(12.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Další varianta, která byla na stole, byla varianta, kterou navrhovala Nomura, tj. IPB, Konsolidační bance s tím, že z IPB budou vyvedeny podíly ve fondech na Kajmanských ostrovech, které si ponechá Nomura.
Existovala poslední, čtvrtá varianta, kdy bude IPB ponechána tak, jak bude, s tím, že se vláda ve věci nebude angažovat a bude se postupovat podle zákona o bankách, tj. IPB bude odebrána bankovní licence, půjde do konkursu a budou vyplaceny náhrady vkladů.
To jsou varianty, které byly na stole a o nichž se zpráva komise alespoň stručně zmínit mohla, ale už je zřejmě pozdě.
Ke druhé tezi, která zpochybňuje transakční dokumenty.
Ve zprávě je citován písemný posudek znalce dr. Vladimíra Balaše, ředitele Ústavu státu a práva. Pro zprávu by bylo lepší a vyzněla by objektivněji, pokud by bylo osloveno více znalců, a to nejen znalců v oblasti práva, ale i znalců v oblasti ekonomiky. Mám pocit, že se pan dr. Balaš ve svém posudku pouští daleko za hranici klasického posudku z hlediska souladu s právním řádem, za hranici klasického stanoviska právního znalce, pouští se do oblasti ekonomické, analytické, dokonce do oblasti politické. Domnívám se, že posudek - i když ho v tuto chvíli nechci zpochybňovat s výjimkou právních částí - měl být doplněn a konfrontován s jinými posudky.
Položil bych otázku: co bránilo komisi, aby si vyžádala širší spektrum právních posudků, tak aby bylo zřejmé, ke kterému názoru se názor právní veřejnosti v České republice kloní? Žádný posudek ale není posudkem, který je konečným a autoritativním. Vždycky nad jakýmkoliv posudkem stojí rozhodnutí nezávislého soudu. Myslím si, že ani komise by neměla ve svém vyjádření a ve svých závěrech podléhat dojmu, že ona je nezávislým soudem, který rozhoduje o tom, co je v souladu se zákonem a co v souladu se zákonem není. Takovéto rozhodnutí může dát pouze soud, komise může dát pouze svůj názor. Domnívám se, že by v konstatováních v oblasti porušování práva či neporušování práva měl být položen důraz na to, že se jedná pouze o stanovisko komise a že komise předkládá svůj názor, nikoli že konstatuje, že se něco stalo či nestalo. To je věc soudu.
Pokud jde o dvě věci, které se týkají posudku dr. Vladimíra Balaše. První část se týká tvrzení o tom, že smlouva a státní záruka - to je jeden z transakčních dokumentů - není v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech. Myslím si, že toto tvrzení by bylo pravdivé, pokud by souhrn splátek v rámci státní záruky přesáhl v jednom roce 8 % příjmů státního rozpočtu. Plnění by tak muselo dosáhnout během jednoho roku více než 85 mld. Kč. Příslušná smlouva ale nic takového nestanoví a konkrétní částka bude nebo možná již byla stanovena až smluvním upřesněním v rámci restrukturalizačního plánu.
K rozporu se zákonem nedošlo. Jakékoli překročení zákona o rozpočtových pravidlech by bylo způsobeno až v důsledku uzavření zpřesňujících dokumentů mezi nabyvatelem banky a vládou. Vláda nepochybně v rozporu se zákonem o rozpočtových pravidlech v budoucnosti jednat nebude. Pokud se částka bude blížit osmiprocentnímu limitu, nepochybně před vládou leží jiná cesta, než je porušení zákona o rozpočtových pravidlech, a to je rozmělnění splátek do víceletého období tak, aby zákon o rozpočtových pravidlech nebyl porušen. Myslím si, že v tuto chvíli říkat, že byl porušen zákon o rozpočtových pravidlech, není na místě a je to tvrzení, které je minimálně ukvapené.
Druhý problém je poněkud složitější a týká se tvrzení o porušení zákona o veřejné podpoře. Mělo k tomu dojít tím, že ministr financí nepožádal o výjimku ze zákona pro dokument Kompenzace záruky. Je ovšem sporné, a opět existují různé právní pohledy na tuto věc, zda tak měl ministr učinit, neboť příslušný dokument Kompenzace záruky pouze stanoví výši poplatků, kterou se ČSOB zavázala zaplatit za státní záruku uvedenou již v dokumentu Smlouva a státní záruka. V obou těchto dokumentech se však jedná o tutéž státní záruku. V souvislosti s touto zárukou, která je v těchto dokumentech zmiňována, bylo o výjimku ze zákona na příslušném úřadu ze strany ministra financí požádáno.
