(14.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
V tomto případě samozřejmě i s cestujícími.
Jestli se zdají moje slova poněkud cynická nebo naprosto cynická, pak s nimi může souhlasit každý, kdo měl především dostatek rozumu, ale i štěstí, a nenechal se zlákat zhodnocením šplhajícím ke 20 %.
Je však řada malých měst a obcí, kde jediným důvodem k využití služeb kampeličky bylo prásknutí dveřmi některé z bank. S touto větou dnes zřejmě také někdo nesouhlasí, alespoň dne 11. července 2000 s tím pan poslanec Škromach vyslovoval hlasitý nesouhlas.
Myslím, že bude velmi zajímavé a prospěšné zároveň si znovu připomenout některé velmi důležité charakteristiky celého sektoru družstevních záložen. Na trhu působilo více než 120 subjektů. Přes nezadržitelný růst objemu vkladů i počtu členů se průměrná výše vkladů pohybovala kolem 83 800 Kč. Kopírovala tedy hranici garantovaného pojištění, které činilo dle platného zákona 80 % vkladu, nejvýše však 100 tis. Kč. Téměř 75 % všech kampeličkářů, všech spoluvlastníků svých vlastních družstev, svých vlastních firem, tedy vědomě sledovalo hranici zákonem definovaného pojištění. Zbývá dodat, že absolutní většina nakumulovaných zdrojů přibyla v kampeličkách v období mezi zářím 1998 a zářím 1999.
Právě skupiny vkladatelů na hranici pojištění, žádné jiné, se týkalo zdlouhavé jednání Poslanecké sněmovny. V diskusi ani jednou nezazněl návrh na zvýšení plnění nad tuto hranici, a pokud zazněl, tak jako odkaz na parametry jiného finančního produktu už zmiňovaných bank. ODS nikdy takový názor nevyslovila, nikdy jej neobhajovala, a pokud vím, nepřímo jej sdělili pouze poslanci KSČM.
ODS vyslovila souhlas pomoci insolventnímu fondu pojištění, ovšem za podmínky, kdy se diskuse vedla o plnění plynoucím ze zákona, tedy do výše 100 tis. Kč. Zásadně jsme však nesouhlasili a nadále nesouhlasíme s vydáním dluhopisů. Vláda navrhla právě toto řešení, při prosazování návrhu se však dopustila vědomého faulu. Pomoc kampeličkám je totiž koncipována jako pomoc návratná, zdůrazňuji návratná finanční výpomoc, tedy jako půjčka, a to je naprosto falešný a absolutně nenaplnitelný závazek. Tvrdím, že zbytkový sektor družstevních záložen nebude nikdy schopen naplnit takové dluhy, nikdy je nebude schopen splatit. Vždyť vláda tak jaksi mimoděk říká - a předkladatelé tohoto návrhu zákona taktéž - že ještě někdy v budoucnu budou nějaké další kampeličky, jejichž členové znovu vytvoří finanční zdroje v řádu stovek miliard korun, aby zákonem stanoveným odvodem naplnili povinný fond pojištění a splnili tak dluh někoho zcela jiného. To je ovšem očekávání scestné a mírně řečeno i velmi hloupé. Tento fakt by však úplně zapadl a byl umně a vědomě skrýván před veřejností. Vše by tak jistě zůstalo, kdyby ona příležitost již vykonaného nelákala k opakování tentokrát někoho jiného, předkladatele jiné.
Tentokrát s tímto nápadem přichází skupina poslanců. Zákon jimi navržený retroaktivně zvyšuje výplatu vkladů až do výše 400 tis. Kč a používá samozřejmě stejnou techniku naplnění fondu pojištění, opět používá techniku návratné finanční výpomoci prodejem dluhopisů. Vyslovují tedy stejně neodpovědné hypotetické očekávání či předpoklad. Návratnou pomoc totiž musí někdo navrátit. Ať mi předkladatelé tohoto tisku prosím sdělí, zda si opravdu myslí, že někdy, třeba za deset nebo za dvacet let, budou v sektoru družstevních záložen opět statisíce členů, kteří nakumulují ze svých vlastních zdrojů statisícové a miliardové vklady a celkové objemy vkladů, aby zákonem stanoveným povinným odvodem vytvořili nový fond pojištění, který splatí závazky, které se týkaly historicky někoho úplně jiného, tedy někoho, kdo v sektoru družstevních záložen už dávno není.
