(12.30 hodin)
(pokračuje Fišer)
A Poslanecká sněmovna to může udělat podle mého názoru tehdy, jestliže důvod tohoto zvýšení považuje za výhodný, za správný pro obyvatele této země. A kdyby se jednalo o jinou nemocnici, tak bych v žádném případě nepostupoval takovýmto způsobem a nedoporučoval tuto změnu, protože jsou ještě jiná zdravotnická zařízení, která to mohou suplovat. Ale v případě dětské nemocnice je dětská nemocnice v Motole v České republice výjimkou a my nemáme jinou alternativu.
V dalším bychom samozřejmě počítali s tím, že se kliniky z ostatních fakultních nemocnic v Praze přenesou do tohoto pavilonu, čili to znamená nikoli katedry nebo profesoři, zůstanou dále zaměstnanci příslušné fakulty I., II., III. lékařské, tak jak mají být, jenom lokalizace klinik by byla v rámci pavilonu nebo Fakultní nemocnice v Motole.
A nyní ještě několik slov, co se týče financování zdravotnictví. Platí prostě skutečnost, že naše zdravotnictví je podfinancováno, a musím to opakovaně říci, jestliže se setkávám neustále s názory, jako by zdravotnictví bylo přebujelé a jako bychom tady měli černé díry.
Podstatné je, že my dáváme 16 000 Kč na občana za rok do zdravotnictví, sousední Rakousko 80 000 Kč. Myslím si, že 20 000 Kč by nám stačilo, ale v takovémto případě je potřeba zvýšit procento HDP dávaného do zdravotnictví ze 7,5 na 10 %. A pokud toho nedosáhneme, tak riskujeme, a to říkám hlavně, co se týče mých nástupců na místě ministra zdravotnictví, abych jim ulehčil situaci, riskujeme to, že se plíživě dostaneme do situace, že Česká republika už nebude mít prioritní postavení v medicíně, které dosud má.
A teď ještě co se týče Prahy. Praha nemá více lůžek, než má spolkové město Brémy. Praha plus Středočeský kraj je srovnávána se spolkovou zemí Hamburk. Jestliže chceme mít špičkovou medicínu v Praze, tak do toho musíme věnovat určité peníze. Ale to už se opakuji, a já vám tím děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Jestli jsem vůči jednomu členu vlády, ministru financí, řekl, že jej bezvýhradně podporuji, tak teď bezvýhradně antipodporuji, pane ministře.
Nyní vystoupí pan exministr Ivan David.
Poslanec Ivan David: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové. Nemohu souhlasit s argumentací předřečníka, protože musím důsledně trvat na tom, že srovnávat můžeme jenom srovnatelné. A není na místě srovnávat situaci v Rakousku nebo ve Spolkové republice Německo, kde je jiná struktura cen a jiné zdroje, se strukturou zdravotnických zařízení u nás a trvám na tom, že pokud se jedná o lůžková zdravotnická zařízení, je jejich síť v ČR přebujelá, Praha v tom ovšem není rozhodně na vrcholu v této tabulce. Plyne to mj. i například z poklesu obložnosti, z využití lůžek ve dnech, v průběhu roku, při neustále klesající ošetřovací době atd. Je nepochybné, že je třeba lůžkovou péči v ČR dále redukovat.
Nepochybujeme ani o tom, že dětský pavilon ve Fakultní nemocnici Motol je zchátralý, a není pochyb o tom, že potřebuje rekonstrukci. Nejde ovšem o investici soukromé společnosti, ta by asi takhle ani nepostupovala, ale jde o peníze z veřejných fondů. Z toho důvodu je naší povinností posoudit, zda proces podpory rekonstrukce je korektní, a jestliže není korektní, aby byl. Není tak daleko doba, kdy velká zdravotnická zařízení byla velmi podstatným způsobem tunelována, a není tak daleko doba, kdy ministr Stráský stál před problémem, jak zabránit speciálně v nemocnici Motol, aby nebyla přerušena dodávka léků a zdravotnické techniky do nemocnice Motol. Čili tato zdravotnická zařízení nefungovala vždycky optimálním způsobem.
