(9.30 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Právě proto se ale domnívám, že by tato debata měla zůstat čistě na vnitropolitickém poli a že by neměla být jakýmkoliv způsobem ovlivňována zvenčí, a už vůbec si nemyslím, že je vhodné, aby jakýkoliv úředník Evropské komise, jakkoliv vysoce postavený, tak stále úředník Evropské komise - to zdůrazňuji -, vynášel hodnotící soudy o ústavních činitelích České republiky, o lidech, kteří za sebou mají určitý mandát voličů, kteří byli zvoleni ve volbách a kteří tím způsobem získali určité pověření prosazovat určitý konkrétní typ politiky.
Já bych chtěl vaším prostřednictvím, pane předsedající, ujistit pana ministra Kavana o jedné věci. Kdyby se okolnosti seběhly v budoucnosti takovým způsobem, že bych se stal náhodou ministrem zahraničí já, a kdyby kterýkoliv evropský komisař hodnotil některého ústavního činitele České republiky, např. pana premiéra Zemana, který by v té době pravděpodobně premiérem nebyl, ale třeba by zaujímal jinou ústavní funkci, kdyby ho některý z činitelů Evropské komise hodnotil takovým způsobem, jakým pan komisař Verheugen hodnotil nedávno Václava Klause, tak já bych byl první, kdo by bez ohledu na politickou příslušnost tohoto komisaře protestoval velmi hlasitě proti něčemu, co podle mého názoru zcela jasně přesahuje kvalifikaci, možnost a jakékoliv pověření tohoto evropského komisaře. (Potlesk.)
Velmi mě mrzí, že pan ministr Kavan jakožto ústavní činitel České republiky zodpovědný za zahraniční politiku - a to už vůbec nemluvím o předsedovi vlády - tímto způsobem nereagoval a že pana komisaře Verheugena neodkázal do patřičných mezí.
Nicméně mi dovolte, abych se vrátil k předmětu své interpelace. Položil jsem panu ministru Kavanovi, jak jsem tady řekl, tři otázky. Na tyto otázky jsem bohužel dostal odpovědi, které musím považovat za nedostačující a nekonkrétní, a proto budu nucen navrhnout Poslanecké sněmovně usnesení v tom smyslu, že Poslanecká sněmovna vyslovuje nesouhlas s odpovědí pana ministra zahraničních věcí České republiky Jana Kavana na moji písemnou interpelaci ve věci výroků pana náměstka Teličky. Zatím vám děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Táži se, kdo hodlá vystoupit jako první v otevřené rozpravě. Pan ministr zahraničních věcí.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vy máte k dispozici jak písemnou interpelaci pana poslance Zahradila, tak moji odpověď, takže nechám na vašem posouzení, jak jsem na jeho otázky reagoval.
Teď bych chtěl alespoň stručně reagovat na to, co tu teď bylo řečeno. Chtěl bych, pane předsedo, vaším prostřednictvím ujistit pana poslance Zahradila, že Evropská komise v žádném případě neusiluje o omezení debaty. Naopak, já jsem přesvědčen, že i ty výroky, které znepokojily pana poslance Zahradila, jsou součástí právě této debaty, a jsem přesvědčen, že mezi současnou dobou a mezivládní konferencí, která se bude konat v roce 2004, bude debata ještě daleko intenzivnější, detailnější, a vůbec nemohu vyloučit, že v rámci té debaty zazní kritická slova na nejrůznější politiky v nejrůznějších zemích. Myslím si, že i o tom je demokratická diskuse v demokratických zemích.
V žádném případě si nemyslím, že jakýkoliv výrok, který zatím zazněl, by šel interpretovat jako snahu nerespektovat výsledky příštích parlamentních voleb, které se budou konat v červnu 2002. To nebylo nikde ani jemně naznačeno. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že nikdo z Evropské komise či členských států Evropské unie nebude zasahovat do demokratického průběhu našich voleb a jejich výsledky budou zcela jasně všemi respektovány.
Sdílím s panem poslancem Zahradilem přesvědčení, že v roce 2004 Česká republika zasedne s plnoprávným hlasem za stůl mezivládní konference, která se bude zabývat právě tak důležitými aspekty, jako je Evropská ústava, jako je Charta základních práv členů EU, jako je rozdělení kompetencí mezi nadnárodními organizacemi a národními parlamenty apod. Ale to jsou tak závažná témata, že považuji za nemožné, že bychom tam my i ostatní členské státy přišli, aniž by proběhla tato celoevropská diskuse, v níž se vyjasňují stanoviska předem. Nemyslím si, že by mělo být na České republice, abychom jakkoliv tuto debatu omezovali. Nevnímám to tedy jako snahu ovlivňovat naši vnitrostátní diskusi zvnějšku. Nemyslím si, že bychom my měli sdělovat politikům Evropské unie, k čemu se mohou vyjadřovat a k čemu ne.
Jak jsem už uvedl písemně, mohu pana poslance ujistit, že dotazy partnerů na přístup některých českých politických subjektů k evropské integraci jsou vskutku časté, a využil jsem jednou i příležitosti soukromého rozhovoru s panem poslancem Zahradilem a informoval jsem ho o této situaci. Tyto dotazy směřují na mne, na řadu českých diplomatů a nesmírně bych se divil, kdyby se s těmito dotazy zatím nesetkali členové Poslanecké sněmovny, především členové výboru pro evropskou integraci nebo zahraničního výboru.
Mám za to, že četnost a naléhavost těchto dotazů se stala takovou zvláště v poslední době, že je třeba o těchto věcech hovořit i veřejně, koneckonců i v rámci permanentní snahy o zprůhledňování procesu přistupování České republiky k Evropské unii. Jsem přesvědčen, že každý má právo na svůj názor, ale to platí nejen o českých politických subjektech, ale i o subjektech unijních.
Někdy mám pocit, že jsme svědky tendence, že když někdo vystupuje tak, že oč pevnější je jeho názor a postoj, o to někdy nižší je připravenost nést důsledky tohoto postoje.
Skutečně si nedovedu představit, že i pan poslanec jako spolupředseda parlamentního výboru přidružení mezi Evropskou unií a Českou republikou se zatím nesetkal v zahraničí s tímto typem dotazů. Spíše mě překvapuje, že se pan poslanec diví, že se někteří unijní představitelé podivují nad výroky, které někdy lze interpretovat - můžeme o tom diskutovat, jestli správně, nebo ne - přímo jako zpochybnění memoranda z ledna 1996, jímž jsme o přistoupení k Evropské unii požádali.
***