(10.50 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Ivan David, připraví se pan poslanec Janeček a po něm je přihlášen pan kolega Kalousek.
Poslanec Ivan David: Pane předsedající, dámy a pánové. Patřím možná k těm nemnoha, pokud nejsem jediný, kdo z členů Poslanecké sněmovny v oblasti léčení závislostí pracoval do roku 1986, bylo to v té idylické době, kdy na léčení nealkoholových závislostí stačil v Praze jeden lékař na tři čtvrtě úvazku. Od těch dob jsme dosáhli velmi pěkných úspěchů.
Nemám právnické vzdělání, nejsem ekonom, nejsem filozof, mám přírodovědné vzdělání. A právě proto vím, že nelze tento zákon projednávat, jak tady bylo opakovaně řečeno, jaké výzvy jsme tady slyšeli, bez emocí, protože kdybychom ho projednávali bez emocí, znamenalo by to, že by nám tato věc byla lhostejná, že by nám bylo lhostejné, jak se závislosti šíří ve společnosti. A pak ovšem nevím, proč bychom se vůbec touto věcí zabývali.
Bylo by potřeba si uvědomit, že chování všech živých tvorů, kteří jsou schopní právě emocí, se vyznačuje tím, že jejich chování lze ovlivňovat pouze odměnou a trestem. Pouze odměnou a trestem. To je, bohužel, věc zásadní, na kterou se trvale zapomíná. Tím trestem ovšem nemusí být trest vězení a odměnou nemusí být finanční odměna nebo nějaká jiná, na první pohled zřejmá odměna. Vždycky je za tím pocit libosti v případě odměny a pocit nelibosti v případě trestu.
Čili je potřeba, chceme-li ve společnosti regulovat nějaké jevy, dosáhnout toho, aby ti, kteří se dopouštějí negativních jevů, přestupování zákonů, měli pocit nelibosti, a na to se dost zapomíná, a ti, kteří se chovají správně, v souladu se zákony, v souladu i s nepsanými zákony společnosti, aby měli pocit libosti.
Verba docent, exempla trahunt. Je pravda, že lidé se rozhodují racionálně, ale jak říká klasik, teprve po vyčerpání všech ostatních možností.
Mluvíme-li o racionalitě, myslím si, že bychom neměli používat velmi rozšířenou metodu, metodu pokusu a omylu, že bychom měli zákony, které byly přijaty, a jak jsme tady slyšeli, ukázalo se, že nevedly k vymýcení závislostí, což se ani nepředpokládalo, odstraňovat.
Hovořilo se tady o vědeckých důkazech. A musím konstatovat, že k vědeckým důkazům jsem velmi skeptický, a sice v tom smyslu, že ve vědě neexistuje zjevená pravda, a z pozic vědy lze zase jakýkoliv důkaz kritizovat, ovšem kritizovat je třeba ho věcně. A často vědecké důkazy, které jsou předkládány laické veřejnosti, vycházejí z velmi omezených předpokladů a nejsou hodnoceny kriticky a často se dospívá k velmi generalizovaným závěrům. A toho bychom se měli vystříhat.
Hovořilo se tady o evropských trendech. Ale měli bychom si uvědomit jeden z podstatných evropských trendů a tím je rozpad společnosti, její atomizace, což je trend velmi nezdravý, který nepřispívá k takovému vývoji společnosti, jaký máme nakonec na mysli. Pro atomizaci společnosti existuje v sociologii dlouhá řada důkazů. Také se šíří všeobecná frustrace, která s tímto jevem souvisí, a ta má zase úzkou návaznost k vyhledávání různých náhradních uspokojení, mezi jiným i návykových látek.
Právě proto, že nemůžeme tuto věc projednávat bez emocí, musím říci, že jsem také zděšen, jako je zděšen pan doktor Janeček, ale já jsem zděšen také přístupem kolegů, kteří zde vystoupili přede mnou, přístupem paní doktorky Dundáčkové, která je, pokud vím, stínovou ministryní spravedlnosti, a nakonec i přístupem pana poslance Langera, stínového ministra vnitra, a sice tou argumentací, že paragraf trestního zákona je zřejmě neúčinný, to znamená, že chování, které má postihovat, ze společnosti nemizí, to znamená v této logice, že tento paragraf by měl být vyškrtnut.
