(11.40 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
A nechci unavovat sněmovnu citací z dalších dokumentů, ale nenajdu - opakuji nenajdu - jediný dokument, který by zaručoval nějakou ochranu z titulu sexuální orientace. To je skutečnost, která v žádném z mezinárodních dokumentů není. Cituji pouze dokumenty, kterými je také Česká republika vázána, a z tohoto důvodu je potřeba také říci, jak vypadá náš právní řád.
Když se podíváme na náš právní řád, a odkazuji na učebnici Listiny základních práv a svobod Právnické fakulty Karlovy univerzity, tam se dovídáme také, že pod ochranou zákona je rodičovství, rodina, děti a mladiství. To znamená, že celá tato ústavní úprava myslí na rovnost nebo nerovnost, v článku 3 totiž, z titulu postavení, který vyplývá z podstaty věci, nikoliv z důvodů sexuální orientace. Protože kdybychom přistoupili na tezi, že zde má být rovnost z hlediska sexuální orientace, potom trvám na tom, že takový zákon musí platit i pro osoby heterosexuální a podobný zákon by měl platit i pro osoby, kde muž žije s ženou a mužem, protože jeho sexuální orientace je taková a chce mít rovné postavení s ostatními, kteří žijí stejným způsobem. Poctivě řekněme, co se tedy skutečně chrání.
Dále je třeba říci podstatnou věc - ani Listina základních práv a svobod, ani ústava, ani dokumenty, které jsem citoval, neposkytují speciální ochranu manželství, protože rodičovství - a je to i ve všech komentářích a judikaturách - není vázáno na manželství, protože předáním práv tímto směrem se předávají práva, protože to je ve prospěch ochrany třetích osob, totiž dětí. Jako základní smysl této právní úpravy je poskytování ochrany nezletilým dětem, dětem, které mají být vychovávány rodiči. A to je úmysl zákonodárce. V tomto si dovolím citovat článek 10 z Paktu o hospodářských a sociálních právech, kde se říká, že nejširší možná ochrana a pomoc by měla být poskytnuta rodině, která je přirozenou a základní jednotkou společnosti, zvláště k jejímu založení, po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí. Takže tento dokument to ještě říká naprosto jasně, že jde směrem právní úprava i k mezinárodní ochraně dětí jakožto cíle a smyslu tohoto soužití.
Dále polemizuji s tím, co vláda tvrdí v důvodové zprávě, že navrhovaná úprava však nesleduje vytvoření instituce obdobné manželství. Pečlivě jsem si přečetl návrh a s výjimkou nemožnosti osvojení po dobu existence tohoto partnerského soužití a svěření dítěte do výchovy - a samozřejmě, což mě obzvlášť z liberálního světa těší, nemožnosti přechodu nájmu k bytu, protože se zde myslí, aby náhodou tyto osoby nemohly po sobě žít v domácnosti, když jeden opustí domácnost nebo zemře, tak tady se na toto právo nemyslí - tak s výjimkou těchto dvou atributů mohu klidně použít legislativně technický pojem, že návrh zákona je obdobný. Ne že je podobný nebo přiměřený, ale je podobný. Vznikají tu všechny vztahy jako v manželství - majetkové, vyživovací, vzájemná odpovědnost, zastupování se, vznik a zánik je velmi podobný vzniku a zániku manželství. Takže debata o tom, že se nesleduje vytvoření instituce obdobné manželství, je věta, která v důvodové zprávě nemá být. Je to věta klíčová, protože se mate veřejnost. Sleduje se instituce, která je obdobná manželství. Není pravda, že by to bylo něco jiného.
