(17.40 hodin)
(pokračuje Houzák)
Svým dosahem a obsahem před možnými případnými pozměňovacími návrhy návrh respektuje náš ústavní pořádek a je slučitelný s právem Evropského společenství.
K samotnému zákonu je třeba přičíst řadu dalších právních norem, které se vztahují k příslušníkům sboru. Posílením sociální jistoty příslušníků bezpečnostních sborů lze očekávat větší stabilizaci příslušníků všech bezpečnostních sborů. K tomu mzdové, rizikové, výsluhové a důchodové zabezpečení a při správném odborném vedení se může vytvořit situace, kdy se členství a účast v těchto sborech stanou celoživotním povoláním. K tomu všemu přispívají podmínky pro přijetí do služebního poměru: věk 21 let, vzdělání, zdravotní způsobilost, způsobilost k seznamování s utajovanými skutečnostmi apod. K tomu jistě přispěje návrh na rozdělení služeb v určitých časových etapách, služební zkoušky a stálý služební poměr.
Trochu nepřesvědčivě na mne působí nové hodnostní a funkční označení, kdy u mne možná převládá celoživotní zvyklost a představa, že to není rozhodující pro výkon kvalitní funkce.
Můj předřečník uvedl řadu důvodů pro to, aby tento zákon byl vrácen k přepracování. Osobně se domnívám, že zmíněné otázky je možné projednat ve výborech a řešit ve druhém čtení. Osobně doporučuji propustit tento návrh zákona do druhého čtení.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Táži se, kdo se dále hlásí do obecné rozpravy. Nehlásí se nikdo, proto obecnou rozpravu končím. Táži se pana ministra, zda hodlá vystoupit. Je tomu tak.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych chtěl nejprve poděkovat za opravdu věcný průběh diskuse, byť byla poměrně krátká - vystoupili jen dva diskutující - protože opravdu oba diskusní příspěvky byly zaměřeny na podstatu zákona.
Já si myslím, že se musíme smířit s jednou věcí, a to je, že ať bude do Poslanecké sněmovny předložen jakýkoliv návrh zákona, který bude upravovat služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů, tak zákon bude hodně diskutován v komunitě několika desítek tisíc příslušníků bezpečnostních sborů a nikdy se nepodaří ten zákon udělat tak, aby vyhovoval všem a jednotlivým bezpečnostním sborům navzájem, takže lze předpokládat, že ať bude cokoliv předloženo do Poslanecké sněmovny na toto téma, tak vždy bude dostatek těch, kteří budou dávat své doplňující návrhy.
Já to neříkám kvůli tomu, abych řekl, že všechny návrhy, které by měly vzejít v průběhu dalšího legislativního procesu, jsou návrhy, které třeba již zazněly, a jsou návrhy, které nebudu doporučovat schválit. Jen chci říci, že když jsem vedl několik jednání k tomuto zákonu, tak jsme měli mnoho set stránek připomínek k tomuto materiálu, ale i v okamžiku, kdy vláda tento návrh projednala, zůstalo z jednotlivých policejních složek, z jednotlivých bezpečnostních sborů, mnoho desítek návrhů, které nebyly vypořádány a nebyly akceptovány z jednoho prostého důvodu, že prostě šly mnohdy proti sobě. Na jednu stejnou věc mají jiný názor služební funkcionáři policie v Kolíně a jiný názor na stejnou věc mají služební funkcionáři v Hradci Králové. Prostě je to opravdu zákon, který se bude bytostně týkat mnoha desítek tisíc lidí a bude ovlivňovat jejich život.
Chci tím říci, že je zcela logické, že bude v průběhu projednávání ve sněmovně vždy nad touto materií mnoho pozměňovacích návrhů. Pokud pan místopředseda Langer říkal, že jich má mnoho, já jich také mám mnoho. Pokud bude návrh projednáván dále ve druhém čtení ve výborech i v plénu, musíme zvolit rozumnou strategii, která povede k tomu, abychom přijímáním jednotlivých návrhů nerozhodili koncepci zákona.
K tomu podstatnému, co tu zaznělo. Souhlasil bych s tím popisem, že zákon by měl opravdu především splňovat to, aby více motivoval příslušníky jednotlivých sborů. Docela jsem byl připraven si dělat poznámky k tomu, jak bude pan místopředseda Langer vyvracet jednotlivé záležitosti, které se týkají většího motivačního faktoru v oblasti odměňování, vzdělávání, kariérního řádu i sociálního programu, ale věcné argumenty tady nezazněly.
