(16.10 hodin)
(pokračuje Dostál)
Pan Svoboda mi neřekl, kdo dal ono politické zadání, tak jsem alespoň zvědav nyní, kdo stojí za politickým zadáním návrhu zákona Karla Kühnla a Cyrila Svobody.
Schovávat se za lid v tomto případě je trochu zbabělé, protože není to tak dávno, co váš poslanec Daniel Kroupa se z tohoto místa o lidu této země vyjadřoval velice pohrdavě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Ještě s předností pan místopředseda sněmovny.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, já bych chtěl stručně zareagovat na onen svérázný politologický výklad politické situace v sousedním Rakousku po minulých volbách, kdy pan kolega Kühnl opěvoval silnou roli rakouského prezidenta, díky níž a pouze díky této silné roli byla sestavena vláda.
Myslím, že všichni, kdo jen trošku dohlédneme přes naše jižní hranice k našim jižním sousedům, víme, že to byl právě rakouský prezident, který téměř svým vlastním tělem bránil vytvoření koalice, která mu nebyla blízká, která přesto ale vyšla ze svobodných demokratických voleb. Nebyl to ojedinělý případ, kdy prezident se snažil zabránit demokratické vůli občanů, kterou projevili ve volbách, kdy se prezident snažil zabránit svým vlastním jednáním tomu, aby politické strany, které byly zvoleny do parlamentu, měly samy právo rozhodnout o tom, kdo bude ve vládě a kdo ve vládě nebude.
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Doležal.
Poslanec Vladimír Doležal: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, podrobněji jsem se seznámil s poslaneckým návrhem změny Ústavy ČR, sněmovní tisk 1109. Osobně se ztotožňuji s úpravou článku 27 odst. 4, avšak pouze za předpokladu, že nepůjde o trestní stíhání pro hlasování podle odstavce 1 citovaného článku nebo za projevy ve sněmovně nebo v Senátu podle odstavce 2 citovaného článku. V těchto případech by bylo správné, aby i nadále bylo trestní stíhání vyloučeno navždy.
K samotné předloze návrhu mám však vážné výhrady, a i přes legislativní preciznost návrhu jej doporučuji zamítnout. Jsem přesvědčen, že předložený návrh na přímou volbu hlavy státu neodpovídá tradicím konstituce funkce prezidenta v systému rozdělení státní moci, jeho ústavou vymezených pravomocí a významu v novodobé historii české či československé státnosti.
Je třeba připomenout, že vize silného postavení prezidenta neuspěla ani za první republiky, kdy proti němu byl i osobně prezident Masaryk. Navíc nemám pocit, že by se naše republika měla při řešení otázky volby prezidenta řadit po bok Běloruska, Moldavska, Rumunska a zakavkazských republik. Nemyslím si, že tyto země jsou přesvědčivým důkazem toho, že by přímá volba prezidenta měla nějakou výraznou korelaci se stupněm zachování demokratických hodnot vůbec. Nemyslím si ani, že Česká republika se má řadit ke státům, jako jsou USA nebo Rakousko, kde má přímá volba prezidenta specifický význam daný i tím, že uvedené velmoci jsou na rozdíl od naší republiky, která je tradiční parlamentní demokracií, prezidentskými státy.
Jestliže diskuse na toto téma tradičního pojetí funkce prezidenta v politicko-správním systému českého státu má mnoho alternativ, pak za zcela nedostatečné považuji vyjádření rozpočtových dopadů přímé volby prezidenta, která je povinnou náležitostí důvodové zprávy. Tato část důvodové zprávy je obsažena v poslední větě obecné části lapidárně tak, že náklady lze odhadovat přibližně ve stejné výši jako při volbách do Poslanecké sněmovny. To je nepřijatelné zobecnění závažného bodu pro rozhodování v dané věci, neboť v každém případě by zde měla a musí být absolutní částka přímých výdajů rozpočtu. Při procedurálních odlišnostech od voleb do sněmovny by neměl být problém náklady specifikovat. Při získávání podpory mezi občany této země by bylo od předkladatelů poctivé, aby pro občana nezůstalo hádankou, o kolik peněz skutečně půjde. Po konzultaci s odbornou veřejností se domnívám, že se pohybujeme v řádu dvou miliard. Proto by bylo vhodné, aby předkladatelé voličům srovnávacím způsobem ukázali, proč je lépe investovat 2 miliardy Kč do přímé volby prezidenta než např. do školství nebo jiných oblastí, zejména infrastruktury.
Protože ekonomické dopady přímé volby jsou v dané hospodářsko-politické konstelaci současných dnů jednou ze základních otázek - to je "máme na to?"- pak neméně důležitou a v důvodové zprávě chybějící je i otázka, zda přímou volbou prezidenta lze zajistit pro dlouhé funkční období výraznější osobnost než politicky stabilní volbou v rámci parlamentní demokracie. Je třeba zdůraznit, že hlava státu vyjadřuje pro občany i okolní svět určitou kontinuitu a stabilitu státu na rozdíl od přímo volených zastupitelských orgánů, kde dochází v daném volebním období k personálním změnám, vyvolaným i samotnými voliči.
Funkce prezidenta by tedy neměla stát na principech volby založené na časové a místní oblibě či dokonce fyzické přitažlivosti. Slobodan Miloševič byl zvolen přímo, Václav Havel pak volbou nepřímou. Je to sice argument metajuristický, nicméně působilo by velmi přesvědčivě, kdyby bylo doloženo např. metodami politologie, že kdyby bývaly byly přímé volby hned od roku 1990, byl by býval v jednotlivých dosavadních volbách zvolen pro tuto zemi lepší prezident, než jaký vzešel z voleb Parlamentem, resp. jeho oběma komorami. Místo toho zůstává hlavním argumentem důvodové zprávy čistě kvantitativní konstatování, že v celé Evropě je zhruba v polovině zemí volen prezident přímo, ve čtvrtině nepřímo parlamentem a čtvrtina zemí jsou konstituční monarchie.
Podíváme-li se však na toto rozdělení z pohledu politické stability, musíme objektivně konstatovat, že to je právě konstituční monarchie, která vykazuje mimořádnou a dlouhodobou politickou stabilitu. Notoricky známý je v této souvislosti případ španělského království, kde s návratem Bourbonů došlo automaticky k obnově demokratických poměrů v zemi z jeho vnitřních sil, aniž by tato obnova byla vyvolána změnou mezinárodní situace.
Důvodová zpráva vytýká současné úpravě, že hypoteticky může být prezident zvolen 48 poslanci. Na druhé straně je třeba vidět, že při přímé volbě podle předloženého návrhu může dojít ke zvolení prezidenta jen jedním hlasem voliče. Poslední volba prezidenta v USA je toho jistě věrohodným důkazem.
Z toho, co jsem uvedl, vyplývá paradoxně závěr, že problém není volba přímá nebo nepřímá, ale problémem jsou volby jako takové. Volby nejsou monarchií. Návrat k monarchii by pro nás byl obtížný, lze však sloučit výhody obou systémů. Navrhuji proto, abychom do diskuse vnesli nový prvek, jímž je zrušení funkčního období prezidenta a zavedení dědičnosti této funkce. Stanovit pravidla pro sukcesi je mnohem jednodušší než vytvořit zákon o volbách prezidenta, protože jako model je zde stále pragmatická sankce Karla IV., která zatím nikdy nezklamala a je stále v užívání.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, s velkým zájmem jsem poslouchal debatu a některé argumenty mě velmi zaujaly. Především z řad poslanců ODS jejich vášeň pro návrat k monarchii je velice zajímavá. Myslím si ale, že to je jen proto, abychom zakryli nezájem na řešení klíčového problému, který tu před námi je - že prezident republiky má být identifikován více s občany. To není jen v tom, jestli je volen nebo není volen Parlamentem přímo nebo nepřímo, ale ve skutečnosti v tom, že on si pro mandát k občanům musí přijít.
***