(16.10 hodin)
(pokračuje Matějů)
Návrh na útlum víceletých gymnázií se opírá o dva hlavní argumenty. Prvním je srovnání s vyspělými zeměmi a doporučení OECD. Druhým argumentem jsou stanoviska expertů a odborníků, zejména sociologů a pedagogů, kteří upozorňují na to, že existence víceletých gymnázií zvětšuje selektivitu školského systému a vede k růstu sociálních nerovností v přístupu k vyššímu vzdělání. Na první pohled se jedná o argumenty mocného kalibru, které jsou podloženy tvrzeními odborníků a expertů OECD. Tak tomu je bohužel na první pohled. Při poněkud bližším ohledání totiž zjistíme, že chybí hlubší analýza příčin situace, ze které chce ministerstvo školství jako obvykle se dostat tou nejjednodušší možnou cestou.
Tedy k prvnímu argumentu, a to je, že útlum víceletých gymnázií je nezbytný s ohledem na dosažení stavu, který by byl srovnatelný, kompatibilní s EU. Hlavní argument zní, že víceletá gymnázia jsou z tohoto hlediska cizorodým prvkem. Toto tvrzení má dvě vady. Za prvé se pokouší srovnávat zatím velmi nesrovnatelné systémy, školské systémy mám na mysli, zejména pokud jde o jejich obsah. A za druhé odhaluje svévoli ministerstva školství ve využívání výsledků srovnání různých a různých doporučení. Myslím, že si pamatujete, jakým způsobem se zde ve sněmovně zacházelo s doporučeními, která vycházela z Bolognské deklarace.
Ano, je pravda, že víceletá gymnázia jsou ve vyspělých zemích spíše výjimkou. Problém je ale v tom, že ve vyspělých zemích také základní škola vypadá úplně jinak než u nás, a to tak, že dá se v podstatě velice zjednodušeně říci, že kvalitou a přístupem učitelů a svou vnitřní diferenciací nabízí to, co u nás zatím musí nabízet víceletá gymnázia. Jinak řečeno, základní školy ve vyspělých zemích dokáží mnohem lépe absorbovat velmi rozdílné hodnoty přisuzované vzdělání v různých typech rodin a také dokáží pracovat s různě nadanými dětmi. Základní školy dokáží podpořit rozvoj zřetelných talentů a současně se věnovat dětem, které zůstávají z různých důvodů pozadu, děti imigrantů, děti s hůře vyvinutými kognitivními schopnostmi atd.
Jednoduše řečeno, systém základního vzdělání ve vyspělých zemích je zpravidla vnitřně velmi diferencovaný a kvalita přístupu učitele k žákům je zde mnohem vyšší. Otázka je, zda toto vše dokáže naše základní škola. Ministerstvo školství se ve veřejné diskusi v tomto bodě často opíralo o názory expertů. Dovolím si citovat názor dvou podle mého soudu velmi významných expertů, kolegů Rabušice a Rabušicové z Mladé fronty Dnes dne 10. 7. 2000. Cituji: "Velká část rodičů se dnes snaží, aby jejich dítě co nejdříve přešlo ze základních škol na víceletá gymnázia. Jejich snahu ovšem chápeme jako volbu spíše vynucenou, jako útěk vedený obavami z negativního vlivu základní školy. To, že víceletá gymnázia vůbec existují, je podle našeho názoru nepodařenou reakcí na systém školství, který zde byl do roku 1989. Již před deseti lety měla nastat reforma základního školství včetně zásadní reformy vzdělávání budoucích učitelů na pedagogických fakultách. Jsme přesvědčeni, že pokud by se české školství na počátku 90. let chopilo své šance a učinilo důsledné reformní kroky, nemusela se dnes víceletá gymnázia stát vůbec předmětem sporu. Pravděpodobně by totiž vůbec nevznikla."
Já chápu, že to není problém, který způsobil pan ministr školství, ale musíme vycházet z reality, která je. Až budou základní školy nabízet skutečně diferencovaný přístup k žákům s různými schopnostmi, talentem a motivací ke vzdělání, vše může jít cestou navrhovanou ministerstvem školství. Zatím víceletá gymnázia ale pořád vyplňují mezeru, která v našem školství prostě existuje a která stála tuto zemi hodně talentů. Myslím si, že další ztráty si už nemůžeme dovolit.
