(10.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Je to rozhodnutí, na které má v demokracii vládní většina v této sněmovně nepochybně právo. Ale mám jednu prosbu. Nemaťme přitom veřejnost, neříkejme jí, že jde o zásadní změny, a neříkejme jí, že nový, přepracovaný návrh snižuje zadlužování.
Dovolte demonstraci alespoň na dvou základních příkladech. Já jsem při svém vystoupení při prvním návrhu státního rozpočtu si dovolil predikovat, jak bude vypadat ono deklarované snížení deficitu. Nemám žádnou radost z toho, že tato předpověď se ukázala jako zcela pravdivá. To zásadní snížení deficitu je o snížení ztrát konsolidační agentury, dříve Konsolidační banky, o 6 miliard korun. To přece, kolegyně a kolegové, není žádné snížení zadlužení. Ztráty v konsolidační agentuře, dříve v Konsolidační bance, mají nějaké konečné absolutní číslo, obávám se, že velmi hrozivé, a budou rok po roce vyhřezávat do státního rozpočtu a budou rok po roce spláceny podle toho, jak se budou vypořádávat operace s jednotlivými aktivy, a podle toho, jak v daném kterém roce bude mít politická reprezentace odvahu přiznat danou výši ztráty z příslušných operací. Jestliže jsme snížili pro rok 2002 tuto ztrátu o šest miliard, nesnížili jsme zadlužení, pouze jsme těch šest miliard přeložili do příštího volebního období. Říkat tomu snížení deficitu a snížení zadlužování je pouze matoucí účetní ekvilibristika. To není skutečný dopad do veřejných rozpočtů.
Druhý příklad, dovolíte-li, je ono zdánlivě dobře vypadající doporučení vládou nepochybně (?), protože je velmi snadno splnitelné: příjmy z Fondu národního majetku přednostně použít na dluhovou službu. Neinformovaný posluchač tohoto doporučení by snad mohl získat pocit, že z příjmů z Fondu národního majetku bude tedy snížen státní dluh. To samozřejmě není pravda. Tyto příjmy budou zapojeny do rozpočtu, jehož součástí jsou poměrně obrovské výdaje na správu tohoto dluhu, nikoliv na snížení. Jenom úroky v roce 2002 dosáhnou téměř 25 miliard, realizace garancí, které státní rozpočet přijal, budou 3,9, tedy počítejme 4 miliardy, ztráty Konsolidační banky pak 34 miliard, tedy 63 miliard korun bude stát správa dluhu bez zaplacení koruny jistiny, jenom správa toho, že máme takový dluh 63 miliard v roce 2002.
Jestliže tedy říkáme, že příjmy z Fondu národního majetku zapojíme na dluhovou službu, a podíváme se na návrh státního rozpočtu, vidíme, že o tyto příjmy není snížen státní dluh, ale že jsou tím pouze pokryty výdaje za správu dluhu. A tady bych se chtěl zeptat kolegů, jak poznají, že to bude pokryto právě z těchto příjmů, zda tyto peníze mají nějakou zvláštní značku nebo nějaké zvláštní mašličky. Prostě tak tomu není. Výdaje dluhové služby jsou bohužel každoročním běžným výdajem a do příjmů bude zapojen zcela mimořádný příjem z Fondu národního majetku.
Při pohledu na číslo 63 miliard na správu dluhu si myslím lze pochopit ono často opakované heslo "nezadlužená budoucnost". Myslím, že při pohledu na reálná a skutečná čísla je možné toto heslo interpretovat asi tak následovně: bylo by škoda zadlužovat budoucnost, my jsme zvládli zadlužit i přítomnost.
Z toho důvodu si dovoluji navrhnout v konečném návrhu usnesení, aby bylo zcela zřejmé, na co budou použity příjmy z Fondu národního majetku, aby tyto příjmy byly použity výrazně na snížení státního dluhu, a pokud toto usnesení nebude přijato, nechť je zcela jasné, že toto doporučení a jeho splnění bylo pouze matením veřejnosti o tom, že jsme se pokusili snížit státní dluh.
Dovoluji si tedy, vážená sněmovno, navrhnout návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna neschvaluje návrh státního rozpočtu na rok 2002 a doporučuje vládě příjmy z privatizace použít na snížení státního dluhu."
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Karel Kühnl. Další písemné přihlášky nemám.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážená vládo, kolegyně a kolegové, návrh zákona o státním rozpočtu je návrhem zákona, který je z definice věci existenčním zákonem pro vládu a představuje také naplnění nejvlastnější role parlamentu jako nadřízené kontrolní instituce ve vztahu k vládě, k exekutivě. Významu tohoto zákona ovšem bohužel neodpovídá dosavadní průběh jeho projednávání. Nový návrh zákona dorazil do sněmovny v úterý, pokud se nemýlím, k poslancům potom ve středu, v pátek v témže týdnu již projednáváme návrh na mimořádné schůzi. To není vina vlády. Není to ani problém vlády. Vláda splnila přesně zadání, které jí parlament dal, dvacet dní, dokonce splnila toto zadání o něco dříve. Tento postup tedy nemůžeme vyčítat vládě, je to postup, který se rovná z našeho pohledu sebeponížení parlamentu jako zákonodárného orgánu, jako kontrolního orgánu vlády, jako orgánu, od něhož nakonec vláda odvozuje svou samotnou existenci. Je to ale známka něčeho. Je to neklamná známka toho, že vše je dávno dohodnuto, diskuse víceméně zbytečná a že bychom nejlépe udělali, kdybychom toto divadlo zkrátili na minimum. Za každý klub by mohl stručně vystoupit předseda pro formu a oznámit, jak bude klub hlasovat, a pak už by nastalo jen pozvednutí rukou vládní většiny a spořádaný odchod. Já bych se nerad takové sebedegradace parlamentu účastnil, a proto jen v několika souvětích odůvodním, proč poslanci Unie svobody základní parametry vládou navrženého zákona o státním rozpočtu na rok 2002 nepodpoří.
Zhruba před rokem jsme, dámy a pánové, naléhavě varovali před přijetím vládní představy rozpočtu na letošní rok. Protože zřejmě na rozdíl od vlády umíme trochu počítat, vyslovili jsme názor, že rozpočtové příjmy jsou nadhodnocené, výdaje podhodnocené, takže skutečný deficit oficiálního státního rozpočtu bude nikoliv navržených 46 miliard, ale zhruba dvojnásobek této již tak dost odstrašující sumy. Podle posledních údajů samotné vlády ze zprávy k návrhu o státním rozpočtu na příští rok, sešit C, všichni si to mohou přečíst, bude suma deficitu 84,5 miliardy korun, ale myslím si, že to ani není poslední slovo vlády, my se na ten skutečný dvojnásobek ještě nakonec dostaneme.
Myslím si tedy, že to dokazuje, že by nám vláda konečně mohla začít trochu naslouchat. Nereálný je totiž i návrh rozpočtu na rok 2002. Druhý pokus vlády sice účetně snižuje původně navrhovanou výši schodku o 6 miliard korun, ale dosahuje toho trikem, protože přesně o stejnou částku se snižuje účetně ztráta České konsolidační agentury, tj. v praxi se přesunuje nějakým účetním kouzlem tato ztráta do dalších let.
***