(14.30 hodin)
(pokračuje Rusnok)
Myslím, že to je věc, o které lze dále debatovat a může se s příslušnými regionálními poslanci ve druhém čtení změnit. Pokud se ukáže, že daná obec nemá o zařízení zájem, tak ať se vrátí na krajské kolo, na krajský stupeň a tam se ten problém bude řešit.
Dále mi dovolte reagovat na obavy, které vyslovila paní zpravodajka, o tom, že jsou to veřejné služby, jsou to zařízení, která ve veřejném zájmu vykonávají určité služby, a my vlastně tato zařízení dáme k dispozici krajům a nemáme, jestli jsem to správně pochopil, jistotu, že kraje se budou chovat stejně zodpovědně a budou veřejný zájem hlídat. Podle mého názoru potom nemůžeme dělat vůbec reformu územně správního členění a jít cestou decentralizace, protože pro mě je veřejným tělesem kraj i stát, každý na své úrovni, a my jsme se rozhodli, že některé věci se budou lépe řešit s větší mírou znalostí na úrovni nižší, to je kraje. Myslím si, že u zařízení, která jsou tu vyjmenována, to platí možná téměř stoprocentně. Jsem přesvědčen o tom, že kraj lépe rozhodne o tom, zda zdravotnické zařízení nebo školské zařízení chce zachovat v této podobě, nebo ho změní na jiné zařízení. A je pravda, že v zákoně je určitá pojistka na deset let nakládání s majetkem, kdy nakládání s tímto majetkem je omezeno na schválení příslušného resortu. Pro mě je to výraz obavy příslušných resortů, aby nedošlo k úniku kapacit ze sféry veřejných služeb. Já osobně bych byl i tady odvážnější. Zase je to na debatu ve druhém čtení, jestli tuto podmínku zmírnit, jestli do ní dodat nějaké zmírňující, relativizující podmínky, protože je to skutečně o tom, jestli důvěřujeme nově vzniklým celkům, jestli máme důvěru, že jsou schopny spravovat své území s oním ohledem na veřejný zájem, a jsem přesvědčen o tom, že ano. Je to demokraticky zvolený stupeň a nevím, proč by rozhodoval hůře než centrální moc nebo stát tím více, a proto se domnívám, že obava je zbytečná, že prostě chceme-li reformu veřejné správy a chceme-li, aby se v této zemi postupovalo podle principu subsidiarity, tak se nemůžeme a priori současně bát dát majetek a dát rozhodování nižším řídícím stupňům.
Pokud jde o financování. Samozřejmě, že předáme-li tyto majetky a zřizovatelské funkce a výkon těchto veřejných služeb krajům, musí být zabezpečeno financování a provoz těchto institucí. O tom není nejmenších pochyb. Možná není dostatečně explicitně vyjádřen způsob, jakým toho chceme dosáhnout.
Už jsem tu při projednávání zákona o rozpočtovém určení daní pro rok 2002 jasně deklaroval, že to je přechodný zákon pro rok 2002, který bude muset doznat dalších úprav, protože postupně v průběhu roku 2002 budou další kompetence přesunuty a k 1. 1. 2003 startujeme zase s novou kvalitou, novým stupněm samosprávy, a musí tomu odpovídat i financování. Má představa je taková, že v průběhu 1. pololetí sem do sněmovny přijdeme s novým návrhem rozpočtového určení daní. Je otázka, jestli ho sněmovna ještě projedná, nebo ho nechá na druhou sněmovnu, nicméně je jasné, že musíme v průběhu příštího roku schválit nový návrh zákona o rozpočtovém určení daní, který musí reflektovat tuto změnu, to znamená, vlastní příjmy krajů musí být posíleny o to, o co budou sníženy dnes příjmy centra, které jsou použity ve výdajích na tyto funkce přes ministerstva, o kterých jsem hovořil, tj. kultury, práce a sociálních věcí, okresní úřady, jako samostatnou kapitolu rozpočtu, a Ministerstvo zdravotnictví. Čili je jasné, že financování musí být zabezpečeno, a debata bude jen o tom, nakolik chceme, aby v novém návrhu zákona o rozpočtovém určení daní to bylo zabezpečeno jenom z vlastních příjmů krajů, čili nakolik chceme tyto příjmy zvýšit a o to snížit centrální rozpočet a nakolik se domníváme, že je třeba kombinovat vlastní příjmy krajů možná s nějakými účelovými dotacemi. Dotace typu na lůžko v domovech důchodců, dotace na žáka ve školském zařízení - tam už je to dnes samozřejmě jinak, ale máme tu domovy důchodců, máme tu zdravotnická zařízení, která jsou ovšem z větší části financována ze zdravotního pojištění, ale třeba i kulturní zařízení.