Myslím si, že tento postup je přinejmenším neracionální, jak už jsem tady řekl, a obávám se, že tentokrát nejde o útěk před právníky. Myslím si, že se jedná o velmi vstřícný krok k pachatelům trestné činnosti.
Jak jsem řekl, nejsem ekonom, a proto nemohu zhodnotit, jaké pozitivní výsledky má například nepronásledování osob, které vytunelovaly české nemocnice. To neumím zhodnotit, nejsem ekonom.
Chtěl bych jenom říci, abychom tady rozhodovali s emocemi a současně racionálně a nedbali na domnělé evropské trendy, kdy pod praporem svobody se rozkládá společnost.
Připojuji se k návrhu na zamítnutí zákona v prvním čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pan kolega Zuna vystoupí s faktickou poznámkou.
Poslanec Milan Zuna: Kolegyně a kolegové, dvě hodiny naslouchám argumentům, které už tady padaly před třemi léty. U vědomí toho, kolik bodů máme před sebou, u vědomí toho, že každý z nás je v této věci bez rozdílu toho, v jaké jsme politické straně, přesvědčen, jak bude hlasovat, prosím vás, ukončeme tuto debatu a hlasujme. Díky.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Teď byl přihlášen pan kolega Janeček, ale hlásila se paní zpravodajka, takže se jí chci zeptat, zda chce využít přednostního práva. Chce. Nejdříve tedy vystoupí paní kolegyně Dundáčková a po ní pan kolega Janeček.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové. Dovolila jsem si využít svého přednostního práva na vystoupení, ač jsem tak původně neměla v úmyslu, prostě proto, že se mi zdá, že ve vystoupení pana poslance Davida už míra mého osočování přesáhla únosnou mez.
Ve svém úvodním vystoupení jsem se soustředila, a velmi jsem se o to poctivě snažila, na podání zpravodajské zprávy, nikoliv na vyjadřování své vlastní podpory či nepodpory tomuto návrhu, a neuvedla jsem nic, co by kdokoliv z vás mohl nepovažovat za objektivní informaci.
V závěru této diskuse ještě provedu shrnutí a vrátím se k jednotlivým vystoupením, která na plénu zazněla. Ale teď moc prosím, abyste ti, kteří to chcete vnímat, nepovažovali mé dosavadní vystoupení jako snahu o to, dát volnou ruku šíření drog, problematiku neřešit. Pravý opak je samozřejmě pravdou.
Paní poslankyně Šojdrová přednesla velmi emotivní řeč, a bohužel není zde na plénu přítomna. Já jestli něco nechci, prosím, tak nechci podporovat šíření drog. V žádném případě. A budu-li to umět, udělám všechno pro to, abych se naopak šíření drog, jejich zneužívání a nárůst, o kterém jsme tady slyšeli a který je obrovský, pokusila nějakým způsobem zastavit. Já se pouze obávám, že způsob, který jsme zvolili a proti kterému se postavil pan navrhovatel, není cesta zcela zjevně podle nezávislé analýzy, podle analýzy, kterou provedl vědecký tým, a až se pan kolega Matulka bude mít možnost s touto studií seznámit, tak věřím, že ho tento vědecký tým uspokojí, já sama mu tuto předlohu dám k dispozici.
Nevedlo to zkrátka k omezení šíření drog. A já si myslím, že návrh pana poslance Pejřila je jednou z možností, jak se touto problematikou na půdě parlamentu zabývat a říci, jaká jiná řešení vidíme. Ne neřešit a smést tento návrh ze stolu a říci: Nás tato problematika nadále nezajímá. Pokusili jsme se sice nastolit jakási pravidla, ono se nám to nepodařilo. Je stále více mladistvých konzumentů drog, drogy se šíří, ale nám to nevadí.
***