(16.00 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Jsem zastáncem názoru, co se týče celkového růstu ekonomiky, je tažen tím, že v Evropě je od roku 1998 rychlejší růst ekonomiky zhruba na úrovni 2,5 až 3 % a že jsme se této hladině přiblížili také tím způsobem, že jsme byli schopni např. zvýšit vývoz, protože jsme byli schopni umístit na tyto trhy více produktů. Nezpochybňuji tuto záležitost, jsem tomu rád, nicméně říkám, že to není jen zásluha vlády, ale společností a manažerů, kteří jsou schopni vést podniky tak, aby byly konkurenceschopné nejen na domácím, ale i na evropském a celosvětovém trhu. To je ta polemika, kterou se tady pokouším vést.
V této oblasti, co se týká překonání recese, musím závěrem konstatovat, že mám dojem, že vláda neučinila žádnou systémovou změnu. Tím chci naznačit, že neprovedla - byť na to byl velký apel - daňovou reformu, neprovedla sociální a důchodovou reformu. Myslím, že toto byly věci, které bylo nutno realizovat na počátku období vládnutí sociální demokracie tak, aby tyto efekty mohly být realizovány právě v roce 2001, 2002 a následně. To z hlediska toho, čí je zásluha, že ekonomika roste.
Co se týká druhé části - oblast restrukturalizace vybraných průmyslových oborů a regionů. Musím konstatovat, že první pokus byl již učiněn, a to tím, že byla založena speciální Revitalizační agentura. Tato agentura od listopadu 1999 do března 2001 nezrealizovala vůbec nic. Jediné, co bylo nutné učinit, bylo zaplatit náklady na činnost této agentury a náklady poradenské firmy ve výši 246,5 mil. Kč. To je saldo, které je dnes reálné a které bude muset být opět sanováno. Vláda v jednom ze svých dokumentů navrhuje, aby tato agentura skončila svou činnost a byla převedena pod Konsolidační agenturu, která by měla začít fungovat od 1. 9. 2001.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče. Prosím kolegy Šplíchala, Kopeckého, Sobotku a další, aby se ještě na chvíli uklidnili a vydrželi několik málo minut.
Poslanec Oldřich Vojíř: Jsem přesvědčen o tom, že tento pokus zkrachoval, a výsledkem je bohužel jediné: místo toho, aby firmy, které měly potíže, a možná na ně byl uvalen konkurs, a konkurs není nic špatného, pokud je realizován rychle a ozdravně, byly zařazeny do tohoto revitalizačního programu a veškeré složitosti se vlečou nadále. Dostaly pouze jediné: státní záruky za to, že mohou pokračovat ve svém podnikání tak, jak podnikaly dosud.
Co se týče dalšího pokusu o restrukturalizaci, resp. revitalizaci našeho průmyslu, byla už o tom zmínka. Jedná se o strategii urychlení národohospodářského růstu. Domnívám se, že po korekci, kterou vláda na svém pondělním jednání přijala, že objem prostředků, který na tento projekt chtěla vyložit - 265 miliard - se snížil na 162 miliard korun a měl být realizován ve dvou letech - v roce 2001 76 miliard korun a v roce 2002 86 miliard korun.
Zaplať pánbůh, že to vypadá tak, že jediné, co bude realizováno, budou realizovány výdaje Státního fondu bydlení ze Státního fondu dopravní infrastruktury a rozpočtů, které mají přiděleny ministerstva školství, zdravotnictví a průmyslu. Jediné, co pak by mohlo být řečeno, že bylo sečteno všechno, co bude vydáno, a že to bude přebaleno do jiného balíčku, aby se mohlo zdát, že se děje něco nového.
Co se týká samotných dvou mimorozpočtových fondů, upozorňoval jsem na to několikrát. Z úst pana exministra Mertlíka zaznělo, že při zřízení těchto dvou fondů bude do nich uvolněna částka dvakrát 6 mld. Kč z Fondu národního majetku jako impulsní prostředky pro to, aby tyto fondy mohly začít existovat a fungovat. Dnes je evidentní, a rozhoduje o tom vláda, kolik prostředků do těchto fondů nalije, a Poslanecká sněmovna - zde bych dal apel na Poslaneckou sněmovnu - následně rozhoduje o celkovém rozpočtu. Do fondu dopravní infrastruktury je plánováno 16,7 miliardy a do fondu rozvoje bydlení 20 miliard korun pro tento rok včetně toho, že loňský rok nebyl naplněn ve výši 6 miliard, tudíž doplatek 6 miliard korun. Celková částka, která by měla být letos do tohoto fondu přelita z Fondu národního majetku, je 26 miliard korun.
Zdá se mi, že je evidentní, že toto jsou problémy věcné, které zadlužují celý veřejný sektor. Závěrem se táži, kdo nakonec zaplatí všechny tyto výdaje. Není náhodou logické, že jestliže např. vydělám na prodeji Komerční banky 40 miliard korun, jestli použiji 20 miliard korun na umoření dluhu, neměl bych dalších 20 miliard korun použít na krytí Konsolidační banky, kde skončily špatné úvěry, které jsou v celkové výši na hranici 80 miliard korun? Takovéto otázky by mohly následovat dále.
Posledním bodem je otázka privatizace. Myslím, že i pan premiér jasně ví - co se týče privatizace bank, byli to sociální demokraté, kteří zablokovali usnesením Poslanecké sněmovny privatizaci bank v roce 1998. Jistě si na to vzpomene. Potom se celý proces zastavil, přestože o privatizaci bank rozhodly předchozí vlády, nikoli vláda sociální demokracie. Po nástupu vlády sociální demokracie se rozjela privatizace bank. Nechci hovořit o tom, zda to bylo výhodné, nebo nevýhodné.
Poslední banka byla prodána přednedávnem - byla to Komerční banka. Byl určitý úspěch, co se týče ceny i toho, že byla prodána jako taková. Nicméně musím konstatovat, a nemám z toho radost, že to bylo o půl roku později, než si vláda předsevzala. Je evidentní, že zpoždění existovalo.
Co se týče privatizace zbylých strategických společností, je evidentní, že jediné, co se blíží ke konci - mám na mysli konec roku 2001 - jsou České radiokomunikace a Český Telecom. Co se týče největšího objemu, od kterého si vláda sociální demokracie bezesporu logicky slibuje maximálně výnos, je sektor energetiky. Bohužel díky jisté neschopnosti komunikace Fondu národního majetku, Ministerstva financí a teprve vlády došlo k tomu, že tato privatizace musela být přibrzděna. Teď je otevřen prostor pro to, aby se mohla opět rozjet.
Pokud má být celý proces transparentní a pokud máme získat maximální výnos z této privatizace, je naprosto evidentní, že musí kolem toho být dobré klima a musí proběhnout soutěž. Teprve ze soutěže nám vyplyne maximální cena.
***