(Jednání opět zahájeno v 17.05 hodin.)
Předseda PSP Václav Klaus: Vážení kolegové, omlouvám se za pozdější zahájení po přestávce. Přistoupíme ke stanovení pořadu 42. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne sněmovna pouze o pořadu schůze uvedeném v žádosti. Nelze tedy navrhnout změnu nebo doplnění pořadu, rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.
Nyní tedy přistoupíme k rozpravě o návrhu pořadu schůze. Jako první se přihlásil poslanec Cyril Svoboda. Vzdáváte se slova? Doufám, že to není symbolické, to vzdávání se. Jako první tedy pan poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo Poslanecké sněmovny, vládo, paní poslankyně a páni poslanci, tato 42. schůze Poslanecké sněmovny byla k žádosti skupiny poslanců svolána předsedou Poslanecké sněmovny podle § 51 odst. 4 jednacího řádu a správně bylo připomenuto, že tudíž není přípustné jakýmkoli způsobem měnit program, který tato skupina poslanců sněmovně navrhla. Program lze pouze schválit, nebo neschválit.
Rád bych předložil několik argumentů, jimiž bych se vás snažil přesvědčit, abyste navržený pořad schůze neschválili, a to bez ohledu na to, že už byl potvrzen stav legislativní nouze, který se týká bodu 1 navrženého pořadu, a bez ohledu na debatu, která k této věci už proběhla.
Jako druhý bod návrhu programu je totiž navrženo toto: "Návrh na revokaci usnesení Poslanecké sněmovny č. 1828 z 31. října 2001."
Tímto usnesením Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem poslanců Karla Sehoře, Jaroslava Plachého a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 824, ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Já se vůbec nehodlám pouštět do debaty o tom, zda schválené pozměňovací návrhy byly správné nebo nesprávné, pochybné nebo nepochybné, zda někdo věděl nebo nevěděl, o čem hlasuje, ale chci upozornit, že považuji za naprosto nepřijatelné, aby se rozhodla sněmovna po 15 dnech revokovat své usnesení, jímž vyslovila souhlas s návrhem zákona. To prostě možné není.
Každý z nás jsme slibovali, že budeme dodržovat Ústavu České republiky. Když jsme přijímali Ústavu České republiky, tak jsme přijímali také její preambuli a přijímali jsme ústavu s tím, že jsme byli - a doufám, že dosud jsme - "odhodláni řídit se osvědčenými principy právního státu". Pocit, že mezi osvědčené principy právního státu patří po 15 dnech se vrátit k přijatému zákonu a revokovat usnesení, jímž byl zákon přijat, resp. s návrhem zákona vysloven souhlas, takový pocit je, dámy a pánové, mylný. To v souladu s principy právního státu není. Koneckonců v ústavě je také výslovný článek 45, že návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu. Nemá význam hádat se o to, kolik dnů znamená bez zbytečného odkladu, ale považuji za jisté, že není možné předtím, než splníme tuto ústavní povinnost, se k tomuto tisku znovu vrátit, a dokonce uvažovat o tom, že bychom revokovali přijaté usnesení.
Je jistě možné, že mnozí z nás mají pocit, že přijatý návrh zákona má chybu. Proto také naše ústava zná mechanismy, jak tyto chyby napravovat. Tímto mechanismem ovšem není po čtrnácti patnácti dnech vrátit se k přijatému usnesení. Tímto mechanismem je činnost Senátu a činnost prezidenta republiky. Jestliže Senát dospěje k názoru a závěru, že se chyba skutečně stala, vrátí tento návrh zákona sněmovně k novému projednání. To je ústavní postup.
***