(12.30 hodin)
(pokračuje Kohlíček)

Jednoznačně je to tradice a za druhé je to ekonomicky výhodné, protože sklo slouží jako surovina při výrobě dalších skleněných obalů.

Domnívám se tedy, že tyto všechny věci je třeba si uvědomit, a zároveň se přimlouvám, aby prováděcí předpisy skutečně byly co nejdříve alespoň v základních rysech předloženy, abychom měli naprosto jasno, jak mají vypadat, k čemu zavazují výrobce, k čemu zavazují toho, kdo uvádí výrobek na trh, protože bez toho nemůžeme rozhodnout ve druhém čtení zodpovědně, které části a jakým způsobem tohoto zákona pozměnit.

Domnívám se, že je to zákon velmi potřebný, a doporučuji jeho postup do druhého čtení a zejména pečlivé projednání ve výboru pro životní prostředí a regionální rozvoj. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Gongol.

 

Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, musím v úvodu rovněž říci, že tento zákon, i když k němu mám řadu výhrad a dotazů na předkladatele, vítám. Totiž když hovoříme o obalech, zajisté se každému z vás vybaví ohromné množství nevratných lahví, které jsou hlavní součástí komunálního odpadu a zahlcují naše skládky v mnoha případech jen obtížně stlačitelným materiálem. Většinou skladujeme vzduch. Navíc s časem těžko rozložitelným, takže k jeho uskladňování budeme potřebovat stále více prostor. Z tohoto pohledu by dle mého názoru bylo daleko vhodnější, kdybychom projednávali zákon o odpadech současně s tímto zákonem o obalech, a je asi škoda, že nebyl předložen současně, neboť oba tyto zákony řeší problematiku, která se navzájem prolíná. Je totiž docela zvláštní, že zákon o odpadech nevyjmenovává obaly jako odpad, i když tam dle mého názoru zcela jistě uvedeny měly být. Ale to už jsme schválili. Tvoří totiž neustále se zvyšující procento z celkového množství odpadů a stále častěji je bohužel nacházíme mimo skládky ve volné přírodě. Je to totiž pro občana ten nejpohodlnější způsob, jak se jich zbavit. A tak není divu, že si velmi rychle zvykáme na nevratné obaly, které v podstatně vytlačily, a v průběhu 90. let to bylo asi nejmarkantnější, snad již jenom mimo lahvového piva, vratné skleněné obaly. Je to totiž náramně pohodlné pro nás spotřebitele, ale je třeba říci, že v prvé řadě i pro výrobce, který si cenu výrobku nevratného obalu zakalkuluje do ceny výrobku a vratné obaly nemusí nakupovat, skladovat, vykupovat, převážet a vymývat. Koneckonců jsme zákonem o odpadech, který jsme přednedávnem přijali, sňali v podstatě zodpovědnost z výrobce těchto obalů a tuto přenesli na spotřebitele a zejména obce a města, která jsou za likvidaci odpadů zodpovědná, samozřejmě opět za finanční účasti občana, který si tuto službu musí ze svého zaplatit. Pravý viník, to je výrobce, však má dle mého názoru z toho pouze výhody.

Jsem proto přesvědčen o tom, že bez spoluúčasti výrobce se tento problém nedá vyřešit. Proto jsem mírně řečeno překvapen tím, že Ministerstvo životního prostředí souhlasí s tím, že výrobci budou přispívat jakýmsi poplatkem nějaké akciové společnosti, ten jakýsi poplatek není stanoven, která se bude starat o likvidaci nevratných obalů, a to ještě převážně asi výchovou a reklamou, a nikoliv konkrétními technickými prostředky, zejména v oblasti recyklace a znovupoužití. Navíc s velmi těsným propojením s výrobci a distributory těchto nevratných obalů a bude to podle mého názoru znamenat v situaci, že evidence a sběr a recyklace bude rovněž v jejich pravomoci, bude to možná znamenat možnost nějakých evidencí, které nebudou zcela přesné. To přece zcela logicky nemůže fungovat. Jedná se o soukromou firmu, kterou stát nemůže kontrolovat, a tudíž ani neví, kam jdou prostředky, jak jsou stanovovány a v jaké míře, zda nakonec nekončí opět u plátce za nějaké pomyslné služby, dokonce není schopen ovlivnit ani jeho další, zejména vývojovou činnost, jeho strategii do budoucna apod.

