(14.20 hodin)
(pokračuje Petr)
Podle původního znění zákona se jednalo zhruba o 250 dnů. Pokud budou respektovány pozměňovací návrhy výboru pro evropskou integraci, dojde ke zkrácení zhruba o 50 dnů.
Druhou záležitostí, o které už tu také hovořil předřečník, je otázka agentury. Domnívám se, že agentura by neměla být jediným orgánem, kterému bude příslušet vydávat odborná stanoviska k tomu, aby byla stavba zařazena a aby vyhovovala IPPC. Mám za to, že by tam měly být právnické osoby, kterým bude udělena příslušná licence. Stávající dikce zákona, která hovořila o tom, že předběžné posouzení by mohla provést agentura za úplatu a definitivní posouzení by táž agentura provedla zdarma, není podle mého názoru to nejlepší řešení. Nedomnívám se totiž, že jedna a táž agentura by měla provádět jednou toto vyjádření za úplatu a podruhé z hlediska zákona.
Třetí oblastí, o které bych se chtěl zmínit, je stanovení termínu, dokdy stávající zařízení, která byla uvedena do provozu před platností tohoto zákona, musí být homologována. Situace je taková, že o tom, dokdy se toto musí stát, bylo hovořeno ve třech nebo čtyřech paragrafech. Domnívám se, že rozhodující je to, že od října 2007 veškerá zařízení musí vyhovovat těmto předpisům, a budeme také znát přesně dobu, jak dlouho bude posuzování trvat. Z toho si pak každý provozovatel zařízení musí stanovit dobu, kdy nejpozději musí požádat o to, aby zařízení bylo homologováno.
Myslím si, že tento zákon, byť bude klást nějaké - a myslím že ne malé - nároky, ne na rozpočet, ale na finanční prostředky, které bude třeba vložit do technologií BAT, je nezbytný, poněvadž nezbývá, než se přizpůsobit evropským standardům. To, že jsme v posledním období neřešili tuto problematiku, není ani tak vinou podnikatelů, vinou toho, že by nechtěli, ale spíš proto, že bojovali často o holé živobytí a na modernizaci jim nezbývaly potřebné prostředky.
Důležitá je také ta záležitost, abychom při stanovování limitů BAT nešli příliš vysoko, aby přínosy, kterých dosáhneme z hlediska vlivu na životní prostředí, byly minimální, ale náklady představovaly maximum. Mám za to, že v této oblasti bude třeba řešit tento vztah nějakým optimálním návrhem, abychom byli schopni dodržet zákon o ovzduší, vodách atd., ale abychom také nevytahovali příliš mnoho peněz z kapes jednotlivých podnikatelů.
Doporučuji přijetí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci a táži se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Drda.
Poslanec Jiří Drda: Dobrý den, pane předsedo, vážené dámy a pánové. Dovolte, abych i já se trochu vyjádřil k tomu, co tu dnes zaznělo.
Když odhlédnu od toho, že jsme přijali na výboru usnesení, že zákon o IPPC nebudeme projednávat na výboru dříve, než bude dokončeno třetí čtení zákona o ochraně ovzduší, chci říci několik málo poznámek.
Za prvé je to to, že tento zákon je skutečně výkladem Ministerstva životního prostředí. Směrnice, která je velice jednoduchá - byť ji mohu nazvat růžovo-zelenou, ale budu ji respektovat - , a proto nemohu respektovat výklad Ministerstva životního prostředí. Směrnice prostě neříká nic o zákonu, ona hovoří o způsobu hodnocení jednotlivých staveb a o jejich vlivu na životní prostředí. Jde tedy o to, abychom dokázali posoudit, jak se nám opatření, které třeba děláme na ochranu ovzduší, promítne do odpadů, jak se nám promítne do odpadních vod apod.; nejde o to, že na to budeme mít extra zákon. Tyto věci se dají velmi dobře posoudit ve správním řízení, ve stavebním zákoně. A bude-li někdo tvrdit, že ne, pak vědomě lže, protože všechny tři jmenované složky, o kterých jsem tady mluvil, se musí do IPPC také vyjádřit, bez toho nemůže dojít k rozhodnutí o integrovaném povolení.
Tvrdím, že to je jenom záležitost přenosu kompetencí ve schvalování staveb z Ministerstva pro místní rozvoj na Ministerstvo pro životní prostředí, ze stavebního řádu na nějaký nový řád, který teď nazveme IPPC. Jde o zdražení a zkomplikování věci. Kdyby tady nedocházelo k tomu, že potřebujeme k IPPC předtím udělat i EIA, kdy záležitost, která trvá rok a o které jsme se tady bavili nedávno a o které víme, že se bez ní velké stavby stejně nedají vůbec realizovat, a že když to EIA udělám, a potom musím vyhledávat nejlepší technologie IPPC, tak ztratím další rok, protože budu muset dělat novou EIA, protože jsem zvolil nové prostředky. Toto považuji za plýtvání, hazard, který se v této republice zavádí. Zaplevelujeme se zbytečnými zákony, když věci jsou skutečně ošetřeny zákony, které tu již máme. Tolik k této věci.
Jinak mi dovolte, abych právě z těchto důvodů, které jsem tu přednesl, dal návrh k zamítnutí tohoto zákona ve druhém čtení, a pokud se to nepodaří, tak jeho vrácení k přepracování, protože má spoustu vad a chyb, které tu teď nelze přesně vyčíslit. Já doufám, že si všichni uvědomí, že se tu jedná o obrovské náklady a o zbytečné lidi, kteří to budou vykonávat.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Drdovi. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Pan poslanec Ambrozek podruhé.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, když už kolega Drda byl poslancem Benešem vyprovokován, aby vystoupil, dovolil bych si jako zpravodaj k tomuto zákonu říci, že jsme mu na výboru věnovali několik měsíců a že jsme vedli řadu konzultací - nejen já jako zpravodaj, ale také řada dalších kolegů - s představiteli Svazu průmyslu a dopravy, kterých se ten zákon především týká, protože, jak řekl správně kolega Petr, se týká velkých průmyslových podniků, velkých chemických podniků, velkých zemědělských podniků. Vedli jsme debaty také se zástupci Ministerstva průmyslu, se zástupci Ministerstva zemědělství, kterých se ten zákon také dotýká.
Nikdo z těchto jmenovaných nevyjádřil základní připomínky ke koncepci zákona. Výhrady, které zazněly, byly k instituci agentury udržitelného rozvoje, kterou v původním vládním návrhu chtělo Ministerstvo životního prostředí zřídit. Jednalo se o nový úřad, který by měl zhruba 70 lidí, kde jsme měli také oprávněné výhrady, že po té první vlně integrovaných povolení by tito lidé neměli co na práci.
Proto jsme při formulování pozměňovacího návrhu přistoupili ke konceptu, který výbor pro evropskou integraci nakousl, ale nedokončil, že jsme vypustili instituci agentury ze zákona, a pro kraje, které vydávají integrované povolení, tam zůstává povinnost to posoudit buď organizací zřizovanou Ministerstvem životního prostředí, to znamená stávající institucí, nebo odborně způsobilými osobami, o jejichž zapsání do seznamu rozhodují ta tři ministerstva společně.
***