(16.00 hodin)
(pokračuje Gross)
Zcela vědomě a zcela v rozporu s tehdejšími oficiálními pokyny. A budu na toto dávat trestní oznámení, protože se bohužel v nedávné minulosti nalezly doklady, které potvrzují, že ještě v roce 1997 někteří agenti komunistické rozvědky byli vyjímáni z lustračního zákona a dostávali čisté lustrační osvědčení. A v té době na Ministerstvu vnitra nebyla tato vláda. Takže jen chci, aby se neobviňovala tato vláda, že něco kryje, protože krylo to vedení resortu a vedení služeb před rokem 1998.
Ale jde mi o jinou věc, jde mi o budoucnost, protože chceme-li, aby v dnešní složité době bezpečnostní byli někteří lidé, byť cizí státní příslušníci, ochotni pro státní zájem České republiky třeba riskovat i život, tak nesmí Česká republika mít kredit země, která, byť po dlouhé době, své lidi hodí přes palubu. A je jedno, že ti lidé, ať to byli třeba lidé pracující třeba někde v arabském světě, byli upsáni tehdejší Státní bezpečnosti, jde o to, že to byli lidé, kteří byli upsáni Československu, byť komunistickému, ale z jejich pohledu to není věc, kterou by příliš rozlišovali, a pokud tito lidé by byli vyzrazeni, jako že bohužel v mnohých případech již vyzrazeni byli, tak jde o to, že v těchto částech světa to není tak, že se na ně někdo začne dívat skrz prsty, ale v těchto částech světa je to o tom, že jsou ohroženi na životě. Bohužel do budoucna to může znamenat, že v těchto částech světa již žádného spolupracovníka české demokratické ofenzivní služby prostě nezískáme.
Chtěl bych jen poprosit většinu sněmovny a jsem ochoten na tom spolupracovat, pokud mé spolupráce budete žádat, aby při precizaci tohoto zákona, protože cítím velkou vůli zákon přijmout a beru to v podstatě jako hotový fakt, že zákon přijat bude, tak abychom dokázali nalézt takové formulace, aby tyto státní zájmy České republiky do budoucna jsme ohrozili co možná nejméně, protože v tomto světě, tak jak se po 11. září ukazuje, stát, který se vzdá schopnosti zpravodajsky chránit své občany, tak je stát, který se chová velmi nezodpovědně vůči svým občanům. To je základní věc, kvůli které jsem vystoupil a o kterou bych chtěl poprosit, abychom měli ochotu, přestože je to dost politicky symbolická záležitost, tak abychom měli ochotu zákon v průběhu druhého či třetího čtení precizovat tak, abychom nenadělali škody, které, nepochybuji o tom, že nikdo dnes nadělat nechce, tomu já pevně věřím, že tady nikdo takový zájem nemá, ale přesto tyto škody podle mého názoru nadělat můžeme.
Doufám, že v tomto směru dokážeme nalézt shodu, a znovu říkám, pokud bude ochota z té části Poslanecké sněmovny a Senátu, která chce tento zákon prosadit, tak doufám, že bude ochota na tom spolupracovat ne se mnou jako s politikem, ale s odborníky z tajných služeb, kteří jsou na těchto postech již dlouhou dobu a mají své zkušenosti, tak pokud ta ochota bude, tak budu spokojen. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Formální přihlášku nemám. Pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji pěkně. Bujaře se raduji z toho, že máme agenty v zahraničí, když mě pan ministr tady obvinil z toho, že nemám radost. Věřím, že oni nedělají žádnou špinavou práci, to znamená, oni nekorumpují, nevloupávají se do trezorů, nedívají se druhým lidem do počítačů, neotevírají jim poštu, nepašují nic přes hranice. Věřím, že jsou to čistí a spravedliví lidé, kteří to dělají ze svaté lásky k vlasti a ničeho nečestného se nedopustili.
Ale obráceně, když jsem mluvil o nečistých úkolech, tak jsem narážel na to, že vláda ve svém stanovisku říká, že by někdo, když bychom zveřejnili svazky, tak že by někdo mohl v nějaké cizí zpravodajské službě použít údaje ke kompromitaci bývalých agentů, kteří by pak pracovali proti nám. A to jsem nazval nečistou činností.
