(16.00 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Nyní prosím pana poslance Václavka jako zpravodaje pro první čtení.
Poslanec Jiří Václavek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dočkali jsme se zákona, který by měl odstranit některé tolik kritizované anachronismy v náležitostech platů představitelů státní moci.
Dle předběžné odezvy v Poslanecké sněmovně se diskutuje v souvislosti s tímto zákonem o řadě jeho dobrých i méně dobrých novinek. Bez problémů asi bude vyčlenění soudců a státních zástupců do zvláštního zákona, viz tisk 1167, což bude příští bod, stejně jako odstranění duplicit u dopravného.
Princip vázání platů u představitelů na průměrný plat bude asi také přijatelný, i když je zde otázka, zda to má být vázáno na průměrný plat v nepodnikatelské sféře, jak zní návrh zákona, nebo na průměrný plat v České republice, byť třeba jiným koeficientem násobený.
Diskuse bude jistě i u jednoúčelové náhrady za vzdálenost, kterou má stanovit pověřený orgán sněmovny. Dnešní, pouze dvacetiprocentní rozdíl, tj. rozdíl mezi 40 % a 60 % platové základny, ani zdaleka nevystihuje rozdíl v časové a dopravní náročnosti poslance z Prahy a okolí a poslance třeba ze Vsetína. Zajímavé budou i signalizované úvahy, pokud ovšem opravdu zazní, o změně stávajícího odchodného na budoucí nejednorázové odchodné, které bylo odpozorováno v okolních evropských státech.
Dámy a pánové, doporučuji propuštění tohoto zákona do druhého čtení, i když je zde otázka, nemá-li být odsouhlasena prodloužená lhůta o 20 dní s ohledem na předpokládané názorové rozdíly, potřebu dojít ke konsensu a potřebu dopracování jednoúčelové náhrady za vzdálenost v příslušném orgánu sněmovny.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Patočka. Žádné jiné další přihlášky zde nevidím.
Poslanec Jiří Patočka: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, nejdříve bych řekl takovou stručnou rekapitulaci, aby bylo jasné téma.
Tento vládní návrh odstraňuje třinácté a čtrnácté platy, snižuje víceúčelovou paušální náhradu paušálně na jednu třetinu, zejména u položek reprezentace, stravné a veřejné dopravy, stanovuje platovou základnu na úrovni trojnásobného průměrného výdělku nepodnikatelské sféry počítaného zpětně za rok 2000 a za 1. pololetí roku 2001. Týká se poslanců, senátorů, předsedy parlamentu, místopředsedů parlamentu, Senátu atd., vlády, prezidenta, Ústavního soudu, NKÚ, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, BIS. V naturálním plnění odstraňuje bezplatné využívání veřejné hromadné dopravy, vyřazuje účinnost pro soudce z tohoto zákona do zvláštního zákona, který se bude projednávat následovně, a stanovuje účinnost od 1. 1. 2003.
Nyní bych řekl několik slov k obsahu a důvodové zprávě. Poslanecké platy jsou setrvalým problémem ve všech demokratických státech. Například v Německu je oblast úpravy poslaneckých platů zařazována jako významná součást oblasti zákonodárství, kterou odborníci na parlamentarismus nazvali parlamentním rozhodováním ve vlastní věci.
V této souvislosti bych, pane předsedo, chtěl uvést, že jsem vlastně ve střetu zájmů při projednávání tohoto zákona. (Hlas z pléna: To jsme všichni.)
