(9.40 hodin)
(pokračuje Kučera ml.)
V odstavci 1 je napsáno: Projev vůle, kterým se navrhovatel obrací na neurčité osoby za účelem uzavření smlouvy, je veřejným návrhem na uzavření smlouvy. § 277: Veřejný návrh lze odvolat, jestliže navrhovatel odvolání oznámí před přijetím veřejného návrhu způsobem, kterým byl veřejný návrh zveřejněn. § 280: Stanoví-li to výslovně veřejný návrh, je smlouva uzavřena se všemi osobami, které veřejný návrh přijaly ve lhůtě v něm určené.
Tolik závaznost.
Nyní bych citoval - zvláště pro pana premiéra - § 128A z trestního zákona, nazvaný Pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Odstavec 1: Kdo v souvislosti s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných soutěžitelů, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Zkusím odcitovat ještě odstavec 2: Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, jestliže a) spáchá čin uvedený v odstavci 1 jako vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, člen privatizační komise, licitátor nebo jako člen organizované skupiny.
O závažnosti tohoto postupu ministra zemědělství snad není pochyb.
A pokud jsem se ptal premiéra vlády, zda nešlo o zneužívání pravomoci veřejného činitele, ještě odcituji § 158 trestního zákona: Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, b) překročí svou pravomoc, c) nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci.
Těch paragrafů bych mohl citovat ještě více. Snad to k tomuto případu bude stačit.
Pokud se týče příkladu číslo tři, který jsem nazval "protiprávní nakládání s rozpočtovými prostředky Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu", dámy a pánové, dostala se ke mně informace, že ministr zemědělství se pokouší zestátnit akciovou společnost Českomoravská společnost chovatelů formou navýšení základního kapitálu upsáním nových akcií. Vstup má být realizován Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem ve výši 34 % základního kapitálu ke dni vstupu peněžitým vkladem. PGRLF má být vlastníkem akcií, výkon akcionářských práv by mělo zajišťovat Ministerstvo zemědělství.
Celý tento prapodivný převod značné sumy finančních prostředků má být údajně proveden proto, aby celá a. s. Českomoravská společnost chovatelů mohla být zprivatizována vhodnými osobami. Důkaz máte rovněž v tisku, a je to kopie dopisu náměstka ministra zemědělství Ing. Karla Venery z 9. 2. 2001. Bez ohledu na to, jaký účel nebo smysl má mít zestátnění této společnosti, je jisté, že jde o postup v rozporu se statutem PGRLF, a protože věc byla rozhodnuta na operativní poradě ministra zemědělství, je nevyvratitelným faktem, že ministr zemědělství vydal rozhodující impuls k této operaci. Potvrzuje to jak jeho kompetentnost v této věci, tak odpovědnost po právní stránce.
Pokud jsem se zeptal premiéra této vlády otázkou "Porušuje tímto záměrem ministr zemědělství statut PGRLF?", odpověď předsedy vlády zněla: "Ministr zemědělství stanovy PGRLF ničím neporušuje. PGRLF se rozhodl k výše uvedenému kroku zcela v souladu se stanovami, které opravňují s vlastními prostředky takto nakládat."
Zde nejenže nemohu být spokojen s odpovědí, ale musím veřejně konstatovat, že premiér nemluví pravdu. Dopis náměstka Venery dokládá, že prostřednictvím svého náměstka celou operaci nařídil nebo rozhodl ministr Fencl na operativní poradě 1. února letošního roku, a pokud by si pan premiér dal práci s přečtením statutu PGRLF, zjistil by lehce, že statut ministrovi nic podobného neumožňuje. Dámy a pánové, nebudu vás trápit, pokud to nebude nutné, ale jsem připraven citovat ze stanov PGRLF článek číslo 4 Předmět činnosti společnosti, kde nic takového tato společnost dělat nehodlá, nemá a nemůže.
Pokud jsem se zeptal premiéra otázkou "Zneužívá tímto postupem pravomoci veřejného činitele a povinnosti při správě cizího majetku dle platných ustanovení trestního zákona?", odpověděl mi pan premiér: "Tento dotaz je bezpředmětný." Já se ptám: Ministr v rozporu s platnými právními předpisy rozhodne o nalití milionů korun do soukromé společnosti a získá tak více než jednu třetinu rozhodovací pravomoci nad touto společností do svých rukou, a premiér vlády České republiky mi v písemné odpovědi uvede pouze, že tento dotaz je bezpředmětný. Mám tomu rozumět tak, že dodržování povinností při správě cizího majetku je pro vládu ČSSD bezpředmětné? Mám tomu rozumět tak, že tato vláda si uzurpuje právo dělat s veřejnými finančními prostředky, co chce? Ministr Fencl nás již o tomto svérázném chápání své pravomoci přesvědčil, ale od premiéra vlády jsem to přece jen nečekal, a už vůbec ne v tak nahé podobě. Věřím, že se k mikrofonu ještě vrátí a podá nám uspokojivější odpověď.
K příkladu číslo čtyři, kterým je nerespektování usnesení Poslanecké sněmovny. Jsem přesvědčen, že ministr zemědělství nerespektoval více usnesení Poslanecké sněmovny, ale do písemné interpelace jsem dal za příklad jenom dva případy.
Tím prvním bylo usnesení sněmovny ohledně kompenzace následků sucha v roce 2000 a druhým byla realizace usnesení ohledně podpůrného programu na podporu začínajícím mladým farmářům.
K tomu prvnímu bodu. V době, kdy sněmovna tento bod projednávala, bylo velice těžké blíže odhadnout skutečnou výši škod. Proto základním předpokladem schváleného postupu kompenzace sucha bylo usnesení, že škody budou jednotlivým subjektům kompenzovány pouze do výše 70 % skutečně vzniklých škod ve vztahu k výnosům roku 1999. Schválená metodika této kompenzace obsahovala též mapu předmětného území a způsob hodnocení.
Názory na rozsah škod se dosti různily, proto sněmovna sumu vydávaných dluhopisů na tyto kompenzace omezila pouze horní hranicí, kterou takto kompenzované škody nesměly převýšit. Ministr Fencl nerespektoval toto usnesení, rozdělil celou částku, nerespektoval schválené území, schválenou metodiku, schválené plodiny ani omezení do výše 70 % škod skutečně vzniklých jednotlivým subjektům.
To, že překročil svoji pravomoc, zákony i povinnosti při správě cizího majetku, neprospělo ve svých důsledcích ani samotným zemědělcům, protože navíc poškodil jejich podnikatelské prostředí. Tím, že neodškodňoval konkrétní faktické škody, ale peníze rozhodil víceméně plošně, paradoxně poškodil ty, co byli škodami ze sucha v jarních měsících opravdu poškozeni, a také ty, co hospodaří na zbylých 17 procentech zemědělské půdy, na která tyto podpory poskytnuty nebyly.
***