(10.40 hodin)
(pokračuje Kvapil)
Současně také navrhuji, aby všech těchto šest zákonů bylo přikázáno výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Vážené kolegyně a kolegové, jsem přesvědčen, že i druhá etapa a vůbec celá reforma veřejné správy bude mít velký smysl a význam pro občana a pro celou Českou republiku. V tom bych oponoval svému předřečníkovi. Je možné, že občan bezprostředně nepozná její význam, ale doufám, že se to projeví v rozvoji našich obcí, v rozvoji jednotlivých regionů a že toto poznání bude možné pochopitelně poněkud s delším odstupem, než je jen číslování aut nebo něco podobného.
Děkuji za pozornost a přimlouvám se za to, aby zákony byly postoupeny do druhého čtení.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan kolega Radko Martínek, připraví se místopředseda sněmovny Ivan Langer.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chci se teď nikoliv jako zpravodaj, ale jako člen tohoto ctihodného shromáždění vyjádřit k tomu, co máte před sebou. Velmi pečlivě sleduji, kdo tady co říká a jakým způsobem to říká. V mnoha případech se mi dere na jazyk velmi břitká odpověď, ale budu se snažit krotit, protože není smyslem předvádět se tady před auditoriem a prostřednictvím televizních kamer potom v pozdních nočních či ranních hodinách před národem. Myslím si, že je důležité se spíše zabývat fakty a snažit se argumentovat tak, aby ti kolegyně a kolegové, kteří nemají tak podrobné znalosti toho, co je předkládáno, mohli věc posoudit bez zaujetí a podle skutečného smyslu.
Druhá etapa reformy navazuje na první. Zvolili jsme model, kdy jsme rozdělili jednotlivé reformní kroky do dvou etap, protože jsme mysleli, že je to tak lepší a bezpečnější. Jsou země, které volily jiný systém, to znamená v jednom kroku reformovat vše, jako například Polsko, Maďarsko a některé další země. Myslím si, že jsme to zvolili správně, že jsme to rozkrokovali, protože už problémy se vznikem krajů nám umožnily, abychom je dva roky řešili a potom přistupovali teprve k reformě druhé.
Co v této reformě činíme? Mám-li se stručně vyjádřit, k čemu je druhá etapa reformy veřejné správy: likviduje jednu úděsnou, strašlivou chybu, které se dopustil minulý režim, kdy podle systému, kterým bylo tehdy naprosto zřejmé - a bylo to nosným heslem "poručíme větru dešti", v roce 1960 přerušil zcela kontinuální vývoj veřejné i státní správy na území tohoto státu od středověku, ale chceme-li být přesnější, tak od novodobých moderních dějin této země, to znamená zhruba od poloviny 19. století, od roku 1850. Ti, kteří z vás znají dějiny státu a práva a veřejné správy, vědí, že kontinuálně tady procházel vývoj až do nešťastného roku 1960, kdy se všechno změnilo. Změnilo se to tak, jak tehdy byla vůle moci z různých důvodů, ať už z technokratických, v některých případech lokálních atd.
Tato reforma nedělá ve své podstatě nic jiného, než se vrací ke kontinuálnímu vývoji, který byl před touto událostí, a to mimo jiné proto, že tím, že dojde k ukončení činnosti okresních úřadů z roku 1960, vrátí se výkon státní správy tam, kde po celé předcházející období byl, to znamená do přirozených spádových oblastí, které byly vytvořeny za staletí v této zemi.
Dámy a pánové, města a obce této země nejsou náhodným rozházením po mapě naší republiky, ale vznikly poměrně složitým vývoje. Každé město a každá obec má svůj význam pro svůj region a své okolí. Když si pozorně přečtete předkládaný návrh, v 90 % případů se vrací k tomu, co jednotlivá města vykonávala pro své přirozené regiony po celá staletí. 10 % je změna, která byla nutná proto, že 40 let vývoje určitým způsobem změnilo tvář naší země, a je jasné, že je třeba na tuto věc reagovat.
Netvrdím, že návrh 192 měst musí být nutně definitivní. Jsem přesvědčen o tom, že je v plné vůli této sněmovny, aby se nad tím zamyslela a eventuálně udělala určité korekce, ať už směrem dolů, nebo nahoru. Myslím si, že se v průběhu přípravy těchto zákonů podařilo shromáždit dostatek nejrůznějších argumentů, dostatek informací, které jsme předtím neměli a které nyní k dispozici jsou pro každého, kdo se chce touto záležitostí podrobněji zabývat.
Nechci podrobně rozkládat jednotlivé zákony, protože zpravodajové to řekli a bylo to řečeno i obecně. Zaměřil bych se minimálně na dva zákony, které jsou podle mne důležité.
Nejdůležitější je zákon ke změně zákonů, kterým se mění kompetence. Stejně jako kolega Hrnčíř jsem si udělal čárkovou statistiku. Došel jsem sice mírně k jiným číslům než pan kolega, ale pan kolega mi jistě potvrdí, že v některých případech to není možné zařadit jednotlivě a přesně do jednotlivých škatulek, nicméně tento matematický výčet není podstatný. Podstatné je, jaké kompetence se předávají. Po podrobném prostudování tohoto návrhu nemohu souhlasit s tím, co tady bylo řečeno. Podle mého odhadu - jsem spíše skromnější než Ministerstvo vnitra - zhruba 70 % prvoinstančních rozhodování okresních úřadů jsou posunována na úřady III. Myslím si, ale to není teď vidět, v boji o to, kam se kompetence přesunuly, došlo k významnému vítězství v tom, že řada jednotlivých ministerstev měla představy o různých detašovaných pracovištích, ale nakonec od nich ustoupila a kompetence přesunula na pověřené úřady III nebo tzv. s rozšířenou pravomocí. Jsem rád, že to jsou ty instituce a věci, které vykonává okresní úřad, které jsou zcela podstatné pro život lidí. Je to celá agenda sociální, je to agenda životního prostředí z velké části, je to agenda stavební, o které bylo řečeno v té části, kterou vykonávaly okresní úřady. Je to řada dalších agend.
Vím, že kolega Hrnčíř a jeho klub budou hlasovat proti zákonům. Je poučné ale na jednom až dvou konkrétních příkladech ukázat, jak lze argumentovat ze stejného základu jiným způsobem. Kolega zde hovořil o stavebních úřadech a o vzdálení této činnosti občanům. Podle mého názoru tomu tak není. Není tomu tak proto, že agendy, které v této chvíli vykonává okresní úřad, se přesunují evidentně blíž.
***