(17.10 hodin)
(pokračuje Maštálka)
Komise žádným způsobem neobjasňuje osud poplatků, které evidentně na svých účtech shromáždil Eurotransplant za orgány, které obdržel z ČR. Za podstatné lze považovat její konstatování, že žádné finanční prostředky nebyly žádné fyzické či právnické osobě z ČR v souvislosti s odebranými orgány poskytnuty, což vylučuje teorii o obchodování s orgány. Vyšetřování dvou konkrétních případů plateb, které měli pracovníci ostravského centra ze zahraničí obdržet, skončilo konstatováním, že ani jeden z nich se nestal. Komise neuvádí, jak naložila s falešným obviněním pracovníků transplantačního centra Ostrava.
Kapitola 4 analyzuje péči o pacienty s transplantovanými játry. Po velmi zjednodušujícím úvodu komise uvádí, že program transplantací jater byl v Ostravě zahájen v roce 1995, bylo celkem provedeno 12 výkonů. Konstatuje, že zahájení programu bylo neuvážené, neuvádí však, že se tak stalo po řádném souhlasu Ministerstva zdravotnictví ČR.
Při hodnocení péče o nemocné po transplantaci jater v Ostravě se komise nezmiňuje o přežívání 12 nemocných ani o přežívání jejich štěpů. Zabývá se jenom dvěma nemocnými, které označuje jako G a H.
Při hodnocení pooperační léčby nemocného G s Wilsonovou chorobou zpráva neuvádí zcela zásadní údaj, tj. funkci jeho jaterního štěpu. U nemocných s funkčním štěpem se nakumulovaná měď z těla velmi intenzivně vylučuje, a proto podávání stopových prvků nelze považovat za postup non lege artis. K léčbě nemocného se nelze bez zdravotnické dokumentace vyjádřit. Nicméně situace, kdy se musí i při závažných infekčních komplikacích podávat intenzivní imunosuprese, není v transplantační medicíně vzácná, zejména u extrarenálních transplantací. Z interpretace posudku není jasné, odkud posudky byly, zřejmě z Masarykovy Univerzity v Brně; komise interpretuje, že nelze jednoznačně pochybení konstatovat.
Kapitola 5 "Související skutečnosti" se převážně zabývá hodnocením závěrů předchozích znaleckých komisí. Znalecká komise Ministerstva zdravotnictví, která se zabývala tzv. chirurgickou kauzou, i když tato se odběry a transplantacemi orgánů ve Fakultní nemocnici v Ostravě vůbec netýká a do zprávy komise jednoznačně nepatří, proto se s ní nedá příliš polemizovat.
Druhou zprávou, se kterou komise polemizuje, je zpráva poradní komise prezidenta České lékařské komory, která se již v červnu 1998 zabývala nemocným, který byl již ve zprávě označen jako A, a dokumentací 27 dárců orgánů z roku 1998. Zpráva neuvádí, jak dospěla k názoru, že dokumentace byla neúplná. Rozdíl v interpretacích nálezů je zřejmě dán rozdílnou medicínskou erudicí členů obou komisí. Například parlamentní komise nehodnotí správně funkci ošetřujícího lékaře. Přesto uvádí, že nemůže přijmout závěr, že nebyl nikdo poškozen, nedokládá ani jeden konkrétní příklad, kdy se tak mělo stát. Ze zprávy je evidentní, že komise nerozeznává rozdíl mezi chybami v dokumentaci dárců a jejich skutečným poškozením.
Další zprávou, se kterou komise polemizuje, je zpráva 21členné ústřední znalecké komise Ministerstva zdravotnictví, ve které byla řada odborníků a která se vyjadřovala k diagnostice smrti mozku jediného nemocného, který byl označen jako A. Komise po opakovaném jednání ve svém zápisu z 5. 10. 1999, č. j. OZP/2, konstatuje, že pochybení se stalo při provedení neurologického vyšetření, že nebyl dodržen správný postup při stanovení smrti mozku a popis angiografie byl chybný a že přes uvedené nedostatky nedošlo v souvislosti s plánovaným odběrem k poškození pacienta. Upozorňuje ředitele FN Ostrava, že za kvalitu vedení dokumentace odpovídá ředitel nemocnice, který má zjednat nápravu, předsedu Radiologické společnosti a všechny lékaře zúčastněné na transplantačním programu na dodržování platné směrnice až do její revize, doporučuje zahájit novelizaci směrnice Ministerstva zdravotnictví ještě před přijetím transplantačního zákona.