Mohu mít naprosto bezvýhradnou důvěru k současnému řediteli Mgr. Ing. Ludvíkovi, nemusím mít stejnou důvěru, bohužel ani nemohu mít stejnou důvěru ke všem jeho spolupracovníkům. A myslím si, že obecně vzato je třeba trvat na tom, aby veškeré dotace a jejich využití byly přezkoumatelné.
Modrý pavilon nechátrá od letošního jara, modrý pavilon chátrá mnoho let. Byl totiž postaven mizerně, počínaje projektem - takzvaný monoblok jako naprosto nevyhovující pro tuto myšlenku - až po dodržení technologických postupů a kvalitu materiálu. Nepokládám investici do modrého pavilonu za zbytečnou, ale pokládám ji za zanedbanou. Investovat se mělo už dávno podle projektu, který měl být dávno schválen. Je na vedení nemocnice, aby tento projekt byl přesvědčivý a aby byl předložen co nejdříve.
Pan Ing. Kalousek tady konstatoval, a měl pravdu, že za síť zdravotnických zařízení odpovídá vláda. Otázka je, zda v současné době vláda skutečně má účinné nástroje, jak síť zdravotnických zařízení měnit, optimalizovat. Jsem si jist, že tyto nástroje nemá, a bohužel je v současné době jako účinné nástroje nemá nikdo. Proto jsme svědky mimo jiné současného stavu.
Normální způsob, jak dosáhnout na investiční dotaci ze státního rozpočtu, je zdlouhavý a znamená, že přiměřenost dotace může být kdykoli předmětem zkoumání, využití dotace může být předmětem zkoumání dodržení účelovosti. Postupuje se tak, že se zpracuje investiční záměr, ten se posuzuje, potom projekt, ten se zase posuzuje, pak je zařazen do státního rozpočtu podle významu a naléhavosti potřeby. Tento normální postup se ovšem používá jenom v nouzi. To jenom v těch případech, kdy není možno použít obecného vydírání, kdy se jedná o velká zdravotnická zařízení, která mohou dosáhnout mimořádné mediální podpory, a kdy se jedná o zdravotnická zařízení, která nemají svého významného poslance, který vymění investici do tohoto zdravotnického zařízení za podporu investice, např. do školy, v jiném regionu. Čili v konečných důsledcích síť zdravotnických zařízení, jakkoli to není správné, buduje sněmovna tím, jak provádí investiční politiku v druhém čtení rozpočtu.
Nelze se tedy divit, že tento korektní postup se používá jenom v nouzi. Investiční záměry, obecně vzato, jsou pokud možno předimenzované, zvláště takové, které jsou předkládány bez projektu, a to proto, aby stavební firmy měly velké zakázky, aby se dalo stavět co nejdéle, co nejdráže. To není konkrétní podezření na předkladatele tohoto návrhu zákona, to je bohužel konstatování, které vyplývá řekl bych z pozorování, důkladného pozorování praxe.
Výběrová řízení, která se zpravidla vyhlašují tak, aby nebylo možno posoudit, zda nabídky odpovídají podmínkám soutěže, a bylo tedy možno vybrat kohokoli, zpravidla toho, kdo byl předběžně dojednán. Tím se dostáváme k často podstatnému smyslu celé transakce, někdy, obávám se, hlavnímu smyslu celé akce, tj. zajištění zakázky pro firmu. Firma může a nemusí být vděčná, někdy musí být vděčná. V jak velkém rozsahu se tato vděčnost projevuje, to konkrétně nevím, ale pracovník firmy distribuující léky mi řekl, že musí pamatovat na úplatky ve výši 3 až 5 procent prodejní ceny před zdaněním. Nevím, kolik je obvyklé vytěžit ze stavebních zakázek. To, že za peníze lze koupit všechno, je asi v této sněmovně zbytečné říkat, včetně mediálního vlivu, jak dokazují některé dochované faktury právě z nemocnice v Motole.
Ptám se, proč paní ředitelka nemocnice, v jistě nezpochybnitelné objektivní soutěži vyhlášená manažerkou roku, vůbec nepřipravila už dávno, nebo případně její předchůdci, všechny potřebné doklady pro svého zřizovatele nejen na tento projekt, ale i na onkohematologii nebo modrý pavilon, aby cesta k přidělení nezbytné dotace mohla být už dávno v běhu.
***