(15.00 hodin)
(pokračuje Brousek)
Konečně stanovisko Svazu měst a obcí jsme tady také slyšeli.
Nyní k některým bodům zákona. V § 25 jsou specifikována kritéria pro hodnocení kvalifikace uchazečů a jejich povinnosti. Chybí zde ale např. nesplnění kvalifikace uchazeče z důvodu, že za ním má zadavatel pohledávky po lhůtě splatnosti, a také podmínka trestní bezúhonnosti všech členů statutárního orgánu uchazeče.
V § 41 se v odst. 1 konstatuje, že zadávací dokumentace nesmí obsahovat požadavky na řešení předmětu veřejné zakázky. To je velmi zvláštní formulace a tvůrce zákona zcela jistě neměl na mysli výklad tohoto bodu tak, jak mi jeho dikci vyložili nezávisle na sobě dva právníci, totiž tak, že nesmím říci, co chci, v zadávací dokumentaci.
V odst. 3 téhož paragrafu je, že nesmíme zadat stavbu na klíč. To ale zrovna může být ekonomicky nejvýhodnější a obec by měla šetřit s penězi daňových poplatníků.
V § 51 se konstatuje, že posuzování hodnocení nabídek musí zadavatel zabezpečit osobami s odborným vzděláním a praxí odpovídající předmětu veřejné zakázky. Nebude-li tedy v zastupitelstvu např. ani jeden stavař, tak v hodnotící komisi nemůže být žádný zastupitel, přestože zastupitelstvo, případně rada, bude vyhlašovatelem zakázky a také ji financuje. Na menších obcích bude zvláště u specializovaných zakázek těch osob, které mají odborné vzdělání potřebného typu, pouze několik. Budou buď uchazeči o zakázku, nebo jsou s uchazeči v pracovních vztazích. Bude tedy v tomto případě zastupitelstvo shánět odborníky v jiném městě a platit je za to, že budou v hodnotící komisi? Komise může také přijmout nabídku s výrazně nižší cenou a vyhodnotit ji jako nejlepší v případě, že se jedná o objevné řešení. Jak bude ovšem komise v Horní Dolní posuzovat objevnost řešení? To může být velmi subjektivní a já věřím, že to nakonec v zákoně nezůstane.
V návrhu chybí možnost zrušení zakázky bez udání důvodu. Nikdo přece nemůže být nucen uzavřít smlouvu, kterou uzavřít nechce. Uchazeč musí mít na druhé straně zase možnost se kvůli spekulativnímu zrušení zakázky bránit.
Podle § 53 určuje ministerstvo vyhláškou způsob metod hodnocení pro stanovení pořadí. Jsem přesvědčen, že ministerstvo má tyto metody pouze doporučit a popř. pro své zaměstnance může vydat metodický pokyn, ale určovat obcím, které že metody hodnocení jsou ty správné, by ministerstvo nemělo, ale naopak zákon musí trvat na tom, aby metoda následného hodnocení byla v každé zadávací dokumentaci.
V návrhu zákona se určuje odborná způsobilost zadavatelů veřejných zakázek. Odborná způsobilost zadavatelů je velmi důležitá a potřebná, ale tak, jak je popsáno v šesti paragrafech návrhu, bude vytvořen pouze nový úřad, a obávám se velké byrokratizace zakázek.
(V sále je velký hluk, předsedající vyzývá přítomné ke klidu.)
Návrh zákona předpokládá, jak už bylo řečeno, vydání mnoha vydávacích vyhlášek, které mohou ve svém důsledku význam zákona zcela změnit. V zákoně se také prodlužují lhůty, a to jak pro podávání nabídek, tak lhůty související s přezkumem .
Celkově musím konstatovat, že pro obce bude znamenat překládaný návrh výrazné zkomplikování zadávání i v průběhu veřejných zakázek a také jejich prodražení.
