(9.50 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Klíčová otázka, která před námi stojí, je to, zda to bude Evropa federalistická, nebo zda to bude Evropa mezistátní spolupráce, ale samozřejmě, ať už to bude jakkoliv, ten základní faktor našeho přístupu je to, že občané musí mít naprosto svobodný prostor pro diskusi. To, že zatím se debata o Evropské unii pouze zužovala na politické elity, že se zužovala na vyvolené a že vlastně se zdálo, jako kdyby přistupovaly do EU politické elity, a nikoliv celý národ, to, že je minimální informovanost o možnostech i rizicích Evropské unie, to je po mém soudu jedna z věcí, která vedla právě k poklesu podpory, a samozřejmě k tomu přispívají i nešťastné výroky, které někdy zaznívají. Pan Verheugen je mistr takovýchto výroků. Mimo jiné jeho výrok, že kandidátské země, potenciální členské země, že musí přinášet oběti a nést rizika, samozřejmě je dost zvláštní v době, kdy tyto země procházejí zásadní transformací ekonomického a sociálního života a jejich finanční ekonomická situace je značně napjatá.
Myslím si, že je dobré, že toto téma bylo na sněmovnu zařazeno, ale vystříhal bych se útoků z jedné i z druhé strany. Važme si toho, že Česká republika má tu přednost, že právě jsou tu jasně zformulovaná stanoviska, stanoviska, která jsou plně legitimní a mají právo na život na české politické scéně.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Táži se, kdo se dále hlásí. Pan poslanec Jičínský a potom pan poslanec Fajmon. Prosím pana kolegu Vlacha, kdyby mohl nerušit.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, byl bych také rád, kdybychom se na schůzi sněmovny někdy věnovali i zásadní diskusi o směřování České republiky ve vztahu k Evropské unii a v souvislosti s tím formulovali i naše představy o spolupráci v rámci EU i ve vztahu k členství v NATO. Svého času o tom jistá diskuse byla. Diskuse o tomto zásadním tématu v rámci odpovědí na písemnou interpelaci mně nepřipadá nejvhodnější. Tím samozřejmě neupírám nikomu právo, aby o těchto otázkách hovořil, ale myslím, že členové sněmovny s touto tematikou nepočítali, proto ani množství přítomných neodpovídá závažnosti věci. To je k této otázce, o které se zmiňoval kolega Ransdorf.
Jinak bych chtěl říci jednu věc. Já jsem k výroku komisaře EU Verheugena napsal článek, který měl název "Mnoho povyku pro nic", a myslím si, že to odpovídá povaze věci. Byl jsem účasten onoho jednání, nebylo to jednání Evropského parlamentu, bylo to jednání právní komise a komise pro vnitřní obchod Evropského parlamentu, která projednávala stav kandidátských zemí z hlediska jejich přípravy na vstup do EU ve vztahu k plnění harmonizačních úkolů v této oblasti. Komisař Verheugen tam poměrně podrobně rozebral celý vývoj problematiky rozšiřování a v této souvislosti se zmínil kriticky o řadě politiků v rámci EU, kteří o rozšiřování hodně mluvili, ale málo pro ně udělali, a zmínil se o tom, že to vyvolává jistou frustraci v kandidátských zemích. I jeho poznámka na adresu předsedy této sněmovny měla povahu zmínky, a jakkoliv je to zmínka samozřejmě mediálně zajímavá, tak bych ji osobně nepřeceňoval.
Nechci teď posuzovat hodnotu tohoto výroku. Myslím si, že to patří do té problematiky, o které hovořil ministr zahraničí Kavan, že v rámci EU jednotlivých zemí probíhá po řadu let velmi demokratická diskuse, kde se posuzují i stanoviska jednotlivých politiků. Koneckonců náš pan předseda sněmovny má již dlouho svůj kritický postoj k tomu, co označuje za byrokratickou nebo socialistickou organizaci. On se s tímto postojem nikterak netají, vyslovuje ho už řadu let a i to je součást legitimní diskuse o dalším vývoji Evropské unie.
Myslím, že bychom tuto diskusi skutečně měli vést seriózněji a zabývat se i těmi různými návrhy, které byly předneseny, i když mnohé z nich - mám na mysli např. návrh Joschky Fischera - daleko předbíhají možný vývoj Evropské unie. Tady bych poukázal na velmi zajímavý článek bývalého kancléře Helmuta Schmidta v Die Zeit. Ten v něm hovoří o tom, že je třeba přejít od slov k činům, a vyslovuje se kriticky k různým návrhům na reformu EU, které mají utopický charakter, a požaduje, aby se unie soustředila na řešení praktických otázek. V této souvislosti považuji za důležitou jeho výzvu, že pro něj a pro evropské politiky by mělo být nesporné, že do EU patří Česká republika, Maďarsko, Polsko a že z důvodu zásadních, morálních, politických i geografických by unie před rozšiřováním o tyto země neměla váhat.
Já samozřejmě uznávám možnost každého mediálně využívat to či ono, ale jestliže se žádná z parlamentních stran nepostavila proti našemu členství v EU, potom by nás opravdu mělo zneklidňovat to, že velká část občanů má k našemu členství skeptický postoj. To je podle mého soudu společný úkol, jestliže chceme do EU. Přihlášku podala vláda vedená premiérem Klausem, nikdo od této přihlášky neodstoupil, potom je podle mého soudu naším společným úkolem, abychom našim občanům vysvětlovali, že při vědomí všech problémů, všech možných výhod i nevýhod je celkový poměr výhod a nevýhod pozitivní a že by nebylo dobře, kdyby Česká republika v rámci integračního procesu vlastní vinou zůstala mimo.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Další je pan poslanec Fajmon.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych také krátce zareagovat na tuto diskusi a, pane předsedo, vaším prostřednictvím poděkovat ministrovi zahraničí za ujištění, že Evropská komise bude respektovat výsledky příštích parlamentních voleb v České republice. Na druhou stranu je potřeba říci, že takové obavy mohou existovat i s ohledem na zkušenosti rakouské z minulého roku, kdy Evropská komise se postavila velmi kriticky k výsledkům parlamentních voleb, které proběhly naprosto svobodně a demokraticky v Rakousku a kde byla ustavena vláda, která respektuje ústavní zvyklosti a respektuje rovněž evropské právo. Přesto se Evropská komise a některé členské země EU postavily velmi kriticky, a posléze tyto sankce odvolaly.
Tento vývoj podle mého soudu je velmi negativní a neměl by v budoucnosti v rámci evropské integrace mít žádné místo. Rovněž náznaky, které jsme mohli zaznamenat, týkající se výsledků irského referenda, kde někteří politikové z Evropské komise naznačují, že Irové budou muset dělat referendum tak dlouho, dokud nebude dosaženo žádoucího výsledku, a naznačují, že uvažování tohoto typu je v Bruselu přítomno. Já osobně musím říci, že s tímto typem uvažování nesouhlasím, a myslím si, že by nemělo být přítomno na evropské politické scéně.
***