(13.10 hodin)
(pokračuje Doležal)
To je jistě naprosto absurdní a nerealizovatelné.
Stejně tak není jasné, jaký bude postup vzniku účastnického fondu. Novela tento akt váže na schválení penzijního plánu a statut účastnického fondu, nikoli na rozhodnutí penzijního fondu a v něm obsažené datum vzniku. Teoreticky je tedy možné, aby schvalující orgán rozhodnutí o vzniku fondu zamítl a zároveň však schválil penzijní plán a statut jako vyhovující.
Novela neobsahuje úpravu, jakým způsobem penzijní fond zřizuje účastnické fondy a který orgán je oprávněn takovéto rozhodnutí přijmout.
Dalším problematickým bodem je blíže nespecifikovaný institut společného majetku, na který se nepoužijí ustanovení o spoluvlastnictví podle občanského zákoníku. Tento institut je převzat ze zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Na rozdíl od podílových fondů je majetek účastnického fondu tvořen i státním příspěvkem. Zákon blíže neupravuje, z jakého právního titulu se vlastníkem tohoto státního příspěvku stává účastník účastnického fondu. Předpokládá se tedy, že se jedná o nabytí ze zákona, nikoli nabytí smluvní. Pokud tato úprava zůstane v zákonu, bylo by vhodné doplnit její obsah o to, co prakticky znamená společný majetek, v jakém vztahu k společnému majetku jsou jednotliví účastníci, jak odpovídají za případné ztráty, co to znamená, že účastníci uplatňují svá práva k majetku v účastnickém fondu prostřednictvím penzijního fondu, který jej vytvořil. Pokud nebude obsah této právní úpravy přesně definován, postrádá prakticky význam.
V nově navrhovaném § 8 a odst. 5 je navrhovaná úprava, která zní: Majetek v účastnickém fondu je svěřen penzijnímu fondu do obhospodařování. Tuto činnost vykonává penzijní fond vlastním jménem na účet účastnického fondu.
Tato úprava je zmatečná, neboť účastnický fond, který není právním subjektem, nemůže být nositelem výsledků ekonomických operací. Obchody na něčí účet znamenají, že ten někdo existuje a je právním subjektem. Pro vysvětlení stačí porovnat ustanovení § 14 odst. 1 zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Je zcela zřejmé, že tento zákon inspiroval autory návrhu novely, ale v tomto konkrétním bodě se od předlohy mylně odchýlili. V citovaném ustanovení je uvedeno: Při obhospodařování majetku v podílovém fondu je investiční společnost povinna vlastním jménem a na účet podílníků vykonávat práva a povinnosti - tedy nikoli na účet podílového fondu.
Celkově je možno k myšlence účastnických fondů říci, že se jedná o řešení, které český právní řád aplikoval u podílových fondů. V novele však byly tyto myšlenky přijaty mechanicky, neúplně a v některých částech chybně. Praktický výsledný efekt této změny by nebyl velký, možná žádný. Problematické v celé koncepci je to, že přestože účastnický fond není právním subjektem, novela s ním zachází, jako by jím byl, to je připouští jeho sloučení, splynutí, rozdělení. Účastnický fond však není žádný subjekt a je to pouze souhrn majetků určité množiny subjektů, o němž je společně účtováno a je s ním společně nakládáno.
Další zásadní změnou v dosavadní úpravě je změna § 33 odst. 2 novely. Dosavadní taxativní výčet možností umisťování majetku účastníků penzijního připojištění je nahrazen demonstrativním výčtem. Znamená to tedy, že majetek účastnického fondu může být umístěn při splnění obecné podmínky řádného hospodaření kamkoliv. Tato změna je naprosto protichůdná proti proklamované zásadě posílení kontroly nad hospodařením s prostředky účastníků připojištění. O tom, že se zřejmě jedná o legislativní chybu, svědčí i navrhované znění § 33 odst. 3, které je při demonstrativním výčtu zcela nadbytečné.
