(15.30 hodin)
(pokračuje Benda)
To jsou změny, které vyplývají z našeho předchozího rozhodnutí o poslanecké a senátorské "imunitě". Děkuji panu ministrovi, že je připravil a zpracoval, a dovoluji si je podat, protože si myslím, že by mělo toto být stejně.
Dále navrhuji v § 14 odst. 3 dosavadního textu, který pojednává o tom, za jakých situací přijímá Nejvyšší soud stanovisko, vypustit písm. a) a samozřejmě změnit přeznačení písm. b), to znamená, že celý text by pak zněl:
"Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věci určitého druhu."
Toto je věc, která byla na ústavně právním výboru projednávána, nezískala většinu, přesto myslím, že by bylo správné, aby sněmovna podrobila svému rozhodování tento problém, protože se jedná o otázku, zda Nejvyšší soud může volně zaujímat stanoviska k výkladu zákonů, mezinárodních smluv, případně dalších právních předpisů. Jsem přesvědčen o tom, že není správné, aby Nejvyšší soud v okamžiku, kdy v této sněmovně je schválen jakýkoliv zákon nebo jakákoliv smlouva, mohl druhý, třetí, pátý den poté přijmout nějaký výklad, který sice není závazný, ale samozřejmě soudy nižších stupňů se takovými výklady mnohdy řídí, a že je zapotřebí, abychom nechávali zákony, tak jak stanoví ústava této země, vykládat soudce při projednávání konkrétního skutku nebo konkrétní věci, a až v případě, že náhodou dojde k tomu, že se začnou soudní rozhodování rozcházet na nižších úrovních, pak má Nejvyšší soud případně zaujmout sjednocovací stanovisko. Nemyslím si, že by bylo správné, aby Nejvyšší soud dával výklady k zákonům a tím de facto měl možnost posouvat, či dokonce přímo měnit úmysl zákonodárce. Myslím si, že bychom toto měli podrobit důkladnému zvážení a rozmyslet se nad tím, jestli chceme takové řešení pro Nejvyšší soud přijmout.
V souvislosti s tím - a prosím, aby o těchto návrzích bylo hlasováno současně - by došlo ke změně § 123 odst. 5, kde by samozřejmě muselo být na konci vypuštěno písm. a) nebo b), byla by tam pouze stanoviska podle § 14 odst. 3 a následovala by tečka. To je druhý pozměňovací návrh, který navrhuji.
Třetí pozměňovací návrh se týká § 20, kde při jednání ústavně právního výboru vypadl třetí odstavec. Máte ho všichni škrtnutý v textu. Došli jsme k názoru po důkladném zvážení, že není rozumné, aby tento odstavec byl vypuštěn, že by mohlo docházet k absurdní situaci, že by plénum Nejvyššího soudu zaujalo stanovisko v určité věci a pak by jeden z velkých senátů mohl eventuálně zaujímat stanoviska jiná a nešlo by to už zpátky před plénum. Čili doporučuji tento odst. 3 do textu vrátit a hlasovat o něm jako o doplnění třetího odstavce. Raději ho přečtu, aby to bylo řečeno na mikrofon. Odst. 3 § 20 zní:
"Odst. 1 a 2 neplatí, byl-li odlišný právní názor již vysloven ve stanovisku Nejvyššího soudu zaujatém podle § 14 odst. 3." A pokud by náhodou prošel můj návrh, tak by teď tady byla tečka, pokud by neprošel, písm. a) nebo b).
Čtvrtý pozměňovací návrh, který bych chtěl přednést, se týká § 50. V § 50 Působnosti soudcovských rad jsme z působností soudcovských rad po dlouhé diskusi na ústavně právním výboru vyňali veškeré kompetence volit členy různých orgánů, zejména Rady pro odbornou způsobilost, a tuto působnost jsme přenesli na pléna celých soudů. Bohužel myslím, že to byla spíš naše chyba. Došlo k situaci, že tam zůstala v působnosti soudcovské rady Nejvyššího soudu ta pravomoc navrhovat člena za náhradníka Rady pro odbornou způsobilost státních zástupců z řad předsedů senátů. Myslím že opravdu toto je spíše chyba, která se nám vloudila, protože mám pocit, že by bylo správné, aby rady byly voleny všechny stejným principem.
