(15.40 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Tato velmi jednoduchá formulace byla použita proto, že je i snadno spravovatelná. Autoři si umějí představit složitější formulace, které budou vymezovat, jak velkou emisi dluhopisů vůči jak velkému rozpočtu, případně vůči jak velkému stávajícímu zadlužení obce je nutno předkládat k souhlasu Ministerstvu financí. Všechny tyto formulace nepochybně zazní v druhém čtení a v projednávání ve výborech. Já bych za autory u tohoto ustanovení chtěl deklarovat otevřenost směrem k těmto návrhům, přičemž nám všem musí být jasné, že čím složitější a v jistém smyslu spravedlivější konstrukci tohoto mantinelu nastavíme, tím obtížnější bude její správa. Výsledné řešení by tedy mělo být kompromisem mezi jednoduchostí a funkčností.
Poslední ustanovení, které by spíše než mantinelem mělo být označováno jako nouzové řešení v situaci, kdy potíže obce nebo kraje nastanou, je ustanovení, které hovoří o tom, že v případě obce hejtman a ministr financí a v případě kraje vláda a Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR mají právo do předlužené obce vyslat jakéhosi státního správce, který by při rozhodování zastupitelstva buď obce, nebo kraje spolupodepisoval rozhodování. Logika tohoto ustanovení je jasná. Stalo-li se již, že obec nebo kraj je v záporných číslech, někdo musí spolugarantovat řešení, kterým se ta obec z této situace pokusí vyjít.
To je celá podstata tohoto návrhu zákona. Řeknu upřímně, že nápadů, jak řešit tento problém, bylo mnohem víc. Jistě znáte nápad, že předlužené obci by stát nevyplácel žádné subvence. To je nápad, který na první poslech vypadá hezky, ale na druhé straně ten problém neřeší, ale spíš prohlubuje. Byla-li by předlužená obec zbavena možnosti jakýchkoliv podpor, spíše by to východisko z červených čísel oddalovala. Byly i jiné nápady. Já předpokládám, že všechny z nich se znovu objeví a mnoho dalších také ve výborech a tady také ve druhém čtení.
Chci deklarovat připravenost autorů této novely a ochotu hledat ty nejlepší formulace, které přicházejí v úvahu, protože autoři této novely nelpí na přesných formulacích tak, jak je v nejlepší vůli připravili. Trvají pouze na tom, že nějaký způsob ohraničení růstu dluhů obcí a krajů ustanoven být musí, prostě proto, že platí-li věta, kterou jsem začal svůj výklad, platí-li, že obec a kraj nesmějí zbankrotovat, musí Poslanecká sněmovna nějaké bariéry tohoto typu nastavit.
A úplně v závěru jedna poznámka. V některých písemných stanoviscích, která jsem obdržel, je argumentace proti tomuto návrhu často založena snahou tvrdit, že tento návrh nerespektuje ústavní práva obcí a krajů. Není to pravda. V důvodové zprávě k tomuto textu se dočtete, že autoři si byli vědomi této námitky, nechali zpracovat podrobnou analýzu, ze které vyplývá, že takovémuto limitování hospodaření obcí tak, aby se nemohly obce a kraje dostat do záporných čísel, ústava ani Listina základních práv a svobod nebrání.
Děkuji za pozornost. Doufám, že sněmovna umožní, aby tento text byl projednáván ve druhém a třetím čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Tlustému. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Libor Ježek.
Poslanec Libor Ježek: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, návrh zákona za prvé zpřísňuje režim půjček, obligací a zástavního práva na majetek obcí, krajů a hlavního města Prahy a za druhé zavádí nucené správy obcí, krajů a hlavního města Prahy při předlužení. Vzhledem k zadlužení veřejných rozpočtů se domnívám, že k takovémuto kroku právě teď nastal čas, a doporučuji sněmovně propustit návrh do dalšího čtení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Já děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Ladislav Šustr. Připraví se pan poslanec Radko Martínek.
Poslanec Ladislav Šustr: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, mám spoustu ohlasů a ty se hodně prolínají. Nejlépe bude, když přednesu jeden z nich, který sdružuje spoustu námitek a zdá se mi být ucelený a navíc nese kredit projednání na Svazu měst a obcí a také na hlavním městě Praze, na magistrátu.
