákon ponechává otevřenou celou řadu podstatných otázek. Není zcela jasné, jak budou zaručena práva žáků se zdravotním postižením, jak se bude řešit další vzdělávání pedagogů, jaká bude úloha rodičů při vzdělávání. Když klademe tyto otázky panu ministrovi nebo jeho vysokým úředníkům, většinou nám odpovědí, že to vše v zákoně je. Ano, dámy a pánové, je, ale jakým způsobem! Kladu-li např. otázku po dalším vzdělávání učitelů, zákon stanoví, že učitel má právo a povinnost se vzdělávat. Kromě toho stanoví, že ministerstvo školství zřídí za tím účelem vzdělávací instituce. To je vše. Jaká bude souvislost mezi dalším vzděláváním učitelů a jejich kariérním růstem, mezi dalším vzděláváním učitelů, získáváním dalších kompetencí a růstem jejich platů, o tom se zákon nezmiňuje.
V celé řadě velmi podstatných otázek se navíc zákon odkazuje pouze na prováděcí vyhlášky. Na místech, kde by se odkázat mohl, se naopak velmi extenzivně rozepisuje o nejrůznějších organizačních otázkách. Příkladem je zde koncepce maturit, jistě velmi významná součást části věnované střednímu vzdělávání. Ve zhruba třinácti paragrafech se zde návrh zákona věnuje především organizační stránce maturit, ale těžko hledáme v jeho formulacích snahu o vytváření dostatečného tlaku na odklon od faktografického učení. Státní část maturity, tak jak je koncipována, naopak tento neblahý trend posiluje. Navíc ukončování ostatních forem studia pak návrh řeší buď zcela nedostatečně jako tzv. učňovskou zkoušku, nebo se tímto problémem nezabývá vůbec.
Velmi zarážející je v návrhu zákona předkládaného sociálně demokratickou vládou přístup k učňovskému školství. Pouhý odkaz na vyhlášku Ministerstva školství, mládeže tělovýchovy tento sektor zcela jasně diskriminuje. Nikterak nejsou zajištěny náležitosti odborného vzdělávání, jako je např. praxe, včetně účasti ve světě práce. To je jeden z dalších jednoznačných rozporů s Bílou knihou, která chápe odbornou přípravu a odborný výcvik jako prioritu v této oblasti. Není divu, že řada odborníků zabývajících se touto oblastí vzdělávání varuje před nebezpečím faktické likvidace odborného školství.
Celá část vymezující oblast vzdělávání, ve které působí vyšší odborné školy, je podle mého názoru k tomuto zákonu připojena neorganicky. Já se nebudu zabývat obsahem této části, vyslovím pouze názor, že vyšší odborné školy, tak jak to prokazuje zkušenost ze všech dynamicky se rozvíjejících vzdělávacích systémů, jsou přirozenou součástí terciární části vzdělávání. Přiřazením k vzdělávání základnímu a střednímu - obávám se - potvrzujeme, spíše nežli řešíme, obavy vyslovované, pokud jde o budoucnost rozvoje této klíčové součásti vzdělávacího systému, součásti, která dynamizuje tento systém a která právě v těch zemích, které ji dokázaly rozvinout, přispěla k tomu, že se jejich vzdělávání stalo hybným motorem příslušných ekonomik.
Pan ministr vyslovil několik varování před tím, co se stane, nebude-li tento zákon přijat. Já se obávám, že v celé řadě z těch důvodů, které uvedl, bylo jich více než deset, já jsem je nestihl všechny zachytit, mi nezbývá než konstatovat, že právě proto, aby došlo k řešení zmiňovaných problémů, bude lépe, nebude-li zákon přijat.
Pan ministr řekl např., že maturitní zkouška nebude reformována. Já říkám - je dobře, že nebude reformována způsobem, kterým ji chce reformovat tento zákon. Pan ministr řekl, že ministerstvo nebude moci slučovat, rozdělovat a dále jinak nakládat se školami. Já říkám - to je dobře, že ministerstvo nebude moci toto dělat, neboť to přísluší krajům a obcím. Pan ministr řekl, že se nebude moci zrušit školné na vyšších odborných školách. Já říkám - to je dobře, že se nebude moci zrušit, neboť je prokázáno, že je pevnou součástí tohoto typu vzdělávání a přispívá k jeho rozvoji. Pan ministr řekl, že nebude upraveno celoživotní vzdělávání. Já říkám - tento zákon ho neupravuje vůbec. On není pojat jako zákon zabývající se především celoživotním vzděláváním, a to by měl být.
Nebude upraven způsob financování. To je dobře, neboť tak jak je upraven s pomocí školské právnické osoby, by vedl náš vzdělávání systém pouze k zakořenění, zacystování a zabránil by mu v dalším rozvoji.
Nebude upraveno vyučování náboženství. Pokud jsem informován od nejrůznějších náboženských společností a církví, jsou se způsobem, jakým upravuje tento zákon vyučování náboženství, nespokojeny. Nebude posílena školní inspekce. Měl jsem možnost hovořit s celou řadou školních inspektorů a číst celou řadu jejich posudků, a jsem-li správně informován, pak nejsou spokojeni se způsobem, jakým podle pana ministra zákon posiluje školní inspekci.
A proto - nikoli snad, jak řekl pan ministr, snad proto, že mi leží na srdci další osud české vzdělávací soustavy, ale právě proto, mně nezbývá, než ve shodě s názorem celé řady odborných a profesních asociací navrhnout, abychom tento zákon vrátili vládě k přepracování.
Já se domnívám, že do tohoto zákona je vložen skutečně velmi významný kus práce. Domnívám se, že je možné z něj vyjít k zásadnímu přepracování, k vytvoření zákona nového, ale není to možné - bohužel - v rámci druhého čtení.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Připomínám panu poslanci Marešovi, že to bude muset formulovat až v rozpravě. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Šojdrová.
***