(17.30 hodin)
(pokračuje E. Zeman)
V případě, kdy by jednotlivé školy z dotace kupovaly části vybavení, služby poskytovatele a telekomunikační služby tak, jak to dělají ze svých prostředků dosud, tak nemají možnost využít nově budované systémy a rozhodování je zúženo na existující nabídku poskytovatelů.
Tady bych se chtěl možná ještě trochu pozastavit. Ve hře je velmi důležitý prvek. V současné etapě školy vynakládají ročně zhruba jednu miliardu na poplatcích za konektivitu. Projekt tak, jak ho předkládáme, znamená, že tuto miliardu školy ušetří. Varianta generálního dodavatele znamená pro školy ušetřit ročně jednu miliardu, protože toto všechno je součástí projektu generálního dodavatele.
Dalším prvkem z ekonomického hlediska je to, že generální dodavatel má možnost široce optimalizovat své zdroje, tedy majetek, pracovníky a dodavatele. To, čeho je třeba nyní pro velkou školu, to může později posloužit pro školu menší. To, co umožní rychlé poskytnutí služby na jednom místě, může být později nahrazeno levnějším řešením, což ovšem samozřejmě vyžaduje více času.
(Gestem se obrací k předsedajícímu se žádostí o zjednání klidu.)
Místopředseda PSP František Brožík: Poprosil bych kolegy z poslaneckého klubu (ČSSD), aby nevyrušovali zprávu pana ministra školství.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Samozřejmě že platí - a v počítačové technice více než kde jinde - to, co je levné dnes, může být zítra překonáno jinou technologií. Generální dodavatel má v tomto případě díky rozsahu zakázky možnost neustále vybírat za daných okolností optimální řešení, zatímco v případě jednotlivých škol jsou tyto možnosti omezeny, protože vzájemná výměna nebo rekonfigurace zařízení je pro jednotlivé školy obtížná. To je vyhodnocení současné reálné situace.
Dále platí, že díky rozsahu zakázky dochází k větším - a to výrazně větším - možnostem pro slevy. Školy mají při vyjednávání sice omezené možnosti a většinou musí vycházet ze standardních tržních podmínek. Tady platí skutečně velkoodběratelská sleva, která se promítá v poměrně vysokém procentu. Generální dodavatel může využít objemu zakázky a snížit výrazně cenu i komunikačních služeb, cenu softwaru, licencí i cenu za hardware. Při plnění generálního dodavatele jsou poskytovány služby namísto nákupu jednotlivých prvků systému.
Zde bych se chtěl asi pozastavit, protože to předpokládá, že investiční výdaje musí generální dodavatel financovat z vlastních zdrojů. Přináší to tedy prakticky okamžitě další potřebné peníze, které jsou třeba a které stát v dané chvíli nemá. Tady je velmi časté ohnisko určitých nedorozumění, kdy se říká: nakupme tedy určitou techniku a dejme ji školám. Ale my nechceme nakoupit techniku. To, co chceme školám poskytnout, je kompletní služba. Nakoupená technika zastarává školám stejně rychle jako ta, kterou si již stihly nakoupit. To, co jim nabízíme, je: budete mít průběžnou službu, která vám nebude zastarávat. A tam je druhá velká výhoda té ušetřené miliardy, kterou školy ze svých skromných prostředků musí ročně vynakládat.
Dalším důvodem je plnění a výběr generálního dodavatele. Jsou velmi přísně sledovány veřejností a podléhají propracovaným zákonným kontrolním opatřením. Koneckonců například plné kontrole sněmovny, abych uvedl příklad. Tam, kde samotné školy nakupují jednotlivé služby a zařízení technické povahy samostatně, je tento proces mimo reálnou kontrolu. Znovu bych zde chtěl připomenout, že toto potvrzují například britské zkušenosti. Náklady na straně škol spojené s administrací subdodávek a s projekcí systému jsou sníženy na minimum. Školy neztrácejí s budováním a provozem infrastruktury čas a mohou se soustředit na využívání ve výuce. Školy, které mají kvalifikované zaměstnance a mají vlastní podrobnou představu o tom, co potřebují a chtějí, budou mít možnost tuto představu prosadit a realizovat. Tady je část odpovědi na to, co se školami, které jsou již o etapu dál. Prostě ano, tyto školy budou ve výhodě, ano, tyto školy na tom získají, protože v programu II. přesně tyto školy budou získávat projekty pro školy ostatní za státní peníze. Školy, které nedisponují kvalifikovanými zaměstnanci, zde získají relativně bezpracně funkční systém.
