(9.20 hodin)
(pokračuje Zajíček)
Nepředpokládal jsem v té době, kdy jsem, stejně jako úředníci Ministerstva vnitra, toto říkal starostům, tak jsem samozřejmě nepředpokládal, že Ministerstvo vnitra do této novelizace, která je předkládána sněmovně jako novela, která je nutná pro reformu a přichází sem spolu s dalším balíkem zákonů proreformních, opravdu jsem nepředpokládal, že Ministerstvo vnitra vloží do reformy několik závažných změn, které tato sněmovna už jednoznačně odmítla. Nelze to bohužel, ač nejsem podezíravý člověk, chápat nijak jinak než jako snahu pod touto nutnou novelizaci zákona o obcích znovu vrátit sněmovně věci v již zamítnuté formě státního dohledu. Věci, které se týkají sdělení, kompetencí, rady a zastupitelstev, které sněmovna jednoznačně odmítla v jisté podobě, a v té samé podobě se to dostává znovu do předlohy, kterou máme v podobě tisku 1156 před sebou.
Domnívám se, že je třeba uvažovat nad tímto návrhem přesně v té rovině, kterou jsem na začátku uvedl. Jsou tu novelizační ustanovení, která jsou navrhována a jsou pro reformu veřejné správy, její druhou fázi, nutná. O takových ustanoveních je třeba hovořit. Jsou tady určitá ustanovení, která z logiky věci vyplývají, a ta patří do té skupiny, kterou jsme slibovali především starostům měst jako drobné technické nedostatky, jako nápravu formulačních neobratností, které možná ještě ve finálním produktu minulém zůstaly, ale pak jsou tady také věci, které pod rouškou novelizace pro reformu vracejí do sněmovny znovu věci, které si sněmovna nepřála, které zamítla a odmítla, a pokud nedojde k dohodě v Poslanecké sněmovně o tom, že se přísně oddělí ty věci, které jsou pro reformu nutné, a ty, které se tam pod pláštíkem reformy znovu dostaly, aby je Poslanecká sněmovna pravděpodobně přehlédla a schválila je v té podobě, také pod časovým tlakem, který tu na schvalování jednotlivých zákonů pro druhou fázi reformy jsou nutné, aby tak učinila.
Poslední poznámka k té věci je: Všichni dobře víme, jaký je časový harmonogram projednávání jednotlivých předloh a jednotlivých čtení těchto předloh v Poslanecké sněmovně. V podstatě pracujeme bez jakýchkoliv rezerv. Je mi upřímně líto, a včera jsme se dozvěděli, že Poslanecká sněmovna si má uvědomit, že máme velmi málo času, že se blíží konec našeho mandátu a podle toho máme s předlohami nakládat, že si vlastně nemůžeme nebo nesmíme dovolit navrhnout, aby se jistá předloha, byť špatná, vrátila k přepracování nebo něco podobného.
Na závěr své řeči musím učinit určitý povzdech, protože já vám všem připomínám - a vy všichni víte, na jaké schůzi Poslanecké sněmovny sedíte - že reforma se projednávala na 13. schůzi Poslanecké sněmovny a zákony, které ji stavěly nohy, na 19. schůzi Poslanecké sněmovny. Z toho důvodu chci říci, že Poslanecká sněmovna, byť bude pod velkých časovým tlakem, myslím si, že ona to nebyla, která tento časový tlak způsobila, a že by se nad tímto problémem měli zamyslet spíše předkladatelé než toto ctěné grémium.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Přerušuji nyní projednávání tisku 1156 a bodu 68. Zahajuji projednávání bodu 69 - vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, tzv. krajské zřízení, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 1157 v prvém čtení. Prosím, aby se zpravodajské zprávy pro prvé čtení ujal pan poslanec Radko Martínek.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, jak již tady bylo řečeno, zákony reformy veřejné správy na sebe navazují a se sebou vzájemně souvisejí, a proto budu pokračovat v podstatě v tom, co tu bylo mým předřečníkem hovořeno, kdy hovořil o prvním z těchto zákonů, zákonu o obcích.
Na rozdíl od svého předřečníka učiním trochu jiný postup a budu se čistě soustřeďovat jen na to, co je mi dáno jako zpravodaji příslušného tisku, potom případně v obecné rozpravě bych vyjádřil své osobní názory a postoje k tomuto tisku i k ostatním, které jsou v rámci reformy projednávány.
Kolega Zajíček v obecné rovině trochu zabrousil v podstatě do mého tisku, protože v obecné rovině hovořil více o krajích než o obcích, nicméně já bych si vám dovolil představit zákon, který mění krajské zřízení - zákon o krajích. Tento zákon je ve své podstatě identický se zákonem o obcích, neboť identický být musí, protože dva zákony spolu velmi úzce souvisejí a liší se v podstatě pouze v tom, čím se liší kraje jako určitý typ samosprávy od samosprávy obecní, tedy komunální.
Také tento zákon obsahuje ve své podstatě několik druhů změn proti stávajícímu stavu. Jsou to změny, které jsou vyvolány tím, že přistupujeme ke druhé etapě reformy veřejné správy, to znamená, že v zákoně jsou obsaženy ty změny, které jsou nutné k tomu, aby kraj mohl vykonávat další pravomoci, které se týkají druhé etapy reformy veřejné správy. Druhá věc je okruh otázek, které v podstatě sesoulaďují zákony dohromady, tzn. vytvářejí stejnou terminologii, vytvářejí určitou stejnou strukturu mezi zákony, které spolu úzce souvisejí.
Tak jako v zákoně o obcích, i u zákona o krajích jsme slibovali krajským zastupitelům, že určité problémy, technické problémy, které přes veškerou snahu při projednávání prvního balíku zákonů při první etapě se tam objevily, budou odstraněny. Musím říci, že tomu tak ve skutečnosti je, a ty problémy, které jsou známé a které jsme za třičtvrtě roku shromažďovali, jsou v tomto zákoně víceméně obsaženy.
Stejně tak jako v zákoně o obcích obsahuje tento zákon i některé věci, které jsou věcné povahy, které nesouvisejí přímo s reformou veřejné správy a nesouvisejí i s legislativně technickými oblastmi. Jsou to v podstatě dvě věci, které kopírují to, co je navrženo v zákoně o obcích. Je to určitý přístup k materiálům, které jsou projednávány v zastupitelstvu, v radách, výborech a komisích, a potom to, o čem se tu kolega Zajíček zmiňoval obecně, tzn. rozdělení pravomocí mezi radou, zastupitelstvem, starostou a dalšími institucemi, které obec má.
***