(18.10 hodin)
(pokračuje Fischer)
Jak je známo, kulturním střediskům nejen České republiky, a nejenom v Moskvě, se nikdy nedostává prostředků na realizaci všech jejich záměrů propagace svého národa v zahraničí.
Děkuji vám předem za odpověď.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má ministr zahraničí pan Jan Kavan.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Vážený pane místopředsedo, vaším prostřednictvím bych rád ujistil pana poslance Fischera, že se Ministerstvo zahraničních věcí i nadále velmi vážně otázkou Českého domu zabývá, a to i po skončení první fáze generální inspekce, při jejímž závěru jsem na ministerstvu v Černínském paláci uspořádal tiskovou konferenci a řadu informací jsme prostřednictvím novinářů poskytli veřejnosti. Nemohu ovšem samozřejmě za to, že ne vše, co jsme tam sdělili, bylo zveřejněno, a to, co bylo zveřejněno, nebylo nutně zveřejněno v dikci, v níž jsme to prezentovali.
Dovolte mi tedy využít této příležitosti a některé informace vám tady poskytnout. Vnímal jsem i vaši poznámku, že se spokojíte s písemnou odpovědí, kterou vám nabízím, jakmile další fáze šetření dojdou k závěrům, které mohu sdělit.
Chtěl bych tedy aspoň zásadní informace k fungování a problémům Českého domu v Moskvě sdělit, jak vyplývají z toho kontrolního šetření. Za nezbytné považuji zdůraznit, že přijaté řešení provozu Českého domu nevzniklo z iniciativy Ministerstva zahraničních věcí, ale bylo vyvoláno změnou zákona schválenou touto sněmovnou, podle které nemohlo ministerstvo dále provozovat tzv. vedlejší hospodářskou činnost. Mediální kritika se především soustředila na smlouvu o pronájmu Českého domu uzavřenou mezi MZV na jedné straně a společností Hotel Český dům, a. s. Smlouva byla připravována renomovanou českou právní kanceláří a byla podle jejího dobrozdání uzavřena v souladu s českým právním řádem. Je ovšem pravda, že ve chvíli, kdy jsem toto dobrozdání četl a na jeho základě jsem smlouvu i podepsal, tak jsem netušil, že tato kancelář smlouvu připravila pro druhou smluvní stranu. Přes toto odborné zajištění se prokázala ve smlouvě řada formálně právních pochybení. Není však sporu o tom, že smlouvu nelze označit jako ilegální, jak uváděl jeden deník.
V souladu se zákonem o veřejných zakázkách nebylo vypsáno veřejné výběrové řízení právě s ohledem na příslušné ustanovení zákona. Podle toho nemusí být vypsáno takové řízení pro zakázky v zahraničí. Důvod pro využití této možnosti byl a je dán nutností ochrany hospodářských zájmů České republiky, kdy Český dům slouží především jako kanceláře českých firem v Moskvě a k ubytování jejich pracovníků. Na této okolnosti nic nemění současné soukromé stanovisko některých pracovníků finančního a investičního odboru mého ministerstva, kteří se bohužel předtím na zjištěných pochybeních sami podíleli.
Stanovená částka smlouvy odpovídá klesajícímu trendu zisku z provozu Českého domu v minulých letech, resp. ročnímu průměru, který bylo možné očekávat v průběhu příštích pěti let. Tento kvalifikovaný odhad ale nebyl, jak zjistila generální inspekce, doložen žádnými písemnými ekonomickými rozbory. Proto i z mého nařízení probíhá na příslušném úseku nyní hloubková kontrola, která by měla ověřit, zda částka byla stanovena správně.
Bez ohledu na další možný pokles ministerstvo zabezpečilo do státního rozpočtu touto smlouvou aspoň udržení stálé hladiny odvodů bez ohledu na příští vývoj v daném teritoriu. Ten klesající trend výnosů nebyl zapříčiněn hospodařením ministerstva, ale poklesem ekonomické síly českých podniků obchodujících s Ruskou federací a klesajícím objemem trhu s tímto teritoriem. Protože ministerstvo v rámci někdejší vedlejší hospodářské činnosti nemohlo služby Českého domu rozšiřovat na třetí subjekty, nemohlo ani tento klesající trend výnosovosti zvrátit.
Generální inspekce ministerstva nenašla žádné podklady, z nichž by vyplývalo, že naopak v těch letech bychom byli svědky vzestupného trendu, protože pokud by tu byl vzestupný trend, podpořil by spekulace o možném nepřiměřeném zisku společnosti Hotel Český dům. V rámci objektivity jsem však požádal i o kontrolu těchto údajů a ta teď probíhá.
Musím ale konstatovat, že státní rozpočet touto smlouvou v žádném případě nebyl ochuzen. Nebyl. Prakticky ani za tři měsíce fungování od ledna ani nemohl. Takže musím konstatovat, že bombastické titulky v novinách, že Kavanova smlouva připravila stát o 30 mil. - a někde jsem se dokonce dočetl, že snad i o 60 mil. - jsou postavené jen na spekulacích nebo zbožném přání autorů těchto novinářských, chcete-li, úvah. Otázka, zda by mohly být dosaženy vyšší zisky v příštím období, je tedy rovněž čistě spekulativní.
V Českém domě nadále podniká společnost Hotel Český dům a je jen na ní, aby toto podnikání bylo v souladu s českými i ruskými zákony. Hotel Český dům, a. s., mimochodem požádal ruské úřady o registraci 13. ledna 2001 a stále čeká na kladné vyřízení. Je mi sdělováno, že by toto kladné vyřízení nemuselo na sebe nechat dlouho čekat, ale v této chvíli ho nemá. Ministerstvo za takovouto činnost neodpovídá a ani ji nemůže kontrolovat. Není důvod, proč by tento stav mohl dovozovat úvahu o porušování vídeňské úmluvy o diplomatických stycích. Generální inspekce žádnou kolizi s žádným konkrétním článkem této úmluvy nezjistila. Ani ruská strana nikdy nenaznačila, že by se domnívala, že k porušení vídeňské úmluvy došlo. Uznávám ale, že je to jistě velmi složitá otázka pro právníky a jistě se tím právníci budou i nadále zabývat. Nemohu ovšem za to, že někteří novináři už před delším časem došli k názoru, že k porušení úmluvy vskutku došlo. O porušení úmluvy neví vůbec nic ani právní ředitel ministerstva a ten je pro mě rozhodující, ne někteří spolupracovníci či řadoví zaměstnanci. Ten v této věci pouze poukazoval na možný výklad některých nejasných článků smlouvy, které by snad v budoucnu mohly navodit jednání dotýkající se znění smlouvy. Takové jednání ovšem nenastalo a je na ministerstvu zajistit, aby nastat nemohlo. V každém případě však budeme usilovat o změnu všech článků smlouvy, jejichž výklad by mohl být z tohoto pohledu nejasný nebo sporný.
Předkupní právo dané smlouvou se týká pouze případů, kdy by ministerstvo hodlalo tuto nemovitost prodat, a k tomu samozřejmě v současné době není oprávněno. I kdyby to oprávnění získalo, muselo by postupovat podle platného českého práva. Smlouva určuje budoucí cenu v závislosti na znaleckých posudcích, a jednalo by se tedy o cenu tržní. Tedy ani takové ustanovení nutně neznevýhodňuje Českou republiku, ale přesto bylo projednáno s druhou smluvní stranou zrušení tohoto článku smlouvy. Kontrolní zpráva inspekce odhalila řadu pochybení a nekvalitní práce na různých stupních ministerstva.
***