Řada evropských zemí na rozdíl od nás přijala v 90. letech mnoho legislativních opatření, která podstatným způsobem ovlivnila používání nevratných obalů, ale zejména zpětný odkup a recyklaci. Mohly toho dosáhnout zejména proto, že stanovily velmi přísná pravidla zejména pro výrobce, které zatížily určitými poplatky, a ne malými - a doporučuji si k tomu prostudovat už řadu existující literatury - závislými na počtu vyrobených vratných obalů. V mnoha státech se totiž tato daň odvíjí od toho, zda se např. dosáhne 70procentní výše vratných obalů nebo ještě více.

Já jsem se v tomto zákoně dočetl, že budeme při vstupu do EU žádat výjimku na snížení procenta vratných obalů. Jsem toho názoru, že výjimky bychom si měli šetřit na jiné věci a v tomto případě raději sáhnout k tvrdším opatřením vůči výrobcům, což by vedlo k daleko účinnějšímu řešení a příznivějším výsledkům. Argumentace, že výrobci investovali do technologií, kterou jsem zde také slyšel v této sněmovně, na výrobu nevratných lahví, a proto ji musí amortizovat, je podle mého názoru směšná. Jiné státy jsou vůči nim daleko přísnější, a proto mají nesrovnatelně lepší podmínky. Domnívám se proto, že na tvorbě tohoto zákona je silně cítit i vliv výrobců, neboť i když jsou sice v něm uvedeny zkušenosti z jiných zemí, tak jsou v mnoha případech účelově zamlženy. Jako příklad uvádím zkušenosti z Dánska, které zakázalo zcela užití nevratných obalů, a výrobci se přizpůsobili, nebo jiných skandinávských zemí, které přijaly nejdrastičtější opatření vůči výrobcům, avšak dosahují nejlepších výsledků, a tyto výsledky v tomto materiálu uvedeny nejsou. Jsem proto přesvědčen o tom, že tento zákon v této podobě, jak nám byl předložen, neznamená výrazný krok k omezení výroby nevratných obalů a ochraně životního prostředí jejich zvýšenou recyklací.

V závěru mého vystoupení bych chtěl proto předložit několik otázek předkladateli.

Za prvé: Jak bude stát zajišťovat kontrolu soukromých společností, které jako jediné budou mít právo vybírat poplatky od výrobců a zpět je přerozdělovat jako neziskové organizace?

Za druhé: jak bude stát zajišťovat podporu těm firmám, které by chtěly investovat do recyklace a znovupoužití a tímto budou chtít chránit životní prostředí? Bude nějaká podpora?

Za třetí: Proč se tento zákon nevyjadřuje k obalům z PVC? Jestli vám totiž neuniklo, my jsme totiž měli tyto výrobky v předchozím zákoně zakázány do roku asi 2007, ale účinnost zákazu se neustále posouvá a postupné omezování a snižování jejich výroby se však zatím neprojevuje.

Za čtvrté: Bude mít možnost stát stanovit daň z každé vyrobené lahve a v případě, že ano, kam tyto prostředky půjdou, zda do Fondu životního prostředí a stát je bude účelově přidělovat těm, kteří budou řešit recyklaci, nebo to půjde na konto Ekokomu či jiné organizace - byla tady diskuse, bude-li tato organizace jedna nebo více, i já mám určité názory na tento vývoj, ale myslím, že bude dobré to ve druhém čtení ještě specifikovat - které je budou přidělovat dle svého uvážení?

***




Přihlásit/registrovat se do ISP