(11.50 hodin)
(pokračuje Bureš)
To se odrazilo ve dvou principech. Za prvé v tom, že ten, kdo podává návrh na zápis, kterému nikdo neodporuje, tedy je-li návrh na zapisované skutečnosti předmětem všeobecného souhlasu, probíhá to řízení velmi rychle bez příslušných formalit. Tyto změny civilního procesu se pozitivně odrazily u těch rejstříkových soudů, které jsou dostatečně vybaveny.
Říkám se vší odpovědností, že prvozápisy jsou z hlediska rychlosti řízení bohužel problémem, ale pouze lokálním. Trápí agendu obchodního rejstříku v hlavním městě Praze, o kterou je logicky zájem, protože místo podnikání rovná se hlavní město Praha je poměrně dobrým plusovým znaménkem v pověsti podnikatele. A jsou s tím problémy i u Krajského soudu v Brně. Ostatní krajské rejstříkové soudy nemají větších obtíží naplňovat zákonné lhůty stanovené novelou občanského soudního řádu při tzv. prvozápisech.
V čem tkví klíčový problém, to jsou tzv. změny, a to především ty změny, se kterými se pojí spor účastníků řízení. Všichni je dobře znáte. Jsou to především spory odcházejícího představenstva a nastupujícího představenstva, případně tzv. trucpředstavenstva, kterých může být u akciové společnosti několik. Jsou to spory o to, jestli jiné statutární orgány byly z obchodní společnosti odvolány regulérním způsobem, či nikoli atd.
Jednoduchá úprava obchodního registru, která bude založena na představě pouhého zápisu toho, co je navrhováno, s tímto není měřitelná z toho prostého důvodu, že o těchto skutečnostech bude nepochybně i nadále rozhodovat soud - což ovšem navrhovatelé poctivě přiznávají. Chci trochu zmírnit optimismus v tom smyslu slova, že všeobecná očekávání o lepším fungování obchodního rejstříku se touto představou naplní. Bude tomu prostě tak, že i nadále - jestliže "kvalita" těch, kteří působí ve statutárních orgánech obchodních společností, bude taková, že nedokáží vyhovět zákonné představě o regulérním procesu změn - takové soudní spory budou.
Z tohoto hlediska jsem považoval za jistý nedostatek předlohy, a na to jsem také upozornil, že není ještě dostatečně provázána, a o tom by bylo také třeba uvažovat v další diskusi, s hmotně právní úpravou v obchodním zákoníku, protože jsem hluboce přesvědčen, že je třeba i nadále, aby řízení před jiným subjektem než soudem vytvářelo ten filtr, o kterém jsem hovořil, tedy aby zkoumání souladu skutečností navrhovaných v zápisu s požadavkem zákona vytvářelo přiměřený filtr a prevenci před budoucími společenstevními spory, které jsou nepochybně tím nejméně žádoucím.
To by mělo být vzato v úvahu v situaci, kdy by další diskuse o předloženém návrhu zahrnovala nejenom vlastní řízení v té první fázi - registrační - a to může být standardní, že požadavku jisté jednoty bude vyhověno tím, že návrh bude předložen na předepsaném vzoru. Ostatně taková praxe, kdyby byla součástí platného zákona, by jistě ulehčila práci i obchodním soudům, mám na mysli rejstříkové soudy, ale především bude třeba věnovat pozornost řízení o tzv. změnách.
To, co jsem řekl, nemá být ničím jiným než doplňkem těch upozornění, která jsou obsažena ve stanovisku vlády a která se zdůrazňují potud, že z tohoto hlediska by bylo nezbytné ještě na předložené úpravě pracovat.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Táži se, kromě pana poslance Filipa, zda se někdo další hlásí do diskuse. Prosím, pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedo, vážený pane ministře, paní a pánové, já budu poměrně stručný, protože řada věcí tady byla řečena. V zásadě souhlasím se slovy, která tu řekl profesor Jičínský. Chtěl bych připomenout, že samotný návrh zákona není myšlenkou novou. V roce 1996, když jsem přišel do této sněmovny, se diskutovala novela obchodního zákoníku. Já jsem vycházel ze své praxe a podotýkám, že už tehdy jsem byl přesvědčen o tom - a byla situace jiná, pan ministr Bureš by to jistě potvrdil, že v té době se mnohem déle zapisovalo, ten proces trval déle a obchodní soudy byly jinak zavaleny v roce 1996 než v roce 2001 - a jsem přesvědčen i dnes, že pokud bychom svěřovali obchodní rejstřík někomu jinému, než je soud, a já s tím souhlasím, myslím si, že by to bylo vhodné do budoucna, tak je to možné někomu, komu záleží na tom, aby zápisy v rejstříku byly velmi poctivě zapsány, aby nedocházelo k žádné korupci, aby nedocházelo k ovlivňování toho rejstříku. Největší zájem na tom mají samozřejmě obchodní partneři těch, kteří s tou kterou společností uzavírají smlouvy.
Takže se naskýtá velká šance, aby takový rejstřík vedla Hospodářská komora. Jednak by to řešilo dohled, řekl bych takový obchodní nebo podnikatelský dohled nad vedením toho rejstříku, jednak by to řešilo příjmy komory, jednak by to řešilo otázku ulehčení správy soudů, protože soud by musel řešit ony společenstevní spory, jak je tady pan ministr uvedl.
Vím, že tento pokus je pokusem zajímavým. Je to jistě téma k diskusi, ale já myslím, že zákon jako celek nelze přepracovat, protože jeho myšlenka je jiná, nezabývá se převodem současné agendy do agendy, která by byla stejně kompaktní, stejně účelná a přehledná.
Takže mi nezbývá, než abych navrhl zamítnutí tohoto návrhu zákona již v prvním čtení, protože debata ve druhém čtení by nemohla přinést ony změny těch myšlenek, protože by musel být změněn celý zákon.
Jistě je možné, aby se navrhovatelé zabývali těmi myšlenkami, které padly v rozpravě v prvém čtení, a případně napsali úplně nový zákon. Pokud by chtěli psát zákon tak, že obchodní rejstřík bude svěřen obchodní komoře, jsem připraven kdykoli se na takové práci podílet.
Pokud by neprošel návrh na zamítnutí, dávám návrh na prodloužení lhůty k projednání o 40 dnů, ale žádám předkladatele, jestli by se vyjádřil. Nesouhlas. Takže jenom o 20 dnů prodloužení, protože to můžeme udělat bez souhlasu navrhovatelů. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Hlásí se někdo další do rozpravy? Ne-li, rozpravu končím. Chce navrhovatel něco říci? Prosím.
Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové. Já jsem se pokoušel velmi pečlivě zaznamenávat to, co zaznělo v rozpravě v rámci prvého čtení. Musím říci, že se mi to zcela úplně nezdařilo, pokud jde o diskusní příspěvek pana poslance Zuny, neboť těch jednotlivostí, které předloze vytýkal, bylo mnoho. Ale zdá se mi, že právě tyto jednotlivosti mají být předmětem rozpravy nikoli v rámci prvého čtení, ale později. To jsem si ověřil zejména ve chvíli, kdy jsem postřehl, že kolega Zuna vytýká předloze něco, co v ní vůbec není, například kdy vytýká, že v ustanovení § 92 je nutno dodat, že se bude postupovat podle dosavadních předpisů.
***