V závěrech komise se praví: Ve svém důsledku získává ČSOB na úkor státního rozpočtu neoprávněnou výhodu ve výši mnoha desítek miliard Kč.
K tomuto tvrzení však v textové části chybějí argumenty a jakékoli ekonomické zdůvodnění. Pokud tam chybí jednoznačné ekonomické zdůvodnění, chybí metodika, jakou členové komise dospěli k tomu, že se jedná o výhodu ve výši mnoha desítek miliard Kč, i tato částka je velmi nepřesná, je to tvrzení, které je problematické a které je spíše politické.
Domnívám se, že tvrzení, kterými se zpráva na některých místech snaží dokázat existenci spiknutí kolem krize v IPB, a všechna zpochybňování uzavřených transakčních dokumentů jsou do značné míry nevěrohodná. Nejsou dostatečně zargumentována, chybějí podstatné důkazy. Řada závěrů komise proto na mne spíše působí jako politické teze.
Domnívám se, že v souvislosti s prodejem IPB ČSOB nedošlo k loupeži, nejednalo se o klasickou obchodní událost, ale šlo o řešení velmi vážného národohospodářského problému. Domnívám se, že vláda svým postupem zabránila vážným hospodářským škodám, a za tento svůj postup, kterým krizi zvládla, si zaslouží podporu a uznání. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Vzhledem k tomu, že jste asi pátý diskutující, a vzhledem k tomu, že první diskutující byl předseda vlády, potom pan guvernér, a dosud nemáme zpravodaje k tomuto bodu, chtěl bych vás požádat, zda byste se ujal funkce zpravodaje k tomuto projednávanému bodu. První vystupující poslanec byl pan poslanec Tlustý. Aby dva členové komise byli současně zpravodaj a předkladatel, je trochu nezvyklé. Děkuji vám za vaši ochotu, pane poslanče. Padaly již určité návrhy na usnesení. Věřím, že je předkladatelé předají v písemné formě.
O slovo se přihlásil místopředseda vlády pan Vladimír Špidla. Poté jsou řádně písemně přihlášeni pan poslanec Mlynář a pan poslanec Cyril Svoboda.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, myslím si, že debata k problematice IPB je debata, která je velmi závažná, ale zdá se mi, že ztrácí poněkud v argumentech, které jsou přednášeny pro a proti, ono zásadní, co sice již bylo řečeno, ale po pouze ve skryté, a ne ve zcela jasné podobě.
Zpráva komise se zabývá problémem, jako by to byl běžný obchodní případ, jako by to byl případ komplikovaného a rychlého prodeje banky, která byla ve špatném stavu.
Bohužel, situace nebyla běžným obchodním případem. Byla to situace, která hrozila celkovou krizí. Argumenty byly řečeny a jsou jasné. Tato banka byla v okamžiku, kdy ztrácela schopnost dostát svým závazkům, byla v bankrotové situaci a důsledek tohoto bankrotu by byl, že by přestala existovat technicky jako instituce. Znamená to, že její přepážky by se uzavřely, její schopnost vykonávat bankovní operace by vyhasla. Tato situace vzhledem k rozsahu a působení této banky byla mimořádně vážná. Znamenala by, že by nastaly vážné problémy ve Všeobecné zdravotní pojišťovně, protože VZP by nemohla průběžně financovat své závazky, což by znamenalo velmi výrazné ohrožení zdravotnictví. Znamenalo by to technické komplikace a mimořádné národohospodářské ztráty zhruba pro třetinu české ekonomiky. Výpočty, které byly učiněny, hovořily o tom, že bezprostřední ztráta by se rovnala přibližně 4 % hrubého domácího produktu, což velmi zjednodušeně řečeno je kolem 50 mld. Kč v daném roce. V současné době hrubý domácí produkt roste přibližně o 3,5 až 4 %. Znamená to, že rozdíl mezi situací se zvládnutou krizí a s nezvládnutou krizí by byl přibližně 7 %, což by bylo velmi výrazné.
***