V případě systémové integrace generálním dodavatelem se také značně zjednodušuje posuzování nejrůznějších nabídek na společné využití infrastruktury různých subjektů. Generální dodavatel má možnost začlenit tyto nabídky jako subdodávku. Pak je jednodušší kalkulovat výslednou úsporu. Kdyby infrastrukturu zajišťovalo více subjektů, jak navrhovala ta dvě řešení, to znamená krajská a školní, pak je velmi obtížné dosáhnout názorové shody těchto subjektů. To co je výhodné pro jednoho dodavatele a přináší úsporu jednomu zákazníkovi, nemusí vyhovovat druhému a komplexní posouzení celkové výhodnosti se pak stává politickým střetem namísto výhodné kalkulace.
Obce získávají v generálním dodavateli partnera pro jednání, pro využívání a budování metropolitních sítí, jiné resorty a úřady mohou docílit úspory při poskytnutí své existující infrastruktury nebo mohou naopak využít konkurenceschopných služeb generálního dodavatele pro svou potřebu. Tady bych zdůraznil - systém je opravdu z tohoto hlediska cenově optimální a současně navzdory tomu, co se velmi často ozývá, umožňuje velmi široké začlenění veškerých subdodavatelů.
A konečně poslední bod. Plnění generálního dodavatele znamená šanci realizovat projekt za přesně definovaných nákladů. Existuje zde totiž komplexní cenová nabídka a závazný rozpočet pro přesně definovaný výsledný efekt. V případě, kdy by se realizovaly dílčí dodávky pro různé subjekty, byly by výsledné celkové náklady pro dosažení požadovaných výsledků velmi nejisté. Opět bych se zde odvolal na analýzy, které mohli poslanci - kdyby byli přišli - vyslechnout od britského experta analyzujícího situaci ve Velké Británii, kde se zřetelně ukázalo, že model rozdělit prostředky na hrabství znamenal takřka zdvojnásobení nákladů, protože po první etapě se ukázalo, že tyto systémy spolu nekomunikují, a bylo nutné vynaložit takřka ještě jednou tytéž peníze, aby byly systémy propojeny.
Pokud jde o organizační hledisko, generální dodavatel představuje z hlediska řízení projektu stabilitu a odbornost, protože jako systém soukromých firem má možnost zaplatit kvalitní odborníky a vytvořit stabilní realizační tým, který se nemění společně s volenými zástupci a není závislý na politických záměrech a politické situaci, ať už se jedná o stát, kraj nebo obec. Stabilní je i rozdělení odpovědnosti a pravomocí, což značně usnadňuje komunikaci. Vytvoření průhledných a stabilních vztahů z pohledu pravomoci, odpovědnosti a pracovní náplně vytváří předpoklady pro minimalizaci omylů a nedorozumění, pro efektivní spolupráci školy, zřizovatele, ministerstva a dodavatelů. Kdyby byl projekt řízen zřizovateli, tyto vztahy by se lišily podle přístupu zodpovědných osob a nebyly by stabilní, protože většina škol je veřejných a zřizovatelé jsou zastupováni volenými zástupci. Čili velmi lidově řečeno, pravidla jsou místo od místa různá a tato realita se nejen v této republice, ale i ze zahraničních zkušeností vcelku potvrzuje.
Důležité také je, že společnou představou kritiků je předpoklad, že peníze schválené vládou jsou zcela jisté, a že jsou-li k dispozici, tak zmínění kritici vědí nejlépe, co s nimi. Realita je ovšem taková, že uvolňování schválených prostředků je vázáno novou komplikovanou legislativou, která upravuje náležitosti programů financovaných ze státního rozpočtu. Teď mluvím zejména o zákonu č. 218 a to je v tomto případě zřetelně náš případ. Pro schválení prostředků je nezbytné se zavázat k dosažení určitých výsledků a formulovat pravidla, způsob realizace a způsob utrácení prostředků.
Pokud se oprostíme od navržené varianty, připadá v úvahu především varianta, kdy si každý kraj vypracovává svoji vlastní dokumentaci odrážející vlastní, pravděpodobně i osobité představy o celém programu, nebo varianta, kdy ministerstvo školství přebírá odpovědnost za rozhodnutí jiných, ať už se jedná o kraj, obec nebo školu. Tady bych chtěl zdůraznit, že představy, které někteří i poslanci zde navrhovali, že každá škola si uzavře své vlastní smlouvy s vlastními dodavateli a ministerstvo potom tyto smlouvy projedná, to je představa obludná, protože pokud by se jednalo o tisíce smluv, pak ministerstvo nemá dostatečný počet pracovníků, aby toto všechno zpracovalo.
***