Ke druhému argumentu, který říká - a ten je velmi závažný - že existence víceletých gymnázií prohlubuje nerovnosti v přístupu k vyššímu vzdělání. Dovolte mi, abych opět citoval kolegy Rabušice a Rabušicovou, kteří se odvolávají na velmi významnou studii Jamese Collmanna k tomuto tématu. Naši experti tvrdí: "Dochází-li již v samotném počátku povinné školní docházky k možnosti přechodu na víceletá gymnázia, a tím i k rozdělování žáků, zakládá se tak na nerovnosti v příležitostech a je oslabován princip rovných životních šancí."
S tím souhlasím. Otázka je, co je příčinou. Ano, víceletá gymnázia se dnes jeví - a zdůrazňuji pouze jeví - jako příčina velkých sociálních nerovností v přístupu k vyššímu vzdělání. Někteří experti ministerstva školství dokonce zneužívají výsledky mých vlastních analýz a tvrdí, že - cituji: "I odborníci z opozice souhlasí s tím, že víceletá gymnázia jsou příčinou nerovností." Nikdy jsem nic takového neřekl a nenapsal. Příčina totiž je v neúnosné selektivitě vysokých škol. Je známo, že naše vysoké školy nejsou a ještě dlouho nebudou schopné uspokojit rostoucí poptávku po vysokoškolském vzdělání. Je to právě neuvěřitelná konkurence o místa na vysokých školách, co nakonec znevýhodňuje děti z rodin s nižším vzděláním a samozřejmě se slabším kulturním kapitálem. A je to právě velmi ostrá konkurence o místa na vysokých školách, co vede rodiče s vyšším vzděláním a větším kulturním kapitálem k hledání cest, jak na tuto konkurenci svoje děti připravit co nejdříve. Proto se snaží své děti co nejdříve vymanit z vlivu základní školy, která talent a aktivitu velmi často spíše trestá, než odměňuje.
Zrušit za této situace víceletá gymnázia je - a promiňte mi ten příměr - něco jako léčit průjem kapkami proti kašli. Příčinou problému totiž nejsou víceletá gymnázia, ale základní školy a vysoké školy. Až se podaří vyřešit problém základních škol a až se podaří otevřít vysoké školy, problém víceletých gymnázií přestane prostě existovat. Zájem o ně začne klesat a nemusíme je rušit žádným zákonem.
Proměna základní školy by ale znamenala kromě určitých nákladů, a s tím souhlasím, že ty náklady budou obrovské, také hlubokou změnu v hodnocení práce současných učitelů a v přípravě nové generace učitelů. To ale nejsou změny, které s ohledem na sílu zájmu v této oblasti je snadné prosadit. Jít ale pohodlnější cestou neznamená jít ke stejnému cíli.
A teď si dovolím pár poznámek ke druhému tématu, které já osobně považuji za velmi důležité a za další důvod, proč nemohu hlasovat pro propuštění tohoto zákona do druhého čtení. Týká se vyšších odborných škol. Vysoký převis poptávky po vysokoškolském vzdělání nad nabídkou studijních míst je mimo jiné způsoben tím, že speciální sektor vzdělávání nenabízí dostatečný počet studijních míst v bakalářských studijních programech. Mimochodem v minulém roce z 1200 nových míst v bakalářských programech rovných 900 nabídly soukromé školy a pouze 300 veřejné vysoké školy. Veřejné vysoké školy evidentně zatím na tento druh poptávky prostě nereflektují.
Všichni dobře víme, že prakticky všechny veřejné vysoké školy jsou univerzitami. Počet neuniverzitních vysokých škol se zvyšuje pomalu. Za této situace se jako naprosto přirozené jeví využít existujícího potenciálu vyšších odborných škol a podpořit jejich transformaci v součást terciárního sektoru vzdělávání. Transformací některých vyšších odborných škol v neuniverzitní vysoké školy poskytující zejména profesně orientované bakalářské programy bychom v poměrně krátké době byli schopni výrazně rozšířit nabídku studijních míst v terciárním sektoru vzdělání.
Ke cti akreditační komise ministerstva školství jistě patří, že tento proces byl zahájen i přesto, že formální požadavky kladené na neuniverzitní vysoké školy, zakotvené v zákoně o vysokých školách, by mohly být velmi vážnou překážkou této transformace. Ke cti ministerstva školství ale určitě nepatří, že tento problém nechává bez příslušné legislativní úpravy a zřejmě čeká na poslaneckou iniciativu, kterou zcela jistě v duchu svých zásad i po dosažení kompromisu striktně odmítne.
***