(11.00 hodin)
(pokračuje Fischer)
Za prvé je to zdůvodnění činnosti, kdy každý, kdo užívá jadernou energii nebo ionizující záření, musí dbát na to, aby toto jeho jednání bylo odůvodněno přínosem, který vyváží rizika, která se při těchto činnostech vyskytují nebo mohou vzniknout. Princip zdůvodnění je zaměřen na nově zaváděné činnosti.
Za druhé je to optimalizace radiační ochrany, kdy radiační ochrana musí být dodržována na takové úrovni, aby riziko ohrožení života, zdraví osob a životního prostředí bylo tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek.
Za třetí. Dodržení limitů ozáření při provádění činností vedoucí k ozáření musí být omezováno ozářením osob tak, aby celkově nepřesáhlo stanovené limity. Zavádějí se limity ozáření pro zajištění ochrany zdraví osob, jsou stanoveny na takové úrovni, aby nestochastické účinky ozáření byly vyloučeny a stochastické účinky byly sníženy na úroveň srovnatelnou s jinými běžně akceptovatelnými riziky.
Pro profesionální pracovníky se zářením jsou limity stanoveny s rezervou více než jednoho řádu do vzniku prvních zjistitelných nestochastických účinků ozáření a riziko vzniku stochastických účinků při nízkých dávkách je na úrovni rizik běžně akceptovaných v profesích, které jsou vnímány jako nerizikové. Pro osoby z obyvatelstva jsou limity stanoveny ještě daleko menší a prakticky jsou pod úrovní toho, co dostáváme každý z nás jako dávku záření při běžném našem životě v práci od okolí, ve kterém se pohybujeme. Při lékařských vyšetřeních dostáváme dávky mnohonásobně větší. Proto není třeba, aby se tady dělala nějaká opatření, která by ještě zvyšovala potřebu dalších technických opatření, jednání při povolování staveb a podobně.
Zákon, který máme, je dostatečně dobrý. Limity a dávky zajišťují, že každý náš občan se nemusí obávat žádného ohrožení tak, jak to dokazuje naše dosavadní praxe.
Aby bylo zajištěno ještě důkladněji případné varování občanů při nějakých haváriích, dovolím si ještě přednést jeden doplňující malý návrh, který bych zdůvodnil v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Kdo se další hlásí do obecné rozpravy? Žádnou přihlášku nevidím, obecnou rozpravu končím.
Otevírám podrobnou rozpravu, do které mám písemnou přihlášku pana poslance Zdeňka Kořistky, kterému uděluji slovo. Dále se ještě hlásí kolega Teplík, Vojíř a Fischer. Slovo má pan kolega Kořistka.
Poslanec Zdeněk Kořistka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je sice zvláštní, že tuto právní normu tady přednášel a obhajoval ministr zemědělství, to mě docela zaujalo, ale pravděpodobně to není vina tohoto pana ministra.
Přednesu pozměňovací návrhy, které budou mít tři části. První část se bude týkat práva na informace, které se dotýkají jaderné bezpečnosti. Za druhé nesouhlasím s názorem, aby jediným účastníkem řízení podle tohoto zákona byl žadatel. Proto podám pozměňovací návrh k této části. Třetí část pozměňovacích návrhů se týká části zákona, kde se hovoří o odpovědnosti za jaderné škody.
Ještě bych chtěl oznámit, že pozměňovací návrhy podávám jménem klubu Unie svobody a KDU-ČSL.
Nejedná se podle mne pouze o technickou normu. Samozřejmě, že z velké většiny jde o technickou normu, ale v této normě jsou omezována určitá práva občanů, například práva o informacích a být účastníkem řízení podle tohoto zákona.
