(14.10 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Dále dochází ke změně v článku 10a), která je formulační, legislativně technická a musím říci, že též není důvod ji nedoporučit.
V článku 10b), jak jsem se již zmínil, dochází ke změně shodně v usnesení obou výborů. Změna spočívá v tom, že povinnost vlády informovat obě komory Parlamentu o otázkách týkajících se členství ČR v mezinárodní instituci, ze kterých by mohly plynout závazky pro ČR, musí vláda informovat nikoli pouze neprodleně, ale především pravidelně a předem, aby se tím posílil význam Parlamentu a možnosti jeho ingerence do tohoto procesu.
Všechny ostatní změny ústavně právního výboru vyplývají vesměs z nové koncepce článku 10, a je proto třeba informovat plénum této komory Parlamentu o tom, že přinášejí především jednu významnou změnu. Pravomoc Ústavního soudu, založená ve srovnání s dosavadním zněním ústavy, se v jednom směru odchyluje od dosavadní úpravy, a je to nesporné zúžení kompetence Ústavního soudu.
Jak víte, podle dosavadní Ústavy ČR mezi základní kompetence Ústavního soudu patří jeho derogační pravomoc ve vztahu k právnímu řádu, artikulovaná tak, že Ústavní soud může právní předpis nebo jeho část zrušit, pokud odporuje buďto ústavě, nebo ústavnímu pořádku, ústavním zákonům, anebo mezinárodním smlouvám o lidských právech, které ČR ratifikovala, a je jimi vázána. Navržená změna navrhuje vypustit ta slova "odporuje mezinárodním smlouvám", a činí tak logicky, protože když v článku 10 se opouští dichotomie a přestává se rozlišovat mezi mezinárodními smlouvami lidskoprávními a ostatními, je potřeba tuto skutečnost promítnout i do této oblasti. Chci tedy zdůraznit, že Ústavnímu soudu zůstává zachována ochrana lidských práv a svobod zaručených nejen ústavním pořádkem ČR, ale i mezinárodními smlouvami, které ČR ratifikovala, ale zužuje se jeho derogační pravomoc.
Může to mít jeden praktický důsledek, a to je skutečnost, že i když v současné době je to ustanovení relativně velmi nepraktické, protože v ČR platí tak široce, a bude-li pojata Listina základních práv a svobod, že v sobě nepochybně konzumuje známou paletu mezinárodních smluv o lidských právech, a není tedy nebezpečí zúžení, nelze vyloučit, že v budoucnu bude docházet k rozšiřování práv a svobod, lidských a občanských práv a svobod cestou mezinárodních bilaterálních smluv, a bude pak třeba, aby ČR, půjde-li o zásadní kroky v tomto směru, na ně reagovala eventuálním rozšířením svého ústavního pořádku, tj. Listiny práv a svobod.
Ústavně právní výbor tím, že takto jasně pojal postavení mezinárodních smluv do našeho právního řádu a přitom odstranil jakoukoliv dichotomii, důsledně odstraňuje i navrhovaná přechodná ustanovení, která měla zavést rozdílný právní režim pro jednotlivé mezinárodní smlouvy. To v podstatě znamená, že bude-li přijata tato změna ústavy, bude třeba ji interpretovat v nové koncepci tak, že po dni účinnosti této novely všechny mezinárodní smlouvy, které ČR ratifikovala, vyslovil s nimi souhlas Parlament a jsou součástí právního řádu, od účinnosti této novely bez jejich klasifikace, jsou podle článku 10 v tom postavení, že mají - i když není explicitně vyjádřena - přednost před zákony tam, kde mezi zákonem a smlouvou je nesoulad a kde se tedy přednostně použijí.
V této souvislosti je dobré zmínit jeden možný, podle mého soudu spíše teoretický problém spočívající v tom, že ČR vznikla až 1. ledna 1993, ale Česká republika je přitom svým právním pořádkem svázána i s mezinárodními smlouvami uzavřenými před tímto datem. Jak víte, byl přijat ústavní zákon o recepci mezinárodních smluv do našeho právního řádu, kterým se v podstatě jednoznačně konstituovala kontinuita s bývalou Českou a Slovenskou Federativní Republikou. Ten teoretický problém by mohl spočívat v tom, že by mohl někdo namítat, že je nepochybné, že se stávají dnem účinnosti této novely součástí našeho právního pořádku mezinárodní smlouvy, které byly za existence České republiky sjednány, Parlament s nimi vyslovil souhlas, ratifikovány a publikovány, ale co se stane s mezinárodními smlouvami, které byly sjednány, ratifikovány a publikovány přede dnem vzniku České republiky, zejména v onom období České a Slovenské Federativní Republiky.
Chtěl bych zdůraznit, že se domnívám, že jde pouze o problém interpretační, že právě díky existenci recepčního zákona je nutno i tuto novelu ústavy, byť explicitně neobsahuje po pozměňovacím návrhu ústavně právního výboru přechodné ustanovení, vykládat tak, že ode dne její účinnosti se stávají součástí právního řádu všechny mezinárodní smlouvy, tj. i ty, které byly sice sjednány před vznikem ČR v období existence Československa, ale které byly recipovány oním známým recepčním zákonem.
***