(18.30 hodin)
(pokračuje Vojíř)
My jsme se například shodli již na tom v tomto parlamentě a vládě jsme dali do ruky nástroj, který se jmenuje investiční pobídky. Investiční pobídky jsou záležitost de facto ve veřejném zájmu, protože říkáme, že některým subjektům vybraným podle kritérií odpustíme část daně. To znamená, že vlastně všichni spoluobčané se podílejí na tom, že v tom či onom místě postaví nějaký subjekt, investici a bude na tom to okolí vydělávat. Vydělá na tom tím, že tam klesne - nebo aspoň doufejme - nezaměstnanost. Ona to vždycky nemusí být totiž také pravda, že klesne nezaměstnanost, někdy ty záležitosti mohou být mnohem složitější.
Takže se skutečně domnívám, že takovýto pohled na stavební zákon nemůžeme takto vnímat. Myslím, že je z našeho pohledu logické, že jej nepodpoříme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Beneš. Připraví se pan poslanec Martínek.
Poslanec Miroslav Beneš: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, myslím, že všichni, kdo jsou v této sněmovně, s velkou pozorností poslouchají slova předsedy vlády a jsou potěšeni, že hovoří spatra, a umí to patřičně ocenit. Někdy bohužel jeho řeč nevede k urychlení projednávání ve sněmovně, ale právě naopak. Myslím, že dnes zrovna jsme byli svědky takovéhoto případu, a proto dovolte, abych panu předsedovi vlády nejprve poděkoval - vaším prostřednictvím samozřejmě, pane předsedající, abych neporušoval jednací řád sněmovny - za to, že se pokusil debatu přesunout do oné věcné roviny. Bylo to velmi krásné, jak jsme se ocitli, troufám si říci, na velmi kluzké ploše, nikoli na ploše věcného projednávání.
Myslím, že je naprosto legitimní, aby probíhala debata o tom, jaká je míra veřejného zájmu, jaká je míra zásahu veřejnosti do soukromí jedince. Hovořili tady mí kolegové, kteří mají komunální zkušenosti a zcela jednoznačně dávají za pravdu, že územní plán, institut, který vytváří 20letý, 30letý vývoj území, je něco jiného než státní rozpočet na jeden rok. Dovolte, abych ze své zkušenosti řekl, že první investor, který na území našeho města investoval, byla jedna německá firma v roce 1996. Argument, proč investovali, nebyl, že jsme jim vycházeli vstříc z hlediska územního plánu. Argument byl, že v roce 1995 byly přijaty takové daňové zákony, že pro ně bylo výhodnější investovat u nás než v Německu. Taková je prostá realita a takovéto změny umožňují všem investorům rovný přístup. Jakákoli podpora průmyslových zón, byť jsme si vědomi atraktivnosti pro dané místo, vždycky znamená určitou exkluzivitu. Exkluzivitu pro toho, kdo se stane příjemcem jakékoli podpory, a tedy i podpory typu urychlení projednávání.
Chtěl bych do věcné roviny také vrátit ono přirovnávání s Ingolstadtem. Sám jsem tady tento příklad také používal a byl bych hrozně rád, abychom si uvědomili, že Ingolstadt rovná se stávající stavební zákon ČR. Zde se jedná o rozšíření, o něco jiného. Nejedná se o liniové stavby, ale jedná se o průmyslové zóny. Věřte mi, dámy a pánové, klidně odpustím panu prezidentovi, že to nazval technologickými zónami, protože někdo tu průmyslovou zónu nazývá technologickým parkem a já nemám pocit, že by si lidé nerozuměli, o čem přesně to je.
Dovolte, abych polemizoval s myšlenkou slušné ceny. Ne snad, že bych měl něco proti slušné ceně, ale jestliže tady předseda vlády použije termín, že bolševicky administrativně stanovené ceny, chtěl bych upozornit, že to byla tato vláda, v jejímž čele stojí, která sáhla k výraznému zvýšení cen nemovitostí na základě vyhlášky o oceňování nemovitostí, kterou schvaluje vláda. Pokud si někdo z vás vzpomene, v této sněmovně jsem kritizoval, že se tím jedná o nepřímé zdanění, neboť samozřejmě daň z převodu nemovitosti se počítá podle této - jak předseda vlády řekl - bolševicky administrativně stanovené ceny. Velmi se omlouvám za použití poznámek, ale myslím, že k citování klasiků je lepší použít přesné než nepřesné citace.