Komise ve své zprávě neuvádí žádná nová fakta, která by byla podkladem k nové interpretaci tohoto případu. Nevyvrací publikované zprávy, že zmiňovaný nemocný nikdy nebyl jako dárce orgánu na operačním sále a že pochybení při stanovení smrti mozku odhalil chirurg Michalský, který zajistil, že další postup při diagnostice a léčbě tohoto nemocného byl naprosto správný. Zpráva rovněž opomíjí korigovat vyjádření svého předsedy, který opakovaně v souvislosti se zmíněným nemocným prohlásil - např. stenografický záznam z jednání sněmovny - že odběr orgánů byl proveden ze žijící osoby, ačkoliv se to nezakládá na pravdě.
Zpráva zcela ignoruje skutečnost, že za koordinaci transplantační medicíny v ČR byla v letech 1994 až 1998 odpovědná příspěvková organizace Ministerstva zdravotnictví ČR Český transplant. Zároveň zpráva ignoruje skutečnost, že po zrušení Českého transplantu převzal IKEM, který neměl vůči jednotlivým transplantačním centrům, která jsou součástí fakultních nemocnic, kontrolní funkci.
S úspěchem lze polemizovat i s tvrzením, že neúplnost zdravotní dokumentace nelze považovat za pouhé formální pochybení. Neúplnost dokumentace není ničím jiným než neúplností dokumentace. Paušálně dovozovat poškození nemocných nelze z této skutečnosti v žádném případě a nemá jinou hodnotu než spekulace. To přece musí být doloženo konkrétním zkoumáním osudu jednotlivých nemocných.
Zbytek této kapitoly předkládané zprávy je slovním balastem a konstatováním typu "je nutné přijmout transplantační zákon".
V kontextu zprávy je zcela nesrozumitelné konstatování, kterým se komise distancuje od vyjádření jednotlivých svých členů k průběhu vyšetření kromě vyjádření předsedy, s konstatováním, že při péči o pacienty k hrubým nedostatkům jak u dárců, tak u transplantovaných nedošlo. V návrhu opatření zcela nepochopitelně chybí doporučení současnému řediteli FN Ostrava k vyvození odpovědnosti za zjištěné pochybení jednotlivých pracovníků a jejich vedoucích klinik. V návrzích se objevuje i doporučení, aby se vláda zabývala i kvalitou soudně znaleckých posudků, ačkoliv z předchozího textu naší komise se žádná zjištění nezmiňují.
Závěrem. Předložený dokument je koncipován spíše jako příběh, nemá charakter exaktní zprávy. Z velké části je založen na názorech svých členů a obsahuje jen málo zjištění doložených skutečnými fakty. Soudím, že se dokument nevyvaroval zbytečných emocí.
Rozsah nedostatků v činnosti FN Ostrava nelze z dokumentu komise spolehlivě zjistit, protože z nepochopitelných důvodů byla do analýzy zahrnuta zcizená, tedy značně nevěrohodná dokumentace.
Přestože dokument popisuje některé evidentní nedostatky v diagnostických a léčebných postupech a ve vedení zdravotní dokumentace různých klinik FN, chybí v něm uvedení konkrétních jmen pracovníků, kteří jsou za toto pochybení odpovědní, včetně odpovědnosti jejich nadřízených a bývalého vedení ostravské nemocnice - ředitele, náměstka pro léčebnou péči a dalších.
V hodnocení medicínských aspektů činnosti FN Ostrava se její autoři dopouštějí mnoha nepřesností, které v některých případech vyvolávají dojem, že autoři nemají dostatek znalosti analyzovaného problému. Překvapením je pro mne zejména slabá úroveň hodnocení právních aspektů činnosti - výklad závazných předpisů, výklad statutu transplantačního centra a dalších.
Zpráva nepřináší téměř žádné poznatky, které by nebyly známy z předchozích šetření Policie ČR, poradních komisí či ústřední znalecké komise. Jejím hlavním přínosem je to, že nepotvrdila obvinění pracovníků ostravské FN z prodeje orgánů do zahraničí a z odběrů orgánů ze žijících osob. Z odborně medicínského hlediska obsahuje mnoho sporných až nepravdivých závěrů. Její odborně právní úroveň je podle mého názoru zcela nedostačující.
Skutečnost, že nepodepsaný dokument byl poslancům rozdán až v průběhu jeho přednesu před Poslaneckou sněmovnou, vyvolává velmi vážná podezření, zda se nechtěli autoři vyhnout diskusi.
Zcela závěrem: Bylo-li cílem objektivně posoudit stav u transplantačního centra Ostrava, pak touto zprávou úkol splněn nebyl. Jestli zpráva měla být jakousi dělostřeleckou přípravou před projednáváním transplantačního zákona, aby byl přijat - promiňte mi ten výraz - ve středověké podobě, pak jistě splnila svůj cíl.
***