(11.20 hodin)
Poslankyně Světlana Navarová: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, ctěná vládo, každý máme nějaké své životní priority, hodnoty. Osobně považuji snad za tu úplně nejdůležitější hodnotu v životě vůbec mezilidské vztahy, důležitější snad i než práce, která mě těší, mnohem a mnohem důležitější než jistota, kariéra, pohodlí či peníze. Bez vztahů k druhým lidem nemá naše existence vlastně vůbec smysl. A přitom právě vztahy k druhým lidem jsou nesmírně křehká záležitost, stejně jako život sám. Vím to z vlastních často trpkých zkušeností.
Někdo potká toho správného partnera a žijí šťastně a spokojeně až do smrti. Smekám s úctou, obdivuji, závidím a přeji.
(V sále je velký hluk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, paní poslankyně. Prosím o klid v jednacím sále!
Poslankyně Světlana Navarová: Většina z nás hledá, nachází a ztrácí. Někdo nenajde za celý život. Vím velmi dobře, co to znamená, mít druhého člověka, se kterým mohu sdílet radosti i starosti, důvěřovat, spolehnout se, sdílet. Vím, že pokud takového člověka potkám, chci se k němu hlásit, chci svůj vztah dát na vědomí svému okolí, chci jej uvést do souladu se zákonem. Stejnou potřebu mám já, vy, převážná většina lidí, včetně menšiny našich spoluobčanů, kteří se narodili jinak citově a sexuálně orientováni. A to je také hlavní důvod, proč chci přijetí zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví, aby i ta menšina měla stejnou šanci, stejné právo. Stejné právo se ke svému životnímu partnerovi veřejně přihlásit, stejné právo na zákonem upravený oficiální svazek.
Možná jsem poněkud životem otlučená a osobně poněkud skeptická k papírům s úředním razítkem. Ani manželství, ani uzavřené partnerské soužití samozřejmě nemusí nikomu zajistit lásku, věrnost a štěstí. Ale dejme jiným šanci, která je pro nás, kteří jsme příslušníky většiny, úplnou samozřejmostí. Zkusme se řídit zásadou "přej a bude ti přáno". Zkusme být tolerantní a respektovat odlišnost druhých.
Chovejme se jako demokratická společnost, která je vstřícná ke svým menšinám. Vždyť každý z nás se sám někdy může ocitnout v menšině. Osobně si dodnes vzpomínám na trauma z dětství, kdy se mne - výrazně vyhraněného leváka - snažili přeučit na pravou ruku. Neúspěšně, samozřejmě. Ale zkusila jsem, a připadala jsem si jako vyvrhel, a proto se mi z principu nelíbí, když se většina snaží přizpůsobit svět svému obrazu, když vnucuje ostatním svoji představu o tom, co je správné, a nenechá jiné žít s respektováním jejich odlišnosti.
Vážení kolegové, milé kolegyně, chci vás požádat, abyste podpořili návrh zákona, který se možná většiny z vás nijak osobně nedotýká, ale který mnohým lidem v této zemi pomůže žít lépe. A o to nám přece všem jde.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se pan poslanec Jaroslav Zvěřina.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Už paní zpravodajka uvedla, že tento problém v podobě legislativního návrhu sněmovna projednává už potřetí. Já chci říci, že jsem od začátku tento návrh podporoval. Když byl předložen první návrh, hlasoval jsem proti, a to proto, že dobrý úmysl nestačí k tomu, aby byl schválen jako zákon, pokud také ten dobrý úmysl není legislativně na náležité úrovni proveden. To ten první návrh nebyl, takže tam platily i tyto důvody pro zamítnutí. Druhý návrh máte možná ještě v paměti - jeho bouřlivé projednávání ve sněmovně, značně mediálně posuzovaná stanoviska některých poslanců. Zmiňovat je tady nepotřebuji, máme je ještě v paměti.
Zdá se mi - a považuji to za pozitivní, byť nechci předjímat výsledek hlasování - že ono minulé zamítnutí mohlo být dobré k tomu, že se ve veřejnosti, v médiích o těchto otázkách začalo více diskutovat. Už paní zpravodajka tady uvedla, pokud věříme alespoň v něčem průzkumu veřejného mínění, že většina naší společnosti je v této věci tolerantní a takovouto úpravu podporuje.
Chci říci jednu věc. Chápu, že pro řadu lidí je to problém spojený s jejich výchovou, s jejich náboženským přesvědčením a že toto jsou hodnoty velmi fixní, které se těžko mění. Z tohoto hlediska jsem tady už minule upozorňoval na zvláštní situaci v naší sněmovně. Podobný návrh - byť širšího záměru - o registrovaném partnerství byl myslím před dvěma lety projednáván a schválen ve francouzském Národním shromáždění. Jeho širší záměr je ten, že nerozlišuje mezi osobami téhož nebo jiného pohlaví, čili v tomto směru to, co nazýváme vztah druh a družka u nás, zahrnuje pod jeden pojem registrované partnerství.
Zajímavé je, že Národní shromáždění Francouzské republiky, které tento návrh zákona schválilo, se v této věci skutečně důsledně rozdělilo. Levice byla beze zbytku pro, pravice byla beze zbytku proti. U nás tomu tak není. Je to zajímavý moment, který svědčí o tom, že jisté hodnoty v naší společnosti nejsou rozdělovány takto, jak to bývá ve společnostech, které demokratickým vývojem procházejí delší dobu a kde názorové a hodnotové orientace jsou z tohoto hlediska přesnější a jasnější.
Chci vám také připomenout - což také není bez významu - že podobný zákon přijal i německý Spolkový sněm. Možná že víte, že Bavorsko, které je zemí, kde dlouhodobě vládne CSU, strana Křesťansko-sociální unie, která v této věci má názory nepodporující tuto relativně liberální koncepci, podalo v této věci návrh na vyslovení neústavnosti tohoto zákona u spolkového Ústavního soudu v Karlsruhe a spolkový soud v Karlsruhe prohlásil, že tento zákon je v souladu s ústavními hodnotami, s ústavními principy. To znamená, že návrhu bavorské vlády nevyhověl.
Je to myslím důležitý moment pro to, abychom posuzovali to, jak principy tolerance se v té či oné zemi prosazují a že to nebývá jednoduchou věcí.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, o vlastní problematice bude nepochybně hovořit člověk, který k tomu má mnohem vyšší odborné předpoklady, to je Jaroslav Zvěřina. Do této problematiky já se pouštět nehodlám. Chci jen ještě říci, že vedle oněch dvou zemí, které jsem tu zmiňoval, i v řadě dalších zemí Evropské unie právní úprava tohoto druhu v posledních letech byla přijata a že to je moment, který zhodnocuje principy tolerance, uznávání práva menšin jako logické promítnutí ústavních principů do právního řádu. Čili stává se to v této specifické podobě součástí - můžeme říci - evropských hodnot, které jsou většinově v Evropské unii uznávány. I to je myslím námět na zamyšlení, až se budeme rozhodovat, jak v této věci budeme postupovat.
Já samozřejmě doporučuji propuštění tohoto návrhu i návrhu dalšího do dalšího čtení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Marek Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, opravdu jen faktická poznámka. Pan poslanec Jičínský zde citoval Ústavní soud v Karlsruhe. Ten nerozhodl o této věci. Ten pouze zatím nepřijal předběžné opatření na pozastavení účinnosti zákona a věc bude ještě tímto Ústavním soudem rozhodována. Není tedy pravda, že by tam bylo konečné rozhodnutí o souladu s ústavou.
***