Ve všech státech se rozumí samo sebou, že poslanecký plat nemůže mít věcně odůvodněnou vazbu k ocenění výkonu veřejné funkce. Funkce poslance, který vykonává neodvolatelný a volný mandát, je vždy považována za funkci specifickou, u níž je nesrovnatelně důležitější poslanecká nezávislost než spravedlivá odměna. Snaha zbavit se v této oblasti závislosti vedla v některých státech k navázání poslaneckého platu na jinou veličinu, a to většinou na plat ve státní službě. Tímto řešením je plat poslance automaticky vázán na valorizaci probíhající ve státní službě. V systémech s parlamentní formou vlády není navázání na státní službu považováno za zasahování exekutivy do parlamentních pravomocí, protože v těchto systémech je vláda odpovědna za rozpočet, který je považován za hlavní nástroj vládní politiky. Naopak v systémech prezidentských, např. v USA, kde je parlament odpovědný za financování státu, není plat poslance nikdy vázán na exekutivní platy.
Jen pro ilustraci bych uvedl podklady od Parlamentního institutu. Na exekutivní platy jsou navázány poslanecké platy ve Finsku, Dánsku, Maďarsku, specificky také v Německu. Jiným řešením je stanovení platu pro větší skupinu úředníků. Tím reaguji na orientaci tohoto vládního návrhu. Teorie, že by se plat měl řídit úspěšností ekonomiky státu, není v žádném ze států, který byl zkoumán, ani v žádném dalším státě Evropské unie akceptována, s výjimkou Slovenska - je to pozoruhodné - kde je plat vázán na průměrný měsíční plat v národním hospodářství. V ostatních státech není průměrný příjem statisticky zjišťován vzhledem ke komplikovanosti zjišťování příjmů samostatně výdělečně činných osob, a proto nemůže být jako základ pro výpočet aplikován. Je to paradoxní v Evropské unii, kde se vlastně s touto kategorií nepracuje. My se k ní orientujeme.
Nyní několik slov o výši platů a vztahu tohoto průměrného platu. Jak jsem řekl, na jedné straně povětšinou tyto platy zjišťovány statisticky paralelně nejsou, nicméně určité orientační výpočty jsou. Stojí asi za to uvést, že v Německu je v současné době plat poslance asi třikrát vyšší, než je tzv. průměrný plat, v Rakousku 4,2. Z toho mi vyplývá, že poslanecké platy v České republice se dosud pohybovaly vzhledem k průměrnému platu ve státě v normě, která je srovnatelná s oblastí vyspělých evropských států.
Nyní k důvodové zprávě, k růstu poslaneckých platů. Znění důvodové zprávy, která na straně 11 uvádí, že plat poslance vzrostl od účinnosti novely o 145 %, je nesprávné. Pravděpodobně byl za základ výpočtu brán plat pobíraný poslanci před účinností novely zákona č. 236/1995 Sb., jehož výše byla 16 100 Kč. Skutečností je, že od tohoto prvního stanoveného platu poslanecký plat vzrostl celkem o 40,7 %. O žádné dramatické progresivní vzdalování od úrovně průměrného výdělku, a to ani od výdělku v nepodnikatelské sféře, zřetelně nejde. To považuji za určité vážné pochybení v logice důvodové zprávy.
K platu v nemoci poslanců. V některých státech pobírají samozřejmě poslanci i v době nemoci celý plat, v menšině států je tato praxe omezena. Já osobně jsem názoru, že vzhledem k nezávislosti mandátů je možné akceptovat i případné určité omezení, které se v tomto návrhu vyskytuje.
K institutu dalšího platu. Přiznám se, že po analýze, kterou jsem si nechal provést, jsme nenalezli stát, kde poslanci pobírají další plat, s výjimkou Rakouska, kde se pobírá 14 platů. Rovněž tak paušální výdaje za dopravu, tj. běžná, standardní situace, která je typická ve všech zemích.
Ještě bych se zmínil o jednom bodu, který považuji za věcně a logicky nesprávný, který v tomto návrhu je, že v žádném státě, ani mi to nepřipadá logické, ani v tomto vládním návrhu, aby se nechalo rozhodovat o stanovení výše paušálních náhrad jakémukoliv orgánu komory, tzn. Poslanecké sněmovny nebo Parlamentu.
***