Takže, vážené dámy a vážení pánové, veřejný zájem nepochybně je v případě liniových staveb. Veřejný zájem v případě podpory průmyslových zón je zcela jednoznačně deklarován v územních plánech měst a obcí. Na obcích je, do jaké míry se aktivně postavily k získávání pozemků v minulosti. Veřejný zájem ze strany státu zcela jednoznačně je urychlenější převod nemovitostí v majetku státu. Myslím, že by bylo velmi dobré, kdyby Ministerstvo financí změnilo svůj přístup, kdy veřejným zájmem rozumí jen zdravotnické, humanitární, školské a jiné účely, rozhodně ne průmyslové zóny, protože pak by nepochybně bylo možné konstatovat, že z hlediska veřejného zájmu stát investorům vychází vstříc. Ale vychází vstříc ze svého, ne z majetku někoho jiného.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Benešovi. Slovo má pan kolega Martínek, připraví se pan poslanec Payne.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, dnes již podruhé musím bohužel konstatovat, že řada z těch, kteří tady vystupovali, náš návrh zákona zřejmě vůbec nečetla. Chápal bych to, protože sám mám potíže při různých zákonech, které jsou na desítky nebo stovky stran, ale tento zákon v celém znění je na tuto jednu stranu. Doporučuji všem, aby text, jak se ten zákon nazývá, obrátili na druhou stranu, a tam ten text mají.
Dovolím si říci tady několik věcí k této záležitosti a vyvrátit některé věci. V zákoně je přece zcela zřetelně řečeno, že průmyslová zóna musí být podrobena určitému jasně stanovenému procesu, jak správně pan premiér připomněl, schvalovanému Poslaneckou sněmovnou. Chtěl bych vám všem připomenout, že průmyslová zóna může vzniknout jen v území, pro které je hotová územně plánovací dokumentace, tedy územní plán. Kdo z vás neví, jakým způsobem se stanovuje a schvaluje územní plán, tak vás upozorňuji, že je to záležitost na roky, resp. - aby mě někdo nechytal za slovo - v lepším případě na desítky měsíců, přičemž se všichni vlastníci samozřejmě vyjadřují. Všichni vlastníci mohou hodnotit, jestli záměr toho konkrétního místa, města nebo v budoucnu kraje je příhodný, nebo není příhodný.
Chtěl bych ale ještě upozornit na jednu věc, kterou tento proces přináší. V okamžiku, kdy začnete schvalovat územně plánovací dokumentaci, tak se váš záměr stane veřejným, a ujišťuji vás ze svých vlastních zkušeností, že v této zemi je spousta chytrých lidí, kteří chtějí vydělat a kteří využijí samozřejmě toho, že žádná obec, žádné město při územně plánovací dokumentaci to nemůže skrývat pod pokličkou, je to všude vyvěšeno, každý si to může prohlédnout a každý také samozřejmě může spekulovat. Chceme skutečně dosáhnout toho, aby se mohlo zabránit jakémukoli ušlechtilému záměru? Podle mého názoru v těch oblastech, kde je vysoká nezaměstnanost, je získání investora a získání práce pro lidi snad nejušlechtilejší, co může existovat. Chceme skutečně zabránit tomu, aby tyto cíle mohly být naplněny?
Pan kolega Hrnčíř tady vykládal o svých zkušenostech jako starosty s různými akcemi ve veřejném zájmu, které stavělo jeho město a na kterých se podílel. I já mám tyto zkušenosti. Musím vám, vážení přátelé, říci, že jsem nikdy nebyl vzteklejší než v situaci, kdy jsme stavěli např. přiváděče k čistírně a kdy desítky slušných občanů našeho města přišly se slušnými cenami a respektovaly rozumné ceny, a pak jich bylo pár - dva tři - kteří byli zcela neslušní a kteří uplatňovali naprosto nepokrytě své osobní zájmy a byli pro to schopni udělat cokoliv.
***