Podle mého názoru je možné sledovat v této oblasti možnost právní úpravy, která by pomohla, totiž kdyby se řeklo poctivě, co má být důvodem právní úpravy. Po mém soudu jediná možná právní úprava, která má ratio, je, že jeden bere odpovědnost za druhého, že jeden chce s druhým vytvořit společný vztah, který je trvalý. Tomu rozumím a to se dá udělat smlouvou, která bude smlouvou občanskoprávní se všemi důsledky, které pro to platí. Ale potom to musí platit bez ohledu na sexuální orientaci. Potom to musí platit pro ty, kteří chtějí navzájem jeden o druhého pečovat. Nikoliv výlučně jen pro osoby podle sexuální orientace, protože pro to nenajdu ani v ústavním řádu, ani v mezinárodních smlouvách jediný argument, proč by zrovna tato nerovnost tu měla nastat.
Z tohoto důvodu - jak vidíte, jsou to po mém soudu povýtce důvody právní - navrhuji zamítnout oba dva návrhy zákonů, jak jsou předloženy. Žádám, aby tento návrh byl podpořen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Jiří Payne, připraví se paní poslankyně Parkanová.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jeden ze slovutných pánů kolegů předřečníků zde řekl, že postoj k tomuto zákonu je projevem tolerance. Dovolte, abych proti tomu protestoval, protože jestliže shledáváme nějaké věcné chyby v tomto zákoně, není to otázka tolerance nebo netolerance vůči lidem, kteří mají vrozenou nějakou zvláštní orientaci.
Tentýž slovutný pan předřečník říkal, že tímto zákonem se hlásíme k evropským hodnotám. Měl-li na mysli Evropskou unii, pak už se nedivím, proč klesá neustále podpora našeho členství v Evropské unii. Měl-li na mysli evropské tradice, pokusím se vyložit, proč tomu tak není.
Argumentem tohoto slovutného pana kolegy také bylo, že v jiných zemích již také byla přijata úprava. Je to stejný argument, jako když pan kolega, který má nohy číslo 41, mi bude doporučovat, abych si kupoval boty číslo 41, když moje noha má velikost 45. To, co v jiné zemí, v jiném právním prostředí a v jiných tradicích funguje, vůbec nemusí fungovat, když se to přenese do jiné země. To je argument velmi nemístný.
Dovolte, abych se z velké části přihlásil k právním argumentům, které přednesl právě zde skončivší Cyril Svoboda, protože mám podobné výhrady z právního hlediska. V předkládací zprávě pan ministr říkal, že se jedná o zcela jiný vztah, než je rodinné právo. Podobně se to říká v důvodové zprávě. To je velice sporné, protože čteme-li návrhy zákona, zdá se, jako by vláda na počátku začala psát zákon v podobě, že se jedná vlastně o alternativu rodinného práva, a potom v průběhu přípravy najednou zjistila, že věc je mnohem složitější, tak byla přehozena výhybka, a najednou se to dostalo do zvláštního mezistavu. Není to dotaženo ani jedním směrem, ani tam, ani zpátky. Nevím, jestli tomu tak bylo, ale sněmovní tisk činí takový dojem.
Zkusme se na to podívat. Zákon se vůči rodinnému právu a vůči zákonu o rodině vymezuje. Kdyby se jednalo o vztah sui generis, jak jsme říkali v předchozích debatách, že bychom takovou variantu byli ochotni podpořit, pak tam ale nemůže být výlučnost. Jestliže řekneme, že ten, kdo uzavřel manželství, už nesmí uzavřít partnerství podle tohoto zákona, ať mi nevykládá pan ministr, vláda a obhájci tohoto právního pojetí, že to není alternativa k zákonu o rodině. Jestli je to zcela mimo běžný vztah sui generis, tak každý může být klidně ženatý a žít řádným manželským životem a vedle toho může mít 85 partnerských vztahů podle tohoto zákona, je-li to typ vztahu zcela jiného druhu. Je-li to vztah konkurenční, pak vláda sama v tomto návrhu zákona přiznává, že je to alternativa rodinného práva. Jestli nám tvrdí, že tomu tak není, tak lže.
Další otázkou je otázka rovnoprávnosti a Cyril Svoboda na to už poukázal. Jestliže by se jednalo o zákon o partnerském soužití bez ohledu na pohlaví, prosím, můžeme o tom debatovat.
***