Proto navrhuji, aby v § 50 bylo vypuštěno písm. f) a jeho znění bylo fakticky přesunuto do § 140, který nově upravuje volbu právě celým plénem, takže by § 140 zněl: Za dosavadní první větu by se doplnila věta druhá, která by zněla:
"Shromáždění soudců trestního kolegia dále navrhuje jednoho člena a jednoho náhradníka Rady pro odbornou způsobilost státních zástupců z řad předsedů senátů a soudců Nejvyššího soudu působících v trestním kolegiu."
Fakticky nejde o to, že by se něco rušilo, ale jenom tato působnost se přesouvá ze soudcovské rady Nejvyššího soudu na trestní kolegium Nejvyššího soudu, na celé jeho shromáždění.
Poslední pozměňovací návrh, který bych chtěl přednést variantně, se týká § 185, což jsou závěrečná ustanovení, kde v odst. 1 se předpokládá, že zhodnocení odborné způsobilosti podle tohoto zákona, které má probíhat vždy do tří let po nástupu do funkce soudce a pak po pěti letech, ústavně právní výbor schválil, že má být první hodnocení provedeno do čtyř let.
Mně tato lhůta připadá příliš dlouhá. Myslím, že předsedové soudů mají dostatečný prostor a dostatečné znalosti o svých soudcích, a proto navrhuji variantně, abychom hlasovali o návrzích místo 48 měsíců buď 24 měsíců, nebo 36 měsíců, tak aby lhůta na první posouzení odborné způsobilosti po náběhu tohoto zákona byla zkrácena na dva, resp. neprojde-li první návrh, na tři roky. Myslím si, že čtyřleté období je zbytečné dlouhé a že se to bez větších problémů dá stihnout v kratším čase.
Děkuji za pozornost a omlouvám se, že jsem nějaké návrhy přednesl, ale myslím, že nejsou charakteru, který by jakýmkoliv způsobem bořil základní koncepci, kterou jsme na ústavně právním výboru přijali. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Jako další je pan poslanec Pavel Němec.
Poslanec Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, doufám, že ani já neporuším nepsanou dohodu, že členové ústavně právního výboru nebudou na plénu narušovat pozměňovacími návrhy koncepci komplexního pozměňovacího návrhu ústavně právního výboru. Proto přednesu pouze krátký pozměňovací návrh, který podle mého názoru je i v duchu usnesení ústavně právního výboru a znamená dopracování principu prostupnosti právnických profesí. Pozměňovací návrh zní:
V § 110 odst. 3 zní: "(3) Do doby přípravné služby se započte doba výkonu funkce státního zástupce a právního čekatele, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu, praxe advokáta a advokátního koncipienta, notáře, notářského kandidáta, notářského koncipienta, soudního exekutora a exekutorského kandidáta a exekutorského koncipienta."
Tolik můj pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nehlásí.) Ne-li, podrobnou rozpravu končím, a pokud nemá zájem pan ministr o závěrečné slovo - tři věty, prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, opravdu jenom tři věty. Žádný z pozměňovacích návrhů, jež byly předneseny, nemění koncepci, souhlasím s jednotlivými poslanci.
Ale přece jenom k návrhu pana poslance Výborného, aby Nejvyšší soud mohl také usednout na piedestal vzdělávání, mi dovolte dvě informace. V Justiční akademii budou působit z 90 % soudci Nejvyššího soudu. Je to tedy svým způsobem duplicitní.
Druhá informace je materiální. Mám připravený návrh rozpočtu, který dobře zajišťuje po materiální stránce, bude-li Poslanecká sněmovna k resortu justice shovívá, činnost Justiční akademie. Ale nemám ani jednu korunu v návrhu rozpočtu na příští rok, který by zajišťoval vzdělávací aktivity Nejvyššího soudu.
Děkuji za pozornost.
***