(16.40 hodin)
(pokračuje Kučera ml.)
Za tři roky vlády je výsledek asi takový, že celá zemědělská veřejnost zná věčnou válku ministra zemědělství proti samostatně hospodařícím rolníkům, proti jejich možné expanzi, zná i zneužívání výkonné moci ministra zemědělství proti uspokojování nároků restituentů a oprávněných osob, kdy za cenu těžkých ztrát finančních i vývojově existenčních pro naše zemědělství se snaží protežovat některé neperspektivní formy hospodaření a brání vzniku soutěže mezi obdobnými producenty. Je smutné, že mohu konstatovat, že ministr zemědělství se stal ústřední postavou největšího organizovaného tunelářského procesu v historii České republiky, kterým je okrádání oprávněných osob z transformace našeho zemědělství ve prospěch osobního obohacování úzké skupiny osob managementu původních zemědělských družstev.
Nehodnotil jsem zde správnost či nesprávnost programového prohlášení a mnoho pochvaly jste se ode mne nedověděli, ale já opravdu nevím, kde premiér Zeman vzal tu odvahu tvrdit, že programové prohlášení vlády je již splněno ze 70 %. Na úseku zemědělství tomu tak rozhodně, ale rozhodně není.
Pokud se ve své druhé části pokusím o zhodnocení činnosti vlády v nejdůležitějších částech resortu zemědělství za období od března 2000, řeknu to v několika bodech.
Vláda pokračuje v politice ministra Fencla, který hlásá, že hlavní, ne-li jedinou možností, jak zvýšit konkurenceschopnost našich podniků, je navýšení objemu zemědělských podpor a dotací. Hlásá to i přesto, že je tento resort podporován již dnes vyšším podílem z vytvořeného HDP, než je tomu ve státech Evropské unie. Bez ohledu na to, že výrazná většina poskytnutých produkčních dotací a podpor prvovýrobcům končí ve skutečnosti v rukou obchodníků a zpracovatelů. Bez ohledu na to, že těžké miliardy z naší prvovýroby končí v investicích a ztrátách neperspektivních zpracovatelských podniků a jejich nadbytečné kapacitě. Bez ohledu na to, že těžké miliardy z rozpočtu resortu jsou vyhazovány na chabou podporu intenzivního obhospodařování půdy v nepříznivých podmínkách místo toho, abychom přistoupili k systémovým změnám, kterými bychom snížili zornění a zvýšili stav skotu v těchto oblastech.
Na následky sucha roku 2000 bylo utraceno přes pět miliard korun. Nemohu souhlasit s poslancem Starcem, který toto číslo zde používal jako měřítko úspěšnosti nebo pracovitosti této vlády. Pět miliard korun bylo utraceno zcela v rozporu s požadavky a usnesením Poslanecké sněmovny, vyúčtování této operace bylo opakovaně zemědělským výborem vráceno k přepracování a dostane se časem i na jednání sněmovny. Proto se omezím pouze na konstatování, že tyto prostředky byly utraceny nehospodárně, neúčelně a že jejich rozdělením došlo k výraznému poškození dvou podnikatelských skupin. Tou první byli ti podnikatelé, kteří kalamitu ze sucha opravdu zažili, tou druhou byli ti podnikatelé, kteří na zbývajících 17 % zemědělské půdy našeho území nemohli, nesměli na tyto dotace si sáhnout.
Velkou pýchou pana ministra zemědělství Fencla bylo přijetí zákona o zemědělském intervenčním fondu. Zákon o intervenčním fondu je ale v rozporu s požadavky Evropské unie. Na to jsme upozorňovali při bouřlivých diskusích již v průběhu jeho projednávání zde ve sněmovně. Ministrovi se ale podařilo prosadit, že fond má charakter jakési jeho osobní dotační agentury, ale přitom vůbec nedokáže reagovat na nenadálé situace na našem trhu, což byl a zůstává hlavní požadavek Evropské unie na charakter této instituce.
Byli jsme svědky vzniku problémů kolem šílených krav. A ministrovo hledání způsobů, jak odfinancovat několik milionů této problematiky, jasně demonstruje pravdivost slov, která jsem zde uvedl.
Za velký úspěch je vládou prohlašováno zavedení mléčných kvót. Ani slovo o tom, že tím se výrazně zhoršila možnost, jak využít skot pro údržbu krajiny v jinak nevýhodných výrobních podmínkách, a že se tím omezují možnosti dokončení restrukturalizace prvovýrobních a zpracovatelských podniků. Ani slovo o tom, že na rozdíl od Evropské unie, kde kvóty zabraňují růstu nadprodukce a tvorby nadvýroby, zavádění systémů kvót na mléko v prapodivném rozdávání dodatečných a nových kvót ministrem zemědělství České republiky panem Fenclem žene část producentů k zastavení brakace stád a k dosažení co nejvyšší celkové produkce mléka za každou cenu. Ani slovo o tom, že napravování těchto chyb nás v budoucnosti bude stát neuvěřitelně velké množství finančních prostředků a úsilí.
Výrazným zasahováním do cenotvorby hlavních komodit je zabraňováno integraci prvovýrobců do odbytových seskupení a přirozenému vytvoření tržních pořádků podle Evropské unie. Ministr zemědělství již několik let po sobě vyprázdnil finanční prostředky, které zemědělský výbor parlamentu a Poslanecká sněmovna vyčlenila na podporu zakládání těchto seskupení. Jen pro správné vnímání významu těchto seskupení podotýkám, že odbytová družstva jsou základním stavebním kamenem tržních pořádků Evropské unie a celé společné zemědělské politiky tohoto seskupení. Pokud bychom chtěli, nebo snad museli vstoupit do Evropské unie bez těchto funkčních celků, mohlo by dojít i k výraznému vyprázdnění jak naší prvovýroby, tak i zpracovatelského průmyslu.
A jako školní příklad nesmyslnosti pokusů ministra Fencla v zasahování do cenotvorby byl rok 1999, kdy svými pokusy ovládnout trh snížil prvovýrobcům průměrné roční ceny u litru mléka o 63 haléřů za litr, u pšenice potravinářské o 704 korun na jedné tuně, o 638 korun na tunu u pšenice krmné, o 608 korun na tunu ječmene sladovnického, srazil ceny u ječmene krmného o 690 korun na jedné tuně a u žita dokonce o 840 korun na tuně oproti předcházejícímu roku.
Asi největší historickou chybou vlády ČSSD na úseku zemědělství a venkova je cílená likvidace soukromých podnikatelů a současně neadekvátní podpora rozvoje podniků právnických osob. Osobitý vlastnický vztah k půdě, přírodě a krajině nelze nikdy zcela nahradit činností za mzdu a údržba krajiny bude vždy výrazně nákladnější, pokud bude jako práce za mzdu takto prováděna.
V hodnoceném období vláda dlouho kličkovala před zavedením povinných rozborů hovězího masa na výskyt BSE. Byla to jakási pštrosí akce, kdy ministr zemědělství realizoval politiku "nebudeme dělat rozbory, abychom byli čistá země".
***