(18.20 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Táži se, kdo se dále hlásí do obecné rozpravy. Paní poslankyně Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, se stal v tomto volebním období jakýmsi evergreenem. V tuto chvíli projednáváme už třetí harmonizační novelu s právem Evropské unie.
Navrhované změny se vztahují především k volnému pohybu pracovníků v rámci Evropské unie. V souladu s tím novela sleduje i změny v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Kromě toho se novela snaží uvést v soulad zákon o zaměstnanosti s některými dalšími platnými zákony, jako je například zákoník práce a zákon o ochraně osobních údajů. Rozvádí se zákaz diskriminace i na tzv. přímou diskriminaci, tedy opatření, které vede k diskriminaci ve svých důsledcích. Toto ustanovení v zákoně o zaměstnanosti je velmi citlivé.
Samotné evropské směrnice se v definici nepřímé diskriminace liší. Například směrnice 2000/43 ES o rovném zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ říká: "Nepřímou diskriminací se rozumí případ, kdy viditelně neutrální ustanovení, kritérium nebo zvyklost vyvolalo pro osoby určité rasy nebo etnického původu určitou nevýhodu v porovnání s jinými osobami, ledaže toto ustanovení, kritérium nebo zvyklost je objektivně odůvodněno legitimním cílem a ledaže prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné."
Oproti tomu směrnice Rady č. 2000/78 Evropských společenství říká: "Nepřímou diskriminací se rozumí, pokud by v důsledku zjevně nestranného ustanovení, kritéria nebo praxe byla znevýhodněna osoba určitého náboženského vyznání nebo víry, určitého zdravotního postižení, určitého věku nebo určité sociální orientace ve srovnání s jinými osobami." Rozhodně jsou ustanovení citovaných směrnic bližší užité dikci než znění příslušného článku směrnice Rady č. 76/207 EHS, na niž odkazuje důvodová zpráva, což je vzhledem k roku vydání daných směrnic logické.
Navrhovaná úprava v zásadě spíše sleduje úpravu přijatou v zákoníku práce než ve výše jmenovaných směrnicích.
Dovolte dále několik poznámek. Poněkud neobvyklé je zavedení věkové hranice 21 let u dětí v definici rodinných příslušníků občanů Evropské unie, v odst. VI. § 2. Tato věková hranice se v českém právním řádu vyskytuje pouze u pasivního volebního práva. V pracovním právu a v právu sociálního zabezpečení je stanovena odlišně a nikdy dnešní hranice 21 let věku. Naše sociální právo rozlišuje věk 18 let a věk 26 let. Vzhledem k tomu, že právo sociálního zabezpečení se řídí v EU zásadou, že platí zákony té které země a není zvykem je při harmonizaci s Evropskou unií měnit, je otázkou, proč je zde použita právě hranice 21 let věku.
Dále je zde otázka týkající se uznávání vzdělání v cizině. Současná právní úprava umožňuje zprostředkovávat zaměstnání i osobě se středoškolským vzděláním podle § 5a) odst. 4 zákona o zaměstnanosti, a v důvodové zprávě citovaná směrnice se primárně vztahuje k uznávání vysokoškolských diplomů. Bylo by třeba vyjasnit si, zda faktické uznávání středoškolského vzdělání nesahá nad rámec úmluvy.
Zdá se také, že navrhovatel nepochopil ustanovení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, protože předávání osobních údajů do zahraničí, tak jak je upraveno v § 5e) novely zákona o zaměstnanosti, neodpovídá § 27 zákona o ochraně osobních údajů.
V části třetí čl. 3 je v návrhu zákona chyba, o níž zde mluvil zpravodaj. Na tuto chybu jsem upozornila s dostatečným předstihem ministerstvo. Do dnešního dne nebyla stránka, na níž se chyba vyskytuje, nahrazena, což pokládám za pohrdání Poslaneckou sněmovnou.
Z tohoto důvodu a také z důvodu několika nepřesností, které se v zákoně vyskytují, dávám návrh na vrácení zákona vládě k přepracování. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Jiří Hofman.
Poslanec Jiří Hofman: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dodatečně se omlouvám za svou indispozici, když jsem nenašel včas svoji zpravodajskou zprávu, a dovolím si ji přečíst.
Usnesením organizačního výboru jsem byl ustanoven jako zpravodaj k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk č. 1066.
Hlavním cílem předloženého návrhu zákona je vytvoření legislativních předpokladů pro plnou harmonizaci zákonů o zaměstnanosti s právem Evropských společenství. Do předloženého návrhu zákona byla převzata ustanovení ze 17 předpisů Evropských společenství, tak jak je podrobně vyjádřeno ve srovnávací tabulce a přiloženém souhrnném přehledu právních aktů Evropských společenství. V tomto krátkém zpravodajském vystoupení se pokusím shrnout základní úpravy, které předložený návrh zákona obsahuje.
Cílem zpracovávaných právních aktů Evropského společenství, a tedy i tohoto návrhu zákona je umožnit volný pohyb pracovníků uvnitř společenství a zajistit občanům členských států Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům stejné právní postavení při uplatňování na trhu práce jako občanům České republiky. Ve vztahu k Evropské unii návrh zákona obsahuje významné změny týkající se možnosti zprostředkování zaměstnání i mimo území ČR a přizpůsobování forem zejména aktivní politiky zaměstnanosti mezinárodním programům rozvoje lidských zdrojů a trhu práce.
Navrhovaný zákon rovněž vytváří především podmínky úřadům práce pro pružnější prostředky při praktickém ověřování nových nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Tyto nástroje se mohou realizovat v rámci časově ohraničených programů, do nichž v daleko větší míře než dosud budou vstupovat a podílet se zahraniční subjekty.
Návrh zákona je v souladu s právními akty Evropského společenství a rozšiřuje zákaz diskriminace v přístupu k zaměstnání o nepřímou diskriminaci a navádění k diskriminaci.
Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. V předloženém návrhu zákona však bude potřebné provést drobnou legislativně technickou úpravu, a to pokud jde o odloženou účinnost některých nově navrhovaných ustanovení, kterou lze provést v rámci druhého čtení. V tomto směru hodlám také připravit příslušný návrh.
Organizační výbor navrhuje tento tisk přidělit k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
***