Samozřejmě v posuzování nového zákona o rozpočtovém určení daní budeme posuzovat další velmi citlivé věci, které se týkají rovnováhy mezi centrálním rozpočtem a krajskými rozpočty a obecními rozpočty, to je jeden pohled, ale budeme tam posuzovat i vztah motivační složky krajů, tzn. jakési rovnováhy mezi ekonomickou úrovní krajů a návazně vlastními příjmy, které z toho vyplývají. Proto tento zákon to nemůže dnes definitivně vyřešit. On tak daleko prostě nemůže jít.
Co dnes víme určitě, je to, že dopad na státní rozpočet, čili na centrální rozpočet, bude pozitivní. Jeho příjmy se sníží a sníží se i jeho výdaje. Je otázka, v jaké míře, a to bude debata, kterou budeme projednávat v jistě bouřlivé debatě o zákonu o rozpočtovém určení daní pro rok 2003.
Ještě poslední teze. Samozřejmě, zazněla tu teze, že kraje jsou vlastně, pokud to bude takto schváleno, nuceny převzít veškerý majetek z okruhu, který je tu zahrnut, a že ony by se asi rozhodly jinak, kdyby to byl smluvní vztah. Řekly by: Ano, toto chceme, toto nechceme.
Dámy a pánové, já tomu rozumím, to je legitimní námitka, ale ptám se: jsou kraje součástí České republiky? Domnívám se, že ano, a domnívám se, že musejí být součástí České republiky i v oblasti majetkoprávní a finanční, tzn. rozpočtové. Prostě tato země má majetek, na kterém jsou závazky, dluhy, má u někoho pohledávky. Předat to cestou principu "vyberte si něco z tohoto koláče", tak samozřejmě budou vybrány rozinky a státu zůstanou všechny závazky, dluhy atd. Znamená to tedy neřešitelný problém. To je přesouvání problémů velmi umělé, protože kraje jsou součástí entity, která se jmenuje Česká republika. Zařízení existují v územích krajů a prostě kraje se musí vypořádat, tak jako se stát vypořádává se všemi problémy, které s majetkem souvisí, s výhodami, ale i závazky. Takto bych prosil, abychom k tomu přistupovali. To není žádná zlá vůle přesunout na kraje nějaké problémy a zbavit se jich v centru, to je prostě konzistentní s celou filozofií decentralizace tohoto státu.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče Zuno, máte slovo.
Poslanec Milan Zuna: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, souhlasím s panem ministrem Grossem v tom, že vše souvisí se vším, ale neměl by se pan ministr financí divit naší určité opatrnosti.
Jsem z Teplic. Teplicím má být přeřazena okresní knihovna. Nejsem si vědom toho, že by někdo s Teplicemi jednal o tom, zda knihovnu chtějí, nebo ne. Skutečnost je taková, že direktivně knihovnu dostanou, ale nedostanou peníze na provoz. Budou muset zajišťovat provoz knihovny po dobu deseti let. Jsem skeptický k tomu, jakým způsobem z centra se uvolňují finance. Už jsem třeba slyšel, že to mají být příspěvky. Příspěvek ale také může být deset haléřů, koruna, ale nemůže to krýt celou režii provozu. A jako bývalý radní Teplic vidím problém, do kterého se město dostane, protože tak, aby mohlo za deset milionů korun ročně zajišťovat provoz okresní knihovny, tak těch deset milionů někde musí vzít a třeba neopraví chodníky.
Jestliže se nám předkládá návrh zákona a říká se: schvalte ten zákon, protože už jste schválili předtím pět předchozích a tento s tím souvisí, tak se domnívám, že zákon by měl být tak dobře připraven a alespoň do druhého čtení by měl pan ministr nám doložit, jak to s jednotlivými obcemi a kraji bylo projednáno, a dát nějaké uspokojivější řešení, jakým způsobem provoz těchto nemovitostí bude financován.
Děkuji.
***