(10.30 hodin)
(pokračuje Krása)
Potvrzuje se to, co jsem říkal na říjnové schůzi Poslanecké sněmovny, kde byl projednáván vládní návrh novely zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Vláda se snaží likvidovat občanské penzijní fondy. Místo toho, aby se vláda zasadila o bezpečné investování do občanských penzijních fondů, se snaží je destabilizovat. Musím říci, že nemohu věřit slovům pana místopředsedy vlády Špidly, že nechce likvidovat občanské penzijní fondy. Jinak by vláda nemohla navrhnout rozdílné daňové zvýhodnění především pro zaměstnavatele.
Připojuji se, nebo navrhuji, protože teprve teď je rozprava, navrhuji, aby Poslanecká sněmovna vládní návrh zákona zamítla v prvním čtení.
Chci ještě říci malý dodatek. Věřím, že vláda podpoří návrh skupiny poslanců na zvýšení daňových úlev u spoření do občanských penzijních fondů. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pan poslanec Krása byl posledním písemně přihlášeným poslancem. Hlásí se pan poslanec Doležal, připraví se pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslanec Vladimír Doležal: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych i já se v daném okamžiku vyjádřil k předloženému návrhu a na úvod řekl, že mě hrozně mrzí, že vláda v daném okamžiku se vlomuje do systému, který jakýmsi způsobem funguje a je stabilní. Z vlastního důvodu bych si myslel, že je nebezpečí, že tento systém se tím nabourá a dojde k věcem, které nikdo v daném okamžiku nedokáže odhadnout. Přesto bych ale rád řekl některé své výhrady k zaměstnaneckému penzijnímu připojištění a doplnil zde slova paní zpravodajky.
V podstatě lze říci, že v zemích Evropy jsou zaměstnanecké fondy rozvinuty z historických důvodů. Vznik těchto fondů si cirka před více než sto lety odborová hnutí vynutila na zaměstnavatelích, jelikož neexistovaly fungující státní důchodové systémy.
Díky problémům v činnosti těchto fondů je poté vlády začaly regulovat. Dnes je v nich shromážděn velký objem majetku, přesto se rozvinuté západní země snaží omezit jejich význam, a to z důvodu jejich neefektivnosti. Například Velká Británie v sedmdesátých letech po krachu Maxwellových zaměstnaneckých fondů zavedla soukromé penzijní fondy. Tyto fondy jsou tak úspěšné, že dochází k velmi negativnímu cash flow v zaměstnaneckých fondech z důvodu odchodu lidí k soukromým fondům. Německo v současně připravované důchodové reformě počítá kromě omezení státního důchodového pilíře se vznikem soukromých penzijních fondů jako finančních institucí se státním příspěvkem, a nikoliv se zaměstnaneckými penzijními fondy.
Kromě zemí, kde mají zaměstnanecké fondy zhruba stoletou historii, se jejich zavádění v postkomunistických zemích neosvědčilo, což dosvědčují příklady ze Slovenska, Maďarska či Polska. Na Slovensku při zakládání zaměstnaneckých penzijních fondů musel jejich zřizovatel nejdříve shromáždit souhlasy zaměstnavatelů s celkovým počtem zaměstnanců ve výši několika desítek tisíc, a teprve potom bylo povoleno založení. Tento čistě zaměstnanecký systém poté v podstatě živořil a byl nucen otevřít se osobám samostatně výdělečné činným. V Polsku od roku 1999, kdy byla globální důchodová reforma zahájena, vstoupilo do penzijních fondů občanského charakteru 11 milionů účastníků, zatímco do zaměstnaneckých penzijních fondů pouze několik set tisíc. V Maďarsku se snaží o řízenou fúzi zaměstnaneckých fondů, neboť mají problémy s jejich efektivitou a dozorem nad nimi.
Co se týká zaměstnavatelů v České republice, ti měli už v minulosti možnost podílet se na vytváření zdravotních pojišťoven a penzijních fondů. Velké zaměstnanecké firmy, jako například ČEZ, bižuterní a sklářský průmysl, strojírenské podniky, jako např. Škoda Plzeň, a. s., a další, sice založily zpočátku penzijní fondy se státním příspěvkem, ale později je odprodaly a novými majiteli se staly silné zahraniční korporace. Zaměstnavatelé po zkušenostech již nemají dominantní zájem vytvářet finanční instituce, které by je jakkoliv administrativně, finančně a odpovědnostně zatěžovaly.