Předseda PSP Václav Klaus: Je tu někdo další, kdo se hlásí do rozpravy? Paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, páni ministři, pane senátore, dámy a pánové, dovolte mi, abych jen krátce reagovala na vyjádření pana ministra vnitra, které jsem poslouchala velmi pozorně, a musím říci, že i docela se zájmem, neboť on otevřel jednu rovinu pohledu, jeden pohled na danou problematiku a v tom pohledu vyjádřil obavu, zda náhodou tím, že zveřejníme tyto svazky, je jakýmsi způsobem nelegalizujeme či jim nedáme spíše větší důraz, než který by si zasloužily a který by v našich očích mít možná měly coby materiály někdejší Státní bezpečnosti. To je pohled, který je jistě legitimní, a já se pokusím říci, proč si já myslím, že to přesto máme učinit.
Povím vám příběh, který je pravdivý, jakkoli nebudu samozřejmě zdůrazňovat nebo sdělovat žádné osobní údaje. Starosta nejmenovaného města čelí obvinění pro trestný čin pomluvy, protože označil některé kandidáty do komunálních voleb za možné agenty Státní bezpečnosti. A nemaje k dispozici žádné důkazy o tom, zda tito lidé skutečně byli či nebyli agenty, bere si k soudu jako svědka prokazatelně bývalého důstojníka StB, člověka, o němž se to ví, jenž se tomuto nebrání, a tento člověk pak rozhoduje o lidských osudech.
Jsem přesvědčena, že máme mít všichni právo dozvědět se z materiálů, které jsou ještě dostupné a z kterých můžeme takové skutečnosti zjistit, jaká je pravda, že nemáme být závislí na svědectví těchto lidí. A je to protiargument proti tomu, co říká pan ministr, a je to pro mne silný důvod pro to, abych hlasovala pro tento zákon.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Ještě někdo další, kdo by se hlásil do rozpravy? Ještě pan poslanec Grulich.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, dámy a pánové, nehodlal jsem vystoupit k návrhu tohoto zákona, ale přiměla mě k tomu rozprava, tak jak proběhla.
Úvodem bych chtěl říci, že na mě byl veden svazek StB jako na nepřátelskou osobu, že jsem byl sledován na svém pracovišti nebo pracovištích bratru dvacet let, že můj telefon byl zjevně odposloucháván a že můj svazek, když StB v Brně likvidovala svazky, byl bohužel z větší části zničen, ale zůstalo torzo, které mě obviňuje z tehdy takřka smrtelných hříchů. To proto, aby bylo jasné, že střet zájmů u mne není.
Ale k tomu, co tu bylo řečeno. Pan poslanec Payne prohlásil, že je možno svazky zveřejnit, protože se týkají lidí, kteří čest nemají, a kteří tedy na cti nemohou být ublíženi. V mnoha případech je to jistě pravda.
Ale chtěl bych připomenout jeden příklad, který byl i určitou mezinárodní a mezistátní aférou, a to byl případ Zilk v době, když jsem vykonával funkci ministra vnitra. Dalo mi mnoho práce, abych tento nešťastný případ, který vznikl na Hradě zásluhou tehdejšího senátora Bendy a pana prezidenta, dokázal dovést i k mezinárodním jednáním, k jednáním s rakouským velvyslancem, a kde šlo o jednání mezi naším předsedou vlády a rakouským kancléřem, k takovému konci, aby z toho mezinárodní ostuda nebyla. Co tím chci říci? Svazky nejsou vedeny jen o činnosti našich estébáků a našich konfidentů. Svazky jsou někdy vedeny o osobách, které nejsou občany České republiky, a to způsobem, který prokazatelně nelze zdokumentovat jako činnost těchto osob, ale pouze jako činnost pracovníků StB, kteří se ve svazcích a někdy i tlustospisech vyjadřují o činnosti třetích osob. U soudu tedy naprosto neprokazatelné.
Když dojde ke zveřejnění těchto svazků, zákonitě dojde k dotčení práv těchto třetích osob, na kterých si někdy estébáci sami vytvářeli svou pozici na pracovišti, aby prokázali svůj výkon, aby prokázali, že sledují, pracují, konspirují a získávají další konfidenty.
***