(17.40 hodin)
(pokračuje Páralová)
Vláda projednala tisk 946 dne 25. 6. 2001. V jejím stanovisku zřetelně převládá kritická argumentace. Vláda upozorňuje na negativní důsledky, které by přineslo přijetí navrhovaného zákona. V tomto smyslu se akcentují především dopady na státní finance, konkrétně zejména rozšíření mandatorních výdajů, riziko, že se navrhované řešení stane precedentem, i vysoká pravděpodobnost převzetí závazku k časově neomezenému plnění, ačkoli předkladatelé tvrdí, že se má jednat o dočasný stav.
Vláda upozorňuje, že obdobnou povinnost s profinancováním závazků vzniklých do konce roku 1992 mají i zaměstnavatelské subjekty v některých dalších odvětvích, např. ve stavebnictví a v zemědělství. Vláda dále připomíná, že tvrzení v důvodové zprávě, podle kterého se jedná o závazky státu, není přesné, neboť povinnosti úhrady závazků zaměstnavatelů vůči zaměstnancům přecházejí na stát pouze v případě, zanikne-li bez právního nástupce zaměstnavatel, který dávky vyplácí, a poukazuje v této souvislosti na právní úpravu obsaženou v článku 3 bodu 8 zákona č. 231/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti.
Vláda rovněž upozorňuje na některé legislativní nepřesnosti předloženého návrhu zákona, jako například: dotace poskytovaná na úhradu předmětných dávek má být poskytována v souladu s § 14 až 18 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, rozpočtová pravidla. Pokud by však měla být tato dotace poskytována v souladu s § 17 uvedeného zákona na základě dohody, musel by tento navrhovaný zákon obsahovat i náležitosti takových dohod.
Konečně vláda ve stanovisku upozorňuje, že subjekty, kterým má být dotace poskytnuta, jsou v předloženém návrhu uvedeny jen nepřímo.
Zdá se, že stanovisko vlády směřuje k zásadnímu obecnému závěru, podle něhož je třeba i nadále sledovat původní záměr případných státních intervencí při restrukturalizaci hornictví, kterým je prioritně podpora rozvoje vznikajících komerčních společností tak, aby tyto subjekty byly postupně schopny financovat závazky svých právních předchůdců. Přesto však stanovisko neobsahuje jednoznačné vyjádření vlády, ze kterého by vyplývalo, že je proti přijetí návrhu.
Z věcného hlediska lze s obsahem stanoviska vlády v zásadě souhlasit. Jeho slabinou však především je, že převzalo pojem dávky, resp. sociálně zdravotní dávky, neboť tak vlastně přistoupilo na základ argumentace důvodové zprávy. Pochybnosti vzbuzuje i samotný postoj vlády, která nedokázala konkrétní kritické námitky zobecnit a formulovat nesouhlas s návrhem.
Ač má návrh zákona malý rozsah, je pouze jednostránkový, obsahuje řadu formálních i legislativních chyb. Jistě nebudeme chtít, aby horníci na základě zákona na cosi přispívali. Proto se nemůže jednat o příspěvek horníků, ale horníkům. Pojem náhrad za ztrátu výdělku nekoresponduje se zněním § 195 zákoníku práce. Data, jejichž prostřednictvím se specifikuje doba vzniku nároku, nejsou vyjádřena obvyklým způsobem. V poznámce pod čarou je překlep v datu. Zcela zásadní je ovšem nedostatek spočívající ve specifikování výdajů v důvodové zprávě, které je podhodnocené.
V důvodové zprávě se praví, že od roku 1993 do roku 2000 se postupně zvýšily roční náklady státního rozpočtu na výplatu těchto dávek za všechny důlní společnosti v České republice z asi 1 mld. na 2 mld. Kč a v následujících letech se budou pohybovat zhruba na stejné úrovni. Ve skutečnosti v roce 2001 je ve státním rozpočtu v kapitole Ministerstva průmyslu a obchodu závazný ukazatel obligatorní sociálně zdravotní náklady ve výši přes 2 mld. Kč. Uvedené náklady v důsledku každoroční valorizace, která činí průměrně 10 %, neustále rostou. Podíl obligatorně sociálně zdravotních nákladů na nákladech na útlum hrazených z dotace ze státního rozpočtu činil v roce 1993 celkem 40 % a poté stále rostl, takže například v roce 2000 dosáhl již 58 %.
Závěrem lze konstatovat, že předkládaný návrh je v zásadě snahou o spojení nespojitelného, o nalezení jakéhosi kompromisního řešení, jehož prostřednictvím mají být do legislativy právního státu inkorporovány určité mimoprávní donucovací mechanismy, jejichž pomocí má být garantována vynutitelnost předmětných nároků. Není přitom žádného právního ani legislativního důvodu, proč by měly takové soukromoprávní nároky požívat větší ochrany než jakýkoli jiný nárok, jehož plnění má být uspokojeno subjektem soukromého práva.
Pokud má stát v současné době v úmyslu participovat na plnění takových povinností ve formě finanční pomoci poskytované zaměstnavatelům, pak tak činí dobrovolně. Je-li navíc zájem na tom, aby takový postoj státu měl určitý zákonný rámec, pak plně postačí, tvoří-li tento rámec zákon o státním rozpočtu, jehož prostřednictvím je v podobě dotace taková pomoc poskytnuta. Je však zcela nedůvodné a bylo by velmi nevhodné a nesystémové, pokud by se mělo takové postavení státu generalizovat přijetím zákonné normy, na jejímž základě by se jednorázově přijatý závazek ve výši 2 mld. ročně stal časově neomezenou povinností státu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Tak jak jste sdělila, tento zákon není ani jednostránkový, ale je půlstránkový. O to delší budou zřejmě debaty okolo něj.
Otevírám obecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Ještě paní poslankyně Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, cílem návrhu je dle důvodové zprávy zajištění legislativní opory pro závazek státu poskytovat důlním společnostem dotace, ze kterých budou hrazeny nároky horníkům vyplývající z pracovněprávních vztahů. ODS nemůže přijetí návrhu podporovat, protože je zcela nedůvodný a argumentace obsažená v důvodové zprávě není pravdivá. Nároky, kterých se návrh týká, nejsou zdravotně sociálními dávkami, nejsou totiž vůbec dávkou ve smyslu předpisů o sociálním zabezpečení, a nemají ani charakter podobný dávkovému nároku vyplývajícímu z veřejného práva. Všechny předpisy, na které se v návrhu odkazuje a na jejichž základě uvedené nároky vznikly, označují za subjekt povinnosti zaměstnavatele, a nikoli stát.
Podstatou návrhu není programované zajištění právní opory, ale představa, že skutečně dostatečnou právní oporu může zajistit jedině úprava, na jejímž základě převezme stát závazek v plném rozsahu, pokud toho není schopen nebo pokud to není ochoten poskytnout ten, kterému to zákon ukládá. Takový požadavek je zcela absurdní. Jeho zobecněním by se otevřela cesta naprosto nepřiměřenému modelu právního řešení, který by spočíval v tom, že kdykoli nesplní dlužník svou povinnost, nastoupí stát, který bude suplovat jeho roli.
Dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona a děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Dále se přihlásil pan poslanec Jiří Hofman.
Poslanec Jiří Hofman: Vážené dámy a pánové, vážená vládo, vážený pane předsedající, nezbývá mi, než reagovat na některé věci, které tady byly řečeny. Doufám, že toto bylo sděleno paní zpravodajkou v dobré víře a pokusím se některé věci z toho vyvrátit.
***