Zákon umožňuje vznik několika stovek zaměstnaneckých fondů, neboť nepředpokládá regulující limity ohledně počtu zaměstnanců či nutnosti vytváření základního jmění. Navíc si bude moci zaměstnavatel takzvané startovací náklady spojené se založením a provozem penzijní společnosti po dobu 24 měsíců zahrnout do nákladů. Při tak velkém množství zaměstnaneckých fondů nebude reálné efektivně kontrolovat bezpečnost vložených prostředků. Z předpokládané úpravy zákona sice vyplývá určité ručení zaměstnavatele, ale zkušenosti s krachujícími firmami ukazují, že tyto povinnosti není reálné vynutit. V praxi je často obtížné zajistit i saturování nároku na mzdu. Případný kolaps by znamenal značné dopady, a to nejen na vlastní zaměstnanecké fondy. Poznamenal by i jména stávajících penzijních fondů, které jsou již stabilizované, jsou vlastněny kapitálově silnými akcionáři, čímž jsou prostředky účastníků garantovány.
Zaměstnavatelské fondy mají fungovat na podobném principu jako podílové fondy. Budou tedy promítat veškeré tržní změny majetku do hodnoty majetku na jednoho účastníka. Budou mít tedy tendenci ke krátkodobým investičním nástrojům a účastníkům těchto fondů nebude garantována vložená jistina. Zaměstnanecké penzijní připojištění vylučuje z čerpání státních výhod, to znamená daňových úlev tu skupinu obyvatel, kterým zaměstnavatel nebude přispívat nebo která nemá statut zaměstnance. To se týká poměrně velké části populace. Přitom jak je popsáno výše, i na účet této skupiny budou zaměstnanecké penzijní fondy vznikat a čerpat daňové výhody. Taková diskriminace je u systémů založených na občanském principu vyloučena. Zde má být ponecháno zcela na rozhodnutí a odpovědnosti jedince, zda se do ní zapojí a získá poskytnuté úlevy, či nikoliv.
V současné době, kdy musí být z hlediska mobility pracovních sil zajištěna přenositelnost důchodových nároků z doplňkových systémů, dochází ke ztrátě opodstatněnosti zaměstnaneckých systémů založených na věrnostním a stabilizačním prvku. Příspěvky zaměstnavatele mají charakter odložené mzdy a je zcela na jeho úvaze, do jakého produktu svému zaměstnanci přispěje. Pro tyto fondy však musí být zachovány rovné podmínky provozování. Pro srovnání například daňové výhody zaměstnavatelů u příspěvků zaměstnancům jsou výhodněji upraveny u navrhovaného zaměstnaneckého penzijního připojištění, kde si zaměstnavatel může do nákladů zahrnout částku do 5 % vyměřovacího základu, u stávajícího penzijního připojištění jsou to pouze 3 %.
I přes avizovanou nízkou nákladovost bude provozovatel zaměstnaneckého penzijního připojištění nucen platit za administraci, investiční správu i výplaty dávek externím organizacím, neboť nemá k dispozici personální zajištění s patřičnou odborností. Přitom právě tyto náklady jsou nejvyšší a každé jiné tvrzení o jejich malé výši je zavádějící a demagogické. Zejména pro malé zaměstnavatelské fondy bude příznačná vysoká míra režijních nákladů na jednoho účastníka, a tím i nízká rentabilita. Na této skutečnosti samozřejmě nezmění nic ani předpokládaná neziskovost systému.
Z výše uvedených důvodů navrhuji zamítnout v prvém čtení návrh zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění jako nesystémový prvek neřešící vůbec problém důchodové reformy. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážené dámy a pánové, vážená paní předsedající, pozorně jsem naslouchal debatě, která probíhá k tomuto zákonu o zaměstnaneckém penzijním připojištění. Rozumím tomu, že určitým způsobem hájí třeba zástupce z klubu KSČM základní pojištění, a myslím si, že to je správné. To samozřejmě je a bude jistota i do budoucna. Jen bych malinko poukázal na to, že by bylo asi trochu absurdní, pokud by fungoval systém důchodový na poměru mezi původním výdělkem a důchodem na 50 %. Ten systém funguje trošku jinak, protože v průměru se pohybuje někde mezi 45 až 50 %.
***