V navrhovaném znění § 35 odst. 6 zavádí novela zcela v rozporu s dosavadním právním režimem hospodaření akciových společností, a to jak obecně, tak v úpravě kolektivního investování, povinnost mimořádného peněžního vkladu do účastnického fondu. Akcionář je podle této úpravy povinen ze svého majetku, který není nijak spojen s akciovou společností, s penzijním fondem, sanovat ztráty spravovaného účastnického fondu, a to dokonce objektivně bez svého zavinění. Novela totiž jako předpoklad vzniku povinnosti k mimořádnému vkladu nevyžaduje zavinění. Tuto úpravu, která rozšiřuje odpovědnost akcionáře za hospodaření akciové společnosti, byť zvláštního typu, na celý jeho osobní majetek, je nutno považovat za zcela nepřijatelnou při opomenutí fakt, že celý tento právní institut je zpracován nedomyšleně a pouze velmi rámcově.
Poslední zásadní výhradou je výhrada k obsahu § 41a novely. Zde stejně jako při vzniku účastnického fondu je i jeho zrušení zcela nedostatečně upraveno a celá tato část novely musí být daleko podrobněji s vazbou na právní řád přepracována.
Na závěr se pokusím upoutat vaši pozornost na bod 18 navrhovaného zákona. V bodu 18 navrhované novely se nově upravuje § 7 odst. 2. Toto nové znění je klasickou ukázkou zneužívání argumentu zesoulaďování s evropským právem k zavádění nesmyslných a nepochopitelných změn do českého právního řádu. Navrhované znění je výsledkem otrockého překladu zahraničních podkladů. Místo v právním řádu běžně používaných termínů bezúhonnost a odborná způsobilost byly do novely zavedeny naprosto vágní pojmy dobrá pověst, dostatečná kvalifikace a zkušenost, vhodnost osoby pro důvěryhodnou a transparentní činnost, aniž by novela vysvětlila, co to je. Protože splnění těchto gumových podmínek je nezbytné pro udělení povolení ke vzniku penzijního fondu a k možnosti stát se členem orgánů penzijního fondu, vedoucí osobou a prokuristou, dává toto ustanovení neomezenou kompetenci dozorovým orgánům. Navíc v přechodných ustanoveních je povinen každý člen orgánu, prokurista a osoba fakticky řídící činnost penzijního fondu splnit tyto blíže nedefinované podmínky, jinak jeho funkce ze zákona zaniká. Není jasné, jak penzijní fond prověří podle přechodných ustanovení, zda členové jeho představenstva mají dobrou pověst, a zda se to týká i místa bydliště nebo studia před třiceti lety.
Na závěr si dovolím konstatovat, že stávající návrh úpravy zákona o penzijním připojištění se snaží tuto normu upravit tak, aby mohly být zavedeny zaměstnanecké penzijní fondy, to znamená úplná likvidace tohoto systému.
Proto si dovolím na závěr navrhnout, aby byl tento materiál zamítnut v prvním čtení. Pokud nebude toto přijato, navrhuji vrácení k novému přepracování.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím. V obecné rozpravě zazněl od pana poslance Krásy návrh na zamítnutí. Pan ministr by chtěl mít ještě před hlasováním možnost využít svého závěrečného slova.
Ministr financí ČR Jiří Rusnok: Děkuji, pane předsedající. Se zájmem jsem vyslechl vystoupení v obecné rozpravě a chtěl bych na ně reagovat.
Obávám se, že tady dochází k určitým nedorozuměním. Myslím, že by byla škoda pro více než 2,5 milionu klientů penzijního připojištění a pro nás všechny jako daňové poplatníky, abychom zamítli s lehkým rozhodnutím tuto novelu a nepokusili se o její zdokonalení ve druhém čtení. Proč si to myslím?
Hlavní myšlenkou novely je zavést určitý standardní řád do vztahu mezi zřizovatelem, organizátorem penzijního fondu, podnikatelem v tomto oboru a mezi účastníky a i státem, protože stát je významným akcionářem těchto fondů v tom smyslu, že přispívá státním příspěvkem na daňové úlevy. Do systému vstupuje řada veřejných peněz z daní nás všech. To bychom měli vzít v úvahu.
Jak vypadají dnes penzijní fondy v České republice? Penzijní fondy v České republice nejsou ve skutečnosti penzijními fondy, jsou to zvláštní typy životních pojišťoven, kdy peníze shromážděné jak od příspěvků účastníků, tak státu vstupují do jednoho měšce spolu s penězi těch, kteří tento systém zřídili a mají s ním určité náklady. To je velmi nestandardní uspořádání. Nejen v anglosaských zemích se s tím nelze setkat, ale ani v zemích kontinentálního práva nenajdete toto uspořádání, pokud hovoříme o penzijních fondech.
***