Dovolte mi, abych se věnoval vyjádřené hranici plnění. Zvýšení její hranice představuje další fiskální zátěž ve výši 1,2 mld. Kč, v celkovém součtu tedy bude finanční dobrodružství kampeliček daňového poplatníka stát 7,2 mld. Kč. Já si vzpomínám na argumentaci předsedy vlády Miloše Zemana, s níž odrážel návrhy ODS, které říkaly, že za kauzou pomoci družstevním záložnám je třeba spatřovat čistou finanční ztrátu. Ano, navrhovali jsme jinou techniku naplnění fondu pojištění, tehdy ze zdrojů Konsolidační banky, s tím, že reálně vzniká finanční ztráta, která bude uhrazena z výnosů prodeje licencí UMTS, případě z jiných zdrojů. Jinými slovy, od počátku říkáme: je-li Poslanecká sněmovna připravena vyjít vstříc, pak jedině ze zdrojů, které se týkají právě tohoto volebního období, a nikoliv formou úpisu splatného za 20 let.
Dovolte, abych citoval slova předsedy vlády, která tehdy použil: "Poslanecká sněmovna nabádá ke spáchání úvěrového podvodu. Žádá vládu, aby pověřila Konsolidační banku poskytnutím úvěrových zdrojů fondu pojištění. Každý v této zemi přitom ví, že kampeličky tyto peníze nikdy nevrátí."
Vláda samozřejmě odpověď našla. Ihned po krajských volbách se názor na dluhopisy, které vláda prosazovala, změnil, a část sněmovna vyšla vládě vstříc.
Nyní mi dovolte několik slov k hranici 400 tis. Kč. Z již uvedeného je zcela zřejmé, že vklady převyšující 100 tis. Kč jsou naprostou anomálií. Ještě jednou uvádím průměrnou výši vkladů, tedy 83 800 Kč. Vklady vyšší se týkají výlučně několika kampeliček, což je fakt, který předkladatelé sněmovních tisků 1058 a 1059 zcela pominuli nebo vědomě zamlčeli. Vyšší vklady se týkaly výlučně několika kampeliček a jejich vznik vychází z kruté a naprosto vědomé hry všech zúčastněných, tedy členů družstevních záložen, i těch, kteří toto pojištění garantovali.
Dovolte mi, abych se zmínil za prvé o podílu členů, jak už zde bylo řečeno - akcionářů a spoluvlastníků firem. Nehodlám polemizovat o tom, mohu-li považovat za spekulaci úložku v objemu vyšším než 100 tis. Kč, když garantované pojištění činilo právě 100 tis. Tou prostě je. Navíc se téměř vždy jednalo o termínované vklady a je doložitelné, že jejich poslední úpis či obrátka byla vykonána v květnu či červenci roku 1999, což byl termín, ve kterém média bila na poplach a každému bylo jasné, že se jedná o čistý hazard.
Za druhé mi dovolte zmínit podíl kampeliček a podíl jiných subjektů. Vklady ve výši 400 tis. a vyšší nevznikly jen tak náhodou. Jsou naprosto - a to podtrhuji - netypickým jevem. Týkají se totiž jednotlivců či jednotlivých záložen, jejichž jména jsou doložitelná, a já je mohu uvést. Každá z těchto záložen totiž lákala příliv dalších vkladů komerčním připojištěním.
Já pro své tvrzení uvedu pouze několik citací. Mám zde také několik kopií důkazů, které dokládají pravdivost mého tvrzení. Uvedu citaci z přílohy Hospodářských novin, která se jmenuje Ekonomika. Budu citovat z článku, který se věnoval právě tématu připojištění družstevních záložen: "Dvě menší pojišťovny dosud pojistily část vkladů nad 100 tis. Kč u dvou družstevních záložen." V textu přímo stojí: "Naši klienti se o peníze bát nemusí, tvrdí zástupci kampeliček." Pokračuji v textu: "Družstevní záložny se snaží přilákat nové klienty a udržet i ty dosavadní novým produktem - produktem připojištění vkladů. Potíž je však v tom, že největší pojišťovny na českém trhu se ke snaze kampeliček stavějí zády. Ochotu pojistit vklady klientů družstevních záložen PRIA" - tento citát i uvedení hospodářského jména tohoto subjektu je doložitelný z otevřených zdrojů - "projevila pojišťovna UNIVERSAL. V tomto případě se jednalo o připojištění do výše 0,5 mil. Kč."
***