Tento návrh zákona předpokládá určitá omezující pravidla pro hospodaření obcí a krajů, jejichž nezbytnost se v důvodové zprávě k návrhu zákona odůvodňuje mimo jiné tím, že v současné době sice existuje jenom malý počet vysoce předlužených obcí, lze však důvodně předpokládat, že se k takovému stavu blíží i řada dalších obcí, a to v důsledku vysokého podílu splátek jistin a úroků z úvěrů a z dalších forem dluhů - obligace, směnky, leasing, návratné finanční výpomoci, okresní atd. A vstupem krajů do soustavy veřejných rozpočtů se riziko nadměrného zadlužování územně samosprávných celků ještě zvyšuje.
Na základě těchto velmi zjednodušených východisek a z nich učiněných závěrů návrh mimo jiné předpokládá, že k uzavření smlouvy o přijetí úvěru nebo půjčky ze zahraničí a k emisi komunálních obligací by obec potřebovala souhlas Ministerstva financí, statutární město pak souhlas Poslanecké sněmovny udělovaný na návrh vlády.
Tyto navrhované principy jsou podle mého názoru v rozporu s článkem 101 ústavy, podle něhož může stát zasahovat do činnosti územních samosprávných celků jen tehdy, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Obě podmínky, tedy ochrana zákona a zákonem stanovený způsob zásahu státu, musejí být splněny současně. Předložený návrh zákona ale neurčuje, jakým způsobem by mělo Ministerstvo financí souhlas s majetkoprávním úkonem udělovat, tedy zda formou správního rozhodnutí, nebo jiným způsobem. Splněna není ani druhá podmínka, ochrana zákona, neboť účelem zákona je podle jeho důvodové zprávy získat nástroj k regulaci zadlužení územních samosprávných celků. Ovšem zadlužení obce samo o sobě ještě nemusí být porušením zákona vyžadujícím zásah státu.
Návrh zákona dále předpokládá možné jmenování tzv. nuceného správce obce, kterého by do obce jmenoval hejtman kraje na základě souhlasu Ministerstva financí v případě, kdy má obec více věřitelů a není schopná po delší dobu plnit své splatné závazky, nebo v případě, kdy je obec předlužena. To by byl případ, kdy obec má více věřitelů a splatné závazky jsou vyšší, než je její majetek. Tento nucený správce by měl činit návrhem zákona blíže neurčená opatření nezbytná k obnovení řádného hospodaření obce a jeho schválení by podléhaly veškeré úkony vyhrazené zastupitelstvu obce v § 84 a 85 zákona o obcích a radě obce, § 102 zákona o obcích.
Navrhovaná úprava je podle mého mínění opět v rozporu s Ústavou ČR, která výslovně předpokládá, že do činnosti územních samosprávných celků může zasahovat stát - to je článek 101 odst. 4 ústavy - nikoli ale jiný územně samosprávný celek. V tomto případě by měl kraj prostřednictvím hejtmana, který není státním úředníkem, ale představitelem kraje jako územního samosprávného celku, zasahovat do samostatné působnosti obce. Územní samosprávné celky ale nejsou vůči sobě ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, kraj při výkonu své samostatné působnosti spolupracuje s obcemi a nesmí při tom zasahovat do jejich samostatné působnosti.
Navrhovaná úprava je s uvedenými zásadami v rozporu. Rovněž pravidla pro výkon činnosti nuceného správce jsou formulována natolik vágně, opatření nezbytná k obnovení řádného hospodaření obce, že by umožňovala provádět prakticky cokoli, což lze sotva připustit. Nehledě k nevyjasněnému vztahu navrhované právní úpravy k zákonu o konkursu a vyrovnání.
Zastávám stanovisko, že návrh zákona má tyto nedostatky a jedinou možností je zamítnout ho v prvním čtení. Tento můj názor se ztotožňuje s názorem Magistrátu hlavního města Prahy a také se Svazem měst a obcí.
Navrhuji tento zákon zamítnout v prvním čtení. Děkuji vám za pozornost.
***