Ještě jednou opakuji, že mě mrzí, že ministerstvo nejednalo se Svazem měst a obcí, a byl bych rád, aby toto jednání proběhlo. Právě proto navrhuji vrácení předlohy předkladateli k dopracování, a pokud tento návrh neprojde, navrhuji prodloužení lhůty pro projednání ve výborech o 30 dnů a přikázání výboru pro veřejnou správu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Tom Zajíček, připraví se pan poslanec Břetislav Petr.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřil k předloze zákona o zadávání veřejných zakázek, který má nahradit stávající předpis, tedy zákon č. 199/1994, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na to, že tady mnoho poznámek již učiněno bylo, soustředím svoji pozornost na dvě zásadní věci a několik podrobností, které v návrhu zákona vidím jako nesmírně sporné.
První záležitost tady už uváděna byla. Jak je uvedeno v důvodové zprávě a jak bylo obsaženo i v úvodním slově pana ministra, jedná se především o zásadní filozofickou změnu pojetí tohoto zákona. Domnívám se, že to není šťastná cesta především z toho důvodu, že stávající norma, která byla několikrát od roku 1994 novelizována, se v praxi a postupnými novelizacemi dostala do stavu, kdy je využívána jako funkční norma a řada těch, kteří s touto normou pracují, si již zvykla na její ustanovení a dokáže ji prakticky užívat. To je podle mého soudu samozřejmě smysl každého zákona.
Vzhledem k tomu, že se jedná o naprosto jinou filozofii, docházíme k tomu, že nebude v podstatě žádných praktických zkušeností s předcházející normou možné využít a je třeba přistoupit ke zcela novému zákonu.
V důvodové zprávě i v úvodním slově pana ministra bylo zdůvodněno to, co je hlavním smyslem předložení zcela nového zákona. Tím hlavním smyslem je harmonizace našeho práva s právem Evropské unie, a já si dovolím v této chvíli s tím trochu polemizovat. Jestliže jsou moje informace dobré, všechny směrnice EU, které upravují proces zadávání veřejných zakázek, kterých je mnoho, se mají upravit do jedné normy, která by přehledným způsobem tento proces popisovala a dala se poté užívat. Připravovaný čas, od kterého má tato nová evropská norma začít platit, je rok 2002. Jistě si společně se mnou spočtete, odkdy může začít platit naše nová norma, která reaguje na stávající stav legislativy EU k této věci. A zhruba po necelém roce, pokud dojde k těmto úpravám v evropské legislativě, budeme možná velmi zásadním způsobem nuceni naši normu měnit.
Mnoho mých předřečníků se tady zmínilo o stavu, který není dobrý. Jde o stav, který je obsažen v návrhu tohoto zákona, a to je velké množství zmocňujících ustanovení, tedy vydání podzákonných předpisů, vyhlášek. Já jsem jich na rozdíl od předřečníků našel v zákoně jen 10, možná je jich 11, ale v každém případě je to číslo dosti hrozivé a je velmi pravděpodobné, že by tyto vyhlášky mohly zásadním způsobem změnit smysl zákona, nehledě na to, že samozřejmě velmi komplikují právě užívání takové zákonné normy.
Pokud by ovšem sněmovna neměla stejný názor jako já a nevadilo by jí takové velké množství zmocňujících předpisů a podzákonných norem, pak chci upozornit na jeden aspekt, který tady zmíněn nebyl. Je to aspekt ústavní. Nová úprava, tak jak je předložena, by se díky předloženým prováděcím předpisům stala značně nepřehlednou, ale co považuji za mnohem důležitější, je ono hledisko ústavní, kdy by se především v případě vyhlášky stanovující seznam prací, zboží a služeb, které jsou předmětem veřejných zakázek, a vyhlášky stanovující podrobnosti obsahu zadávací dokumentace nebo způsob použití metod hodnocení při stanovení pořadí úspěšnosti nabídek jednalo podle mého soudu o rozšiřování předmětu úpravy zákona prostřednictvím podzákonných předpisů, což je podle mého názoru v rozporu čl. 79 ústavy.
***