První pozměňovací návrh se týká hlavy I úvodního ustanovení § 3 odst. 2. Navržené nové znění § 3 odst. 2 písmeno v):
Úřad je povinen poskytovat informace podle zvláštních právních předpisů - s odkazem na 1b). Porušením obchodního tajemství není zpřístupnění informace označené za obchodní tajemství, pokud se požadovaná informace týká působení provozu jaderného zařízení na životní prostředí nebo lidské zdraví nebo souvisí s jadernou bezpečností nebo radiační ochranou. Jednou za rok vypracovat zprávu o své činnosti a předložit ji vládě a veřejnosti.
Pod čarou - 1b) - zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona 132/2000 Sb., zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb.
Za druhé §14 odst. 1 - navrhuji nové znění paragrafu 14 odst. 1:
Úřad postupuje ve správním řízení nezávisle na řízení jiného správního úřadu. Žadatel je jediným účastníkem řízení kromě řízení podle § 9 odst. 1 písm. a), b), d), f), g).
Vkládá se nový odstavec 2:
Účastníkem řízení podle § 9 odst. 1 písm. a), b), d), f), g) je
a) žadatel,
b) osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich včetně sousedních pozemků a staveb na nich mohou být povolením dotčena,
c) obce a jiné osoby, pokud jim toto postavení přiznává zvláštní právní předpis odkazem 7).
Pod čarou: 7) - zákon 244/1992 Sb., respektive 100/2001 Sb.
Chtěl bych říci, že je nepřijatelné, aby účastníkem řízení podle tohoto zákona byl pouze žadatel. Přečetl bych, kterých ustanovení se týká tento pozměňovací návrh, kdy nebude žadatel pouze jediným účastníkem řízení. Netýká se to maličkostí, ale například umístění jaderného zařízení nebo pracoviště s velmi významným zdrojem ionizujícího záření, za druhé výstavby jaderného zařízení nebo pracoviště s velmi významným zdrojem ionizujícího záření.
Bod d) hovoří: k provozu jaderného zařízení nebo pracoviště s významným nebo velmi významným zdrojem ionizujícího záření,
f) provedení rekonstrukce nebo jiných změn ovlivňujících jadernou bezpečnost, radiační ochranu, fyzickou ochranu a havarijní připravenost jaderného zařízení nebo pracoviště s významným nebo velmi významným zdrojem ionizujícího záření,
g) vyřazování z provozu jaderného zařízení nebo pracoviště s významným nebo velmi významným zdrojem ionizujícího záření. Způsob vyřazování stanoví prováděcí předpis.
V těchto pěti bodech jsem přesvědčen, že by účastníkem tohoto řízení podle tohoto zákona měly být jak obce, tak osoby, o nichž jsem se tady zmiňoval.
U dalších bodů, kterých je podstatně více, nezpochybňuji, aby jediným účastníkem řízení podle tohoto zákona byl pouze žadatel.
Za třetí - to se týká hlavy V. - občanskoprávní odpovědnost za jaderné škody.
V § 35 navrhuji dvě možná řešení:
a) § 35: Odpovědnost držitele povolení za jadernou škodu způsobenou každou jednotlivou jadernou událostí je omezena v případě
a) jaderných zařízení pro energetické účely, skladů a úložišť vyhořelého jaderného paliva určeného pro tato zařízení na částku 12 mld. Kč,
b) ostatních jaderných zařízení a přeprav na částku 3 mld. Kč.
Druhá varianta. §35 - odpovědnost držitele povolení na jadernou škodu způsobenou každou jednotlivou jadernou událostí není tímto zákonem omezena.
Tento pozměňovací návrh se týká maximální částky vymahatelné na provozovateli v případě nehody. Ve vládním návrhu se hovoří o 6 mld., případně 1,5 mld. korun. Jsem přesvědčen, že je to velice nízká částka, která dokonce neodpovídá ani novelizované Vídeňské úmluvě o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, kde je minimální výše cca 12 mld. korun a horní hranice není nikterak omezena.
Za čtvrté. § 36 odst. 3 - v souvislosti s navýšením výše odpovědnosti za jadernou škodu bude nutné navýšit i minimální pojištění. Navrhuji proto tuto změnu:
***