(10.10 hodin)
(pokračuje Mlynář)
Chtěl bych se zeptat, jak se ministerstvo školství chce vypořádat se situací, která dnes už naprosto reálně hrozí, že na konci roku nebude schopno proplácet příslušné finanční prostředky uvolněné ze státního rozpočtu prostě proto, že generální dodavatel nebude v tu dobu znám, neboť výběrové řízení na něj bude neúspěšné. Já sám si takový scénář v žádném případě nepřeji, velmi bych si přál, aby se celý projekt realizoval, ale musím říci, že zatím se veškeré obavy kritiků tohoto projektu plní téměř na tisíc procent, a myslím, že se musíme jako Poslanecká sněmovna zajímat i o to, co se stane v případě, že projekt bude úplně zastaven.
Chtěl bych se zeptat, jak ministerstvo plánuje převod těchto peněz do příštího roku v případě katastrofického scénáře, protože pan ministr odpověděl na semináři, který se konal v Poslanecké sněmovně, na mou otázku tak, že by rád využil rozpočtových pravidel, která umožňují převést 2 % resortního rozpočtu do příštího roku. Pokud jsou mé informace správné, je k tomu třeba souhlasu Ministerstva financí, proto má otázka také míří na ministra financí, zda s takovýmto krokem dá ministerstvu školství souhlas.
Druhá otázka s tím související, jak se ministerstvo školství vyrovná s tím, že v případě, že uplatní tuto možnost pro peníze vyčleněné na projekt Internet do škol, jak naloží s ostatními projekty, na které se toto rozpočtové opatření používá za normálních okolností, tedy na investiční výdaje, které přesahují kalendářní rok.
Tolik má otázka na pana ministra. Chtěl bych na závěr zdůraznit, že to, co se s projektem Internet do škol děje, je věc, která myslím nepřidává na dobré náladě nikomu, ani velkým stranám, ani stranám opozičním, protože cíl, který projekt sledoval, byl velmi správný, velmi jsem ho podporoval a podporuji. Podporoval jsem zde, jak jsem již řekl, i vyčlenění příslušných peněz ze státního rozpočtu a projekt Internet do škol je jedna z věcí, které jsem na krocích sociálně demokratické vlády velmi oceňoval. Bohužel jeho realizace je v tuto chvíli tak katastrofální, že i tato dobrá věc se zdá, že nebude realizována. Mrzí mě to.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Nyní tedy pan poslanec Pleva, jestli tomu dobře rozumím, a pak pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, nejprve bych se rád ohradil proti tomu, že nám tady bylo panem minstrem vyčítáno, že jsme se neúčastnili semináře, který byl právě k této problematice v Poslanecké sněmovně. Tento seminář byl uspořádán na poslední chvíli, byl v tzv. poslaneckém týdnu a většina z nás má svůj program na tento poslanecký týden naplánován už velmi dlouho dopředu. Není možné ho někdy zrušit a operativně přijet ze svého regionu do Prahy. Nicméně určitě jsme se i na jiných seminářích, při diskusích ve školách touto problematikou zabývali, takže v ní nejsme nováčci.
K diskusi, která tady byla, i když teď to velmi zkrátím, protože už hodně z toho, co jsem chtěl říci, bylo řečeno. Jen bych rád připomněl, že mi někdy připadá, že si ministerstvo myslí, že pokud jde o projekt Internet do škol, nacházíme se v bodě nula, že tady neexistuje žádný počítač ve školách, že tady neexistuje žádné připojení na internet, že teď teprve začínáme s informační společností. Není to pravda. Pokud, kolegové, někteří jezdíte po školách, zjistíte, že škola, kde není minimálně počítačová učebna, je spíše výjimkou. Téměř neexistuje mezi středními školami a je výjimkou i mezi základními školami. Když se bavíte s řediteli, zjistíte, že to, co je pálí a co by chtěli od státu, je rychlé připojení na internet. A také toto a tuto část projektu ministerstva myslím nikdo z mých předřečníků nezpochybnil a všichni ji vítají jak iniciativu velmi chvályhodnou.
Otázka ovšem je, jestli musíme skutečně všechny školy vybavovat novými počítači, a to ještě podle vzorku 70 % škol dostane učebnu a 30 % škol jeden multimediální počítač s připojením. O této problematice jsme se také bavili ve výboru, kde byli zástupci ministerstva. Položili jsme otázku, jak bude vygenerováno 70 % škol, které dostanou učebnu, a těch 30 % škol, které dostanou jeden multimediální počítač. Nedostali jsme odpověď. Pak jsme položili otázku, jaké je vybavení současných škol, a opět jsme nedostali odpověď. Už se tady o tom mluvilo a domnívám se, že ministerstvo to zjistit mohlo. Odpověděli nám, že to nemá cenu zjišťovat, protože ředitelé by stejně napsali, že nemají nic, aby dostali něco nového.
Má skutečně cenu utrácet teď na začátku tolik peněz za nový hardware, případně nový software ve chvíli, kdy deficit státního rozpočtu už v polovině roku dosahuje velmi hrozivých rozměrů? Nejsme trochu v pozici lékaře, který léčí jeden jednotlivý orgán, a pacient zatím zemře na něco jiného? Neměli bychom se také zamyslet na systémem veřejných financí jako celku? Myslím, že třeba když se podíváme jen na kapitolu školství, tak přes proklamované zvýšení platů učitelů dostali zvýšený plat pouze někteří učitelé. Na jedné straně tedy nejsou peníze v resortu a na druhé straně budeme - a já si troufnu říci vyhazovat peníze za něco, co školy nepotřebují.
Dále je problematika generálního dodavatele. Možná, že má pan ministr pravdu a generální dodavatel je levnější. Možná, že mají pravdu jeho oponenti, že generální dodavatel není levnější a že konkurence, která by vstupovala do připojení v případě dodávky služby, kterou také nikdo nezpochybnil, ovšem jinak rozložené v čase, to znamená, až morálně a fyzicky zastarají počítače, které teď ve školách jsou, možná je levnější tato konkurence. Ale nikdo na ministerstvu neprovedl tuto kalkulaci anebo nebyl alespoň schopen nám doložit, že ji provedl, a jasně doložit, že generální dodavatel je levnější.
Proto se ptám, zda byla tato kalkulace provedena a zda je možno jasnými čísly doložit, zda skutečně generální dodavatel bude levnější a zda není možné s dodávkami hardwaru, případně částí softwaru počkat do dalších let, až skutečně morálně zastará to, co už ve školách je.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Plevovi. Nyní má slovo poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vládní školská politika utrpěla nedávno zde ve sněmovně porážku. Návrh školského zákona byl pravicí odmítnut. Je to škoda, návrh školského zákona byl jedním z mála, kdy se ČSSD snažila udělat něco pro občany a kdy nehrála podle pravicových not. Když to trochu zjednoduším, vláda se v návrhu snažila, aby české školství nejen učilo, ale také naučilo. Pravice si však přeje, aby se jen učilo, a to za peníze.
Klub KSČM se nenechá vtahovat do polarizace názorů, jak ji prezentuje zejména Unie svobody.
***