Zaznělo tady, že by měl zákon naplňovat tyto čtyři pilíře, a zaznělo obecné konstatování, že zákon je zcela nenaplňuje. Já jasně říkám - ano, můžeme se bavit o tom, jestli má být třeba desetiletá nebo patnáctiletá lhůta, můžeme se bavit o tom, jestli zákon má obsahovat větší specifikaci jednotlivých postupů při výběrových řízeních. To jsou všechno věci, o kterých můžeme diskutovat, ale v každém případě jsem přesvědčen, že zákon svou konstrukcí jde tím směrem, po kterém bylo voláno, to znamená směrem zvýšit motivaci, zjednodušit pozici služebních funkcionářů tak, aby vedle zodpovědnosti, kterou mají, mohli také lépe této zodpovědnosti dostát z hlediska složitosti, resp. větší jednoduchosti systému odměňování, který i tento návrh zákona předpokládá.
Aby bylo zřejmé - já si uvědomuji, že tento návrh nepřivádí jednoduchou logiku odměňování, která by mně osobně se líbila nejvíce, to znamená: jsi příslušník bezpečnostního sboru v nějaké funkci, která je zákonem vymezena, s hodností, která ze zákona té funkci odpovídá, tady máš plat já nevím 25 tisíc korun a budeš tento plat brát, ať sloužíš tolik hodin, nebo jiný počet hodin, podle potřeby, jak rozhodne služební funkcionář, a všechny ostatní složky platu budou záležet na kvalitě výkonu tvé práce. Já si dovedu představit, že dospějeme-li k tomuto závěru, můžeme tuto logiku v konstrukci zákona prosadit. Pravdou je, že proti této konstrukci stojí konstrukce zbytku rozpočtové sféry, těch asi zbývajících 750 tisíc lidí, kteří jsou placeni z veřejných rozpočtů, a u těchto osob konstrukce je počítána úplně jinak. Teď je otázka, jestli my uděláme politické rozhodnutí, že konstrukce příjmů u civilních zaměstnanců veřejné správy bude úplně jiná než u bezpečnostního sboru. Názor Ministerstva vnitra v této diskusi byl takový, že by měla být úplně jiná. Ale rozumím logice a argumentaci Ministerstva financí a Ministerstva práce, že jejich pohled je prostě jiný.
Toto jsou ale debaty, které můžeme vést na půdě Poslanecké sněmovny, a rozhodně nic nebrání tomu, aby toto autoritativní rozhodnutí, pokud jej učiní zákonodárný sbor, vtělili do tohoto zákona. Není to žádný problém a není to zásadní předělávání tohoto návrhu. Jde o návrhy, které jsou zpracovány, a které nejsou tak obsáhlé, aby to znamenalo několikasetstránkový pozměňovací návrh nebo pozměňovací návrh, který bude tak silný, jako je tento zákon.
Nesouhlasím s návrhem na vrácení k přepracování, protože rozhodnutí o takovýchto zásadních otázkách musí udělat autorita konečná. Autorita konečná pro vydávání zákonů je zákonodárný sbor, nikoliv exekutiva.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Táži se pana zpravodaje, zda hodlá vystoupit se závěrečným slovem. Ano.
Poslanec Radim Turek: Já bych pouze shrnul proběhlou rozpravu. Chtěl bych sdělit, že v rozpravě vystoupil poslanec Langer, který navrhl vrátit návrh zákona k dopracování. O tom bychom měli hlasovat. Dále bylo poslancem Houzákem podobně jako zpravodajem doporučeno postoupení do druhého čtení. Zpravodaj navrhl vzhledem ke složitosti projednávaného zákona prodloužit lhůtu pro projednání ve výborech o 20 dní.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Hlásí se pan kolega Milan Urban.
Poslanec Milan Urban: Vážený pane místopředsedo, já bych chtěl jménem klubu požádat o přestávku na klub sociální demokracie do 18 hodin. Zároveň svolávám klub do místnosti státních aktů.
Místopředseda PSP František Brožík: Vyhlašuji přestávku do 18.00 hodin.
(Jednání přerušeno v 17.50 hodin.)
***