Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(10.00 hodin)
(pokračuje Langer)

Dalším bodem je

I tento návrh z pověření vlády uvede místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr.

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych v prvním čtení uvedl vládní návrh zákona o ochraně spotřebitele při uzavírání smlouvy o užívání budovy nebo její části na časový úsek.

Smyslem předkládané právní úpravy je ochrana spotřebitele ve specifických smluvních vztazích, které jsou uzavírány na řadu let dopředu, a spotřebitel si za poměrně vysoké peněžní částky kupuje právo užívat budovu či její část na určitý časový úsek v kalendářním roce. Tento produkt, známý též pod pojmem "timesharing", zaznamenal v Evropě dynamický rozvoj především v přímořských a horských turistických oblastech. Rovněž v České republice v posledních letech postupně roste zájem spotřebitelů o tento způsob zajištění rekreačních pobytů.

Četná zneužití neznalosti a důvěry spotřebitelů, kdy někteří podnikatelé neposkytují spotřebiteli dostatečné množství informací nebo jsou tyto informace záměrně matoucí či zkreslené, vyvolávají potřebu přijetí právního rámce pro uzavírání takovýchto smluvních vztahů. Stěžejními body předkládaného návrhu zákona je proto vymezení rozsahu informací, které musí podnikatel poskytnout spotřebiteli před uzavřením smlouvy, a dále vymezení náležitostí, které musí obsahovat samotná písemná smlouva.

Dalším významným prvkem předkládaného zákona je zakotvení práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy včetně stanovení lhůt nezbytných k tomu, aby spotřebitel mohl nabídku v klidu a řádně zvážit a případně od smlouvy i bez uvedení důvodů odstoupit.

Návrhem zákona není zakládán nový smluvní typ. Dochází jen k rozšíření obsahových náležitostí, které musí být respektovány vedle obecných náležitostí příslušného smluvního typu. Pro spotřebitele bude navrhovaná právní úprava představovat významný pozitivní posun v oblasti jeho ochrany a spotřebitel bude v maximální míře informován o podmínkách uzavírané smlouvy a o nákladech, které jsou s užívacím právem spojeny. Výrazně tak vzroste jeho ochrana před nepřiměřenými a zneužívajícími smluvními podmínkami.

Protože předkládaným návrhem je implementována směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 94/47/ES o ochraně zákazníků s ohledem na některá hlediska smluv o pronájmu nemovitostí na časové úseky, bude tak zároveň dosaženo i souladu tuzemského právního prostředí s právním prostředím zemí Evropských společenství.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovoluji si vás požádat, abyste propustili návrh zákona do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Martin Starec.

Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, máme před sebou tisk 1056 - vládní návrh zákona o ochraně spotřebitele při uzavírání smlouvy o užívání budovy nebo její části na časový úsek. Předložený návrh zákona představuje implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES o ochraně zákazníků s ohledem na některá hlediska smluv o pronájmu nemovitostí na časové úseky - dále jen směrnice. K implementaci směrnice do národního právního řádu se Česká republika zavázala článkem 92 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé. Tímto článkem se Česká republika zavázala dosáhnout plné slučitelnosti v oblasti ochrany spotřebitele s legislativou společenství.

Potřeba právní úpravy v oblasti sjednávání spotřebitelských smluv vyvěrá ze skutečnosti, že se takovéto kontakty v tuzemském prostředí uskutečňují ve stále větší míře. Je proto nezbytné stanovit objem informací, které musí být spotřebiteli poskytnuty, aby mohl nabízený kontrakt řádně podstoupit. Pro ochranu spotřebitele je dále zásadní poskytnutí širokého práva na odstoupení. Pro spotřebitele bude navrhovaná právní úprava představovat významný pozitivní posun v oblasti jeho ochrany jako slabší strany.

Předkládaný návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Návrh zákona pochopitelně představuje plné promítnutí směrnice do českého právního řádu a realizace navrhovaného zákona nebude vyžadovat dodatečné finanční prostředky ze státního rozpočtu a nebude mít ani druhotný negativní dopad finanční či administrativní povahy ve sféře obchodní nebo podnikatelské. Jenom připomenu, že podle § 2 může být poskytovatelem jenom fyzická osoba a spotřebitelem taktéž pouze fyzická osoba.

Zákon pojednává o budově, její části a tím se pro účel tohoto zákona rozumí jednak stavba pro bydlení, tj. bytový dům, rodinný dům, stavba pro dočasné ubytování, a to buď stavba pro individuální rekreaci, jako např. rekreační domek, rekreační chata, rekreační chalupa, nebo ubytovací zařízení, jako např. hotel, motel, penzion, ale i turistické ubytovny a skupiny chat.

Organizační výbor navrhl svým usnesením z 96. schůze, aby tento vládní návrh zákona, tisk 1056, byl přikázán hospodářskému výboru. K tomuto návrhu se připojuji. Tolik stručná zpráva zpravodaje.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemnou přihlášku pana poslance Miloslava Výborného, kterému uděluji slovo. Nikdo další se do rozpravy zatím nepřihlásil.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, páni ministři, paní poslankyně, páni poslanci, mám za to, že zpravodaj celkem výstižně charakterizoval předložený tisk. Zejména je třeba zdůraznit z jeho slov, že skutečně předloha implementuje příslušnou směrnici komunitárního práva do českého právního řádu. Já se dokonce domnívám, že je vhodné tuto směrnici implementovat, avšak - a to zdůrazňuji a podtrhuji - nikoli tím způsobem, kterým vláda postupovala, resp. postupuje v souvislosti s předložením této osnovy.

Je nepochybné, že tato předloha upravuje ochranu spotřebitele, ale stejně tak je nepochybné, že tato předloha svým charakterem významně zasahuje do sféry občanskoprávních vztahů. Koneckonců není to poprvé, kdy tato sněmovna podobné předlohy projednávala a o podobných předlohách v rámci obecných rozprav rokovala s cílem dobrat se správného a systémového řešení, totiž toho, zda v případech implementace takovýchto směrnic máme postupovat přijímáním dílčích zákonů upravujících tu či onu problematiku, nebo zda máme postupovat tak, že budeme novelizovat příslušná ustanovení občanského zákoníku. A nikoli jedenkrát jsme se dohodli a hlasováním rozhodli o tom, že vhodnější je postupovat tak, že budeme novelizovat občanský zákoník. Mohl bych zmínit dřívější situace, ale není to nezbytné.

Mám tedy za to, že je vhodné zákonnou úpravu ochrany spotřebitele při uzavírání těchto zvláštních smluv o užívání budovy nebo její části na časový úsek, kde poskytovatelem i příjemcem služby jsou fyzické osoby-nepodnikatelé, přijmout, avšak jsem přesvědčen, že není vhodné přijímat ji cestou samostatné právní normy. Mnohem správnější bude tuto zákonnou úpravu vtělit do našeho právního řádu přímou novelou občanského zákoníku. Protože taková přímá novela je přece jen zásahem do základního kodexu občanskoprávních vztahů, nepovažoval bych za vhodné realizovat ji naprostou změnou předloženého